Panoptikum Města pražského

Mě se to líbilo, některé díly jsou snad ještě lepší než v původní sérii, občas je to víc groteska, občas víc detektivka. Jen ti pánové ze čtyřky nám jaksi zestárli a přijde mi, že pánové Vinklář a Bláha už tam jsou často jen do počtu. Ačkoliv v povídce ze Sudet (tuším, že "Příběh z dovolené") je Josef Vinklář jako hlava rodiny na dovolené naprosto fantastický :-) (31.03.2014)

Hodně se zde srovnávají Hříšní lidí a Panoptikum. Byť se jedná o volné pokračování a až na jednu výjimku jsou všechny hlavní postavy zde, snese Panoptikum srovnání s jiným seriálem. Nota bene od stejného autora. Seriál má mnoho společných prvků s pozdějšími Četnickými humoreskami. Nejenže sama kancelář o dvou místnostech, z nichž v jedné sedí pan rada a v druhé jeho věrní podřízení, je podobná té, kde sídlí brněnská pátračka v čele s Arazímem. Oba seriály se odehrávají ve třicátých letech, oba končí nacistickou hrozbou. Jako by režisér Moskalyk bazíroval na ostrém kontrastu mezi poetickou První republikou a válečnými léty, během kterých lidi přišli o víru v lidskost. Rozdíl je jen v tom, že četníci řešili povětšinou banální případy, pražská mordparta měla v jurisdikci mnohem závažnější delikty. Náhledy na postavy, prostředí i události jsou si nápadně podobné. Oba seriály silně reflektují Moskalykovo dětství. (06.05.2012)

Uvádím pořadí dílů od nej-, jak se mi líbily při posledním shlédnutí (2015). Lomítko odděluje úrovně obliby: Letní přeháňka - Příběh z dovolené / Hokynářská balada - Laková krabička na čaj / Děvče od vody - V tom starém domě - Pan rada v Paříži / Potkat Anděla - Funus - Atentát na ministerského předsedu (16.06.2015)

To jsem si krásně zavzpomínala, dávno tomu, co jsem viděla tuhle sérii kriminálních příběhů poprvé.. Herecký ansámbl skvostný, Jiří Adamíra je ohromný sympaťák s podmanivým hlasem, jednotlivé díly jsou zajímavé, místy zábavné i vtipné, no a k tomu kouzelná atmosféra starých časů.. Tedy u mě opakovaně spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (04.04.2024)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)