Jistě, pane ministře

100% - Napadá mě jen jedna slabina tohoto seriálu, který k mému velkému překvapení znají snad pouze Češi a někteří Britové. Ve světě je naprosto neznámý. Onou slabinou by bylo věčné opakování stejné struktury. Problém se většinou přetaví ve střet zájmů, a nastalý "kompromis" je ku prospěchu jak Sira Humphreyho tak Jima Hackera. No jo. Ale ono to nemusí být slabinou, když si uvědomíte nadčasovost vět vyřčených a činů provedených a frekvenci jajich variací v denních zprávách. Jistě, pane ministře je pro mě geniálním seriálem a lingvistickým klenotem. (30.09.2011)

Nestárnoucí politická satira podaná v EXKLUZIVNíM balení. Vtipné, avšak ( při hlubším zamyšlení ) s notnou příchutí trpkosti, při ještě větším zamyšlení to přímo zapáchá. Nejvýstižnější však bude slovo: PRAVDIVÉ. Narozdíl od seriálu, ve skutečném životě stejné, nikoliv však již VTIPNÉ. p.s. tenhle šálek kávy, JÁ tuze rád! 100% (30.11.2010)

"Cynik? Tak říká idealista realistovi." Politická deziluze dávkovaná ministerskému začátečníkovi v hutných dávkách ústy jeho tajemníka. Sir Humphrey Appleby, pouhý vládní úředník, jehož hlavním úkolem je navigovat ministra peřejemi politických rozhodnutí, protože rozhodnutím se ministr musí za každou cenu vyhnout. Dále také morální mrtvola, milovník kultury, diskutér o jehož schopnostech vhodnými argumenty vyjednat u neplodné samice tura domácího mládě není třeba pochybovat. Zkrátka nanejvýš pozoruhodná osobnost, samozřejmě oddaně konající ve jménu Jima Hackera. To je ministr pro administrativní záležitosti, který je ochotný si nechat poradit, jemuž jde o principy a hlas... spokojenost britských voličů. A nesmím opomenout drahého Bernarda, jenž má ve zvyku upozorňovat na nesmyslné fráze a nemá na politiku žaludek. To je trojice, jejíchž utkání na argumentačním kolbišti se stále ještě nemůžu nabažit, protože Jistě, pane ministře využívá krásy jazyka (konkrétně českého ve vynikajícím dabingu Preisse, Vaculíka a Němce). Nestrárnoucí seriál. (05.04.2014)

Možná je hodnocení po dvanáctém díle trochu brzké, ale vem to čert. Konečně mohu rozebrat i další legendu britských sitcomů. Skvělá satira na britskou vládu, nebo chcete-li trochu obecnější pojem, politiku. Když už používám ten přívlastek "britskou", už po tom krátkém čase mohu říct, že to až tak neplatí. Spousta hlášek a situací mě několikrát donutilo si vzpomenout, že i v našem malém státě to tak chodí a že je vlastně jedno, z jaké země pocházíme, všude je to nejspíš v této problematice stejné. I ten pomocník (jak on se jen jmenuje? Majzl... vlastně Hajzl... ne, Wajzl), který ale nejednou de facto rozhoduje, je internacionálním prvkem. Když jsem tak vzpomněl tu dnešní dobu, musím pochopitelně dodat, že dílko překypuje i nadčasovostí, což už je jen krůček k statusu "geniální". Zpět k té internacionalitě - když pronesl Nigel Hawthorne v druhém díle ze svých úst, že Skotsko je malá skrvnka nad Londýnem, vzpomněl jsem si hned na řevnivost mezi Pražáky a námi Brňáky. Zajímavé. Nemohlo mi také uniknout, že zde je asi největší koncentrace pověstné britské suchosti. Po nějakém čase musím opět pochválit český dabing s kralujícím Viktorem Preissem, je vidět, že to o zkaženém českém znění u britcomů bývá většinou pověra. Ale i když se mi seriál zatím velmi zamlouvá, do oblíbených si ho zřejmě nedám, na to tu jsou jiné skvosty - Hotýlek či Černá zmije. (23.03.2009)

Vynikající ukázka ekonomické teorie byrokracie v praxi. Nejvíc mě dostala asi debata o Evropské unii (ES): – Tady se hraje hra, v níž jde o národní zájmy jako vždycky. Proč myslíte, že tam jsme my? – Pro posílení bratrství svobodných západních národů! – Ale… proto, abychom oblafli Francouze tím, že je rozhádáme s Němci. – Tak proč do toho šli Francouzi? – Aby ochránili své neschopné farmáře před jejich konkurencí. – Což neplatí o Němcích. – Ne, ti tam šli, aby se očistili od genocidy a byli přijati zpět mezi lidskou rasu. Po 30 letech stále nadmíru aktuální :-) (27.11.2010)