• Revanx
    *****

    Veľká Británia. Krajina Kráľovnej, hnusného jedla a rodisko punk rocku. A domov britského humoru, ktorý je pravdepodobne ten najlepší na svete. Britský humor je svojím spôsobom neopakovateľný. Vyznačuje sa hraním so slovíčkami, čiernym humorom, excentrickými postavami, silnou iróniou, satirou a sarkazmom. A ešte jedným sa vyznačuje, neuveriteľne vysokou úrovňou ktorá sa iba veľmi ťažko môže porovnávať s hocičím, čo kedy na Slovensku vzniklo. Veď jedným zo znakom britského humoru je jeho intelektuálna hĺbka, ktorá chýba deväťdesiat deviatim percentám slovenskej produkcie asi tak, ako chýba slovenskej žurnalistike odbornosť. Britský humor je v UK zakorenený vo všetkých médiách, či už sa jedná o knihy, filmy, televíziu alebo divadlo. A jedným z najžiarivejších foriem jeho výskytu je práve seriál Yes minister. James Hacker očakáva nervózne po vyhratých voľbách telefonát od premiéra. Čím ho asi tak poveria? Ministerstvo zahraničia? Obrany? Premýšľa, premýšľa, až kým nezazvoní telefón. Pretože je všeobecne o Jimovi známe, že je to neschopný packal, je poverený tým najmenej významným kreslom, ktoré kabinet britskej vlády má. Kreslom ministra pre administratíve záležitosti. Jeho optimizmus to však ani trocha neschladí a tak pán Hacker vkráča v prvý deň do svojej kancelárie s mottom: „Tvárou k voličom“ a predstavami o veľkých reformách a úspechoch. Už v prvý deň sa zoznamuje s osadenstvom ministerstva, na pohľad veľmi ochotným stálym tajomníkom Sirom Humphrey Applebym, ktorého špecialitou je mlžiť a zatajovať pravdu (slovíčko klamať by ho určite urazilo) a s osobným sekretárom, verným Bernardom Woolleym, ktorý má dar vyjachtať v tých najnevhodnejších situáciách práve to najnevhodnejšie slovíčko a ktorý musí kľučkovať medzi Humphreym a Jimom ako Gréci medzi Charybdou a Skyllou. Kým James je plný optimizmu a reforiem, Humphreyho cieľom je, napriek navonok prezentovanému súhlasu, udržať dané status quo. Podľa stáleho tajomníka zmena v žiadnom ohľade nie je nutná, ten kto núti úradníka pracovať sa dopúšťa hriechu a ten, kto by ho chcel vyhodiť pácha zločin. Nie, Humphrey po žiadnej zmene netúži, vlastne s jednou by sa predsa len uspokojil. Takou, ktorá by mu dala viac moci. Okrem toho nepotrebuje veľa, nejaký ten rytiersky titul, štedrú výplatu a pokoj a teplučko vo svojej peknej kancelárii. Všetkých 21 častí troch sérií a dva špeciály sú vlastne celé postavené na boji medzi Jamesom a Applebym, medzi politikom, ktorý si myslí, že v Británii vládne a medzi úradníkom, ktorý v skutočnosti vládne. Dialógy sú napísané jednoducho brilantne a nenapadá ma ani jeden seriál (okrem pokračovania), ktorý by obsahoval tak pamätné hlášky. Obsahujú neuveriteľné množstvo dvojzmyslov, slovných hračiek, irónie a satiry. Sú tak pamätné, že divák, ktorý má rád klasický anglický humor sa na nich zasmeje aj keď ich počuje po stý krát. A prekvapujúco preklad do češtiny dialógom neuškodil, dokonca ich možno v niektorých ohľadoch aj vylepšil. Herecké obsadenie je dokonalé. Herecký koncert sa odohráva hlavne medzi Paulom Eddingtonom ako Jimom Hackerom a Sirom Nigelom Hawthornom ako Applebym, ktorým zdatne sekunduje a nahráva Derek Fowlds ako Bernard. Všetci herci dokážu iba výrazom tváre vyjadriť viac emócií ako to dokáže nadpriemerný hollywoodsky herec v päť minútovom monológu. Vžitie hercov do postáv bolo teda úžasné a diváci samotní stotožnili hereckých predstaviteľov s ich postavami. Veď napríklad, keď bol svojho času na návšteve Austrálie Paul Eddington prijal ho austrálsky premiér ako kolegu, teda ako premiéra Veľkej Británie a Severného Írska. Aj to je dôkaz, že si seriál získal mnohých priaznivcov medzi politikmi. Veď Yes minister je obľúbeným seriálom Margaret Thatcher. Jednoducho medzi tými, čo majú radi kvalitný humor si Yes minister vydobyl doslova kultové postavenie. Veď ešte dnes, po dvadsiatich rokoch, keď administratíva v UK vyvedie niečo nepochopiteľné, či niečo pobabre /teda vlastne stále/, uvedú noviny často vetu: „Toto by sa Applebymu páčilo.“ Dôkaz vysokej kvality politického humor je aj to, že obe dve veľké strany vo Veľkej Británii- Conservative & Unionist Party a Labour Party- si mysleli, že seriál zosmiešňuje práve tú druhú. Jednoducho, tvorcovia neútočili priamo na nikoho, viac-menej sa odosobnili od svojich politických názorov a všetko podriadili kvalite seriálu. Yes minister podľa môjho vedomia na Slovensku nikdy vysielaný nebol. Je to neuveriteľná škoda, pretože medzi tým, čo sa u nás vysiela by sa tento seriál vynímal ako žiarivý drahokam. Seriál humornou formou ukazuje, ako to niekedy funguje medzi tými, čo nám vládnu a svojím humorom nás aj poučuje, že hockto bude pri moci, vždy mu bude záležať v prvom rade na sebe. Jednoducho, Yes minister je úžasný seriál, ktorý však zďaleka nie je pre každého. Avšak, pre toho, kto ho objaví a porozumie mu, bude navždy fontánou dobrej nálady.(9.3.2006)

  • sportovec
    *****

    Jde o jeden z nejpronikavějších pohledů do kuchyně praktické rutinní politiky, tj. toho typu politiky, který vyplňuje 90-95% obsahu veškeré praktické politiky ve všech jejích formách (nechci tu opakovat zasloužené komplimenty na adresu tvůrců JISTĚ). Spokojím se jen jedním: že mimo sitcom tu lze mluvit i o vrcholné podobě scény - či řetězu scén - klasického kabaretu.) I v satirické nadsázce jsou patrna všechna kouzla její ukoptěné všednosti. Britský případ je nadčasový také pro ostatní představitelné národní demokratické formy. (Veřejným tajemstvím je, že s některými posuny to platí minimálně i pro autoritativní režimy.). Na druhou stranu si lze říci, že s politikou to nemůže být tak špatné, když si umí sama ze sebe udělat legraci a naopak - kdo zná tento seriál, nemusí zbytečně ztrácet čas četbou stejně plytkých novin a dalších médií naší doby. Je to zábava, která se neomrzí a vždy má co říci a čím povzbudit.(8.2.2008)

  • Amarcord_1
    *****

    100% - Napadá mě jen jedna slabina tohoto seriálu, který k mému velkému překvapení znají snad pouze Češi a někteří Britové. Ve světě je naprosto neznámý. Onou slabinou by bylo věčné opakování stejné struktury. Problém se většinou přetaví ve střet zájmů, a nastalý "kompromis" je ku prospěchu jak Sira Humphreyho tak Jima Hackera. No jo. Ale ono to nemusí být slabinou, když si uvědomíte nadčasovost vět vyřčených a činů provedených a frekvenci jajich variací v denních zprávách. Jistě, pane ministře je pro mě geniálním seriálem a lingvistickým klenotem.(30.9.2011)

  • petaspur
    *****

    Jim Hacker vstupuje do velké politiky a stává se váženým ministrem pro administrativní záležitosti. Má spoustu progresívních nápadů, jak zlepšit chod úřadu, ale netuší zásadní věc. Jeho největším nepřítelem není opozice, ani média, ale sir Humphrey. Tento oddaný úředník státní správy svého milovaného ministra ve všem podporuje, se všemi jeho návrhy souhlasí, ale se vší úctou je formuluje tak trochu jinými slovy. Jelikož se jedná o slova vesměs cizího původu, tak Jim nemá nejmenší tušení o čem se v jeho blízkosti hovoří. Nikdy to však nepřizná a pouze souhlasně pokyvuje. Je to geniální seriál založený na jednoduché myšlence, že politik je idiot zvolený debilním voličem.(8.12.2008)

  • Omnibus
    *****

    Já vidím jen dvě možnosti. Buďto tvůrci seriálu uměli cestovat časem (k této variantě se přikláním já) a při psaní scénáře nakukovali do 30 let vzdálené budoucnosti, do dnešních vládních kanceláří, nebo všichni dnešní ministři mají tento geniální seriál jako „povinnou četbu“ a jeho podrobná znalost (včetně veškerých argumentačních veletočů, kterými proslul Sir Humphrey Appleby) je součástí vstupních testů uchazečů o jakýkoli ministerský post. To by vysvětlovalo většinu vystoupení dnešních politiků před kamerou a jejich suverénní obhajování neobhajitelného. Každopádně, ty dobové rekvizity a oblečení nám prozradí, že seriál nebyl natáčen teď, ale už před třiceti lety.(18.8.2013)

  • - V roce 1984 byl natočen hodinový vánoční speciál, v české distribuci však na DVD uveden nebyl.  (JarA*)

  • - V osmdesátých letech napsali scenáristé seriálu Antony Jay a Jonathan Lynn knihy „Jistě, pane ministře“ a „Jistě, pane premiére“. U nás vyšla každá z nich rozdělená do dvou částí.  Obě dvě knihy jsou deníkem Jima Hackra a zachycují události z jeho pohledu. Kromě toho jsou tam i zachyceny vzpomínky Bernarda Woolleyho a zápisky diáře Sira Humphreyho Applebyho. Na začátku knihy v úvodním slově se můžeme dozvědět i osudy všech tří hlavních postav. Jim Hacker je v době, kdy vyšel jeho deník (2019, zákon o třicetileté lhůtě, během níž nesmí být zveřejněny jakékoliv vládní dokumenty) již mrtvý, Sir Humphrey Appleby skončil v Ústavu pro duševně zmatené a Bernard Woolley získal titul Sir. (Elyon)

  • - Scenáristům s nápady pomáhali poradci, kteří pracovali ve vládě. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace