Battle Royale

Verdiho Dies Irae rozjíždí úchvatnou, brutální a napínavou zběsilou jízdu držící toto napětí až téměř do samého závěru. Dokonalý nápad, zpracování ještě lepší, skvělí herci, jsem zkrátka uchvácen. Japonci jsou asi divní, jsem ze sebe trochu zklamán, jak se v jejich násilí vyžívám a vychutnávám si každou krvavou smrt. Jinak se těším až budou podobné reality show dávat v televizi, přičemž přeživší vítěz získá obrovskou odměnu. Vedle Running Mana a Šlapacím mlýnem k balíku to bude určitě moje nejoblíbenější soutěž.... (07.02.2006)

Části toho, co chci k Battle Royale říct, už napsali ostatní. To ale neznamená, že to sám nenapíšu;) Měl jsem vysoká očekávání a strhující, šokující, úchvatná první půlhodina mě naprosto přibila k obrazovce a celkem se to filmu dařilo udržet až do konce. Jenže. S odstupem zjišťuju, že ve mně BR nic nezanechalo - když tedy pominu to, že Takeshi Kitano je (alespoň viděn očima evropana) skutečně magor;) Pozitivem budiž to, jak se daří na malém prostoru vykreslit všechny postavy. No, ne všechny... ale ty důležitější byly skutečně povedené a herečtí představitelé budiž pochváleni. Dál si velice cením toho jak se rozdílné povahy začaly projevovat, když začalo jít do tuhého - což je hned po probuzení na ostrově - v téhle oblasti jsou působivé už úplně všechny postavy, včetně těch, které opustí scénu po VELMI krátkém pobytu. Jako studie lidských charakterů je Battle Royale opravdu povedené dílko - to je ale bohužel jenom částečná náplň filmu. Hodně mi vadila absence nějakého kontextu - to se pravděpodobně nebude týkat těch, kdo četli Takamiho; já to potěšení neměl. Battle Royale nepochybně je kontroverzní film - ale jen svým bezprostředním, formálním obsahem - kromě psycho vyvražďovačky mezi spolužáky za zvuků klasické hudby filmová verze nepřináší v podstatě ničehož nic hlubšího, u vážných témat jen tak zlehka klouže po povrchu a jednotliví "hrdinové" vám jsou víceméně stejně ukradení. Celkové hodnocení 70%. PS: Chci si to přečíst! (08.04.2008)

S tímhle filmem mám podobný problém, jako s filmem SAW. Battle Royal je pro mne neakceptovatelný už prvotní myšlenkou, kterýá mi přijde zcela odporná a notabene absolutně nereálná a tudíž nemá ani cenu něco takového točit. Je to prostě film, který není hnusný ani tak konkrétními věcmi, jako spíše obecně. Takže ne! Ne a ne a ne! (Ano, jsem pacifista a mám lidi rád) (08.08.2007)

Přípustím-li, že tenhle pozoruhodný film plný krve, násilí a smrti vlastně totéž obžalovává, můžu si myslet, že jsem viděla film s posláním. Protože jsem ale značně naivní, může to být i úplně jinak a něco si namlouvám - té vášně při zabíjení bylo na čistou dětskou náturu, ve kterou věřím a která tu a tam probleskla i tady v podobě kamarádství a lásek, a na případné výčitky svědomí trochu moc. Co se mi líbilo velmi, byla zvolená hudba, která právě pro svou absurdnost v danou chvíli (Na krásném modrém Dunaji) pasovala jako ulitá, a skvělý herecký potěr, i když mi ty tvářičky občas dělalo problém rozlišit - až na Mitsuko :-)). 3,5*. (12.04.2005)

Co k tomuto filmu ještě napsat abych se neopakoval.. Tak určitě se jedná o vskutku netradiční a určitě i svým způsobem zajímavý zvrhlý námět-dobré pojetí-trocha toho poslání nikdy neuškodí-emotivnosti a melancholičnosti také nechybí-orchestrální hudba mistrů zde také celkem obstojně zapadla. Výsledek? Podle mého názoru dobrý film (až na ten trochu nelogický konec) o vzájemné vyvraždovačce o přežití mezi mladými japonskými studentíky. Důstojné rozloučení velkého mistra který si také zažil své, a možná proto tímto filmem tak trochu zavzpomínal na svá léta dospívání uprostřed druhé světové války. Milé překvapení film k zamyšlení... (07.09.2008)