Solaris

Solaris. Oceán. Snová planeta. Promiňte, to patří jinam. Už proto, že na Solaris se párkrát letmo jukneme z okna a jinak si hrabeme na vlastním písečku , s kterým nemá výzkum jednoho velmi zvláštního koutu vesmíru nic společného. Odhrabáváme píseček z vlastních vzpomínek, snů a komplexů a ony se nám zhmotňují před očima se samozřejmostí, která nás nutí přemýšlet, zda šílíme, umíráme, sníme nebo pro nás nějaký poťouchlý experimentátor s lidským plemenem parafrázuje Pretty Woman ("Vítejte na Solaris, místu, kde se plní vaše sny"). Případně zda jsme vkročili na tu pomyslnou hranici mezi realitou a... něčím jiným. Filmová Solaris tohle naneštěstí skryla do obalu melancholického milostného příběhu a za celou dobu se hloub než k obalu nedostaneme. Bleděmodrý svět vesmírné stanice se tak stává pastí pro invenci a komplexnost a snaží se nám to vynahradit sondami do rozechvělého nitra lidské duše, tancem mezi střepy vzpomínek a zpěvem vesmírných Sirén, lákajících nás k zapomenutí toho, co bylo, a užívání si snu, který se stal realitou. Jenže co je realita a co přelud a zda je přelud přeludem, když si uvědomuje, že je přelud, to je otázka. Otázka, o kterou se pouze zlehka otřeme, abychom se mohli dostatečně topit v tom ostatním. A i když se s Georgem Clooneym, který se snaží ze všech sil, kterých rozhodně nemá málo, stejně jako Natasha McElhonová nemá málo osobitého křehkého půvabu, topí docela příjemně, nebude asi málo takových, kteří budou během půldruhé hodiny onoho utápění potřebovat sirky pod víčka. Že k ničemu nedojdeme a nic se nevyřeší, je nabíledni, konečně rovnice o tolika neznámých snad ani nemůže mít řešení srozumitelné lidským bytostem. Ale že tam, kde nám knižní předloha nabízí fascinující, komplexní pohled na lidské touhy a sny, Solaris samotnou (překvapivě mi na filmu nejvíc vadila změna rodu planety oproti předloze) i hranice lidského poznání, pro nás film vydestiloval jedinou a to ještě nijak chuťově výraznou esenci a jsme nuceni smířit se s koncem, který aspoň na mě dělá dojem třešňové větvičky narpubované na kaktus a nutí mě dospět k závěru, že za málo peněz málo muziky, je smutným výsledkem snahy přiblížit Solaris filmovému divákovi. Asi jsem opravdu hledala zrcadlo vlastních představ a ne nový obraz, ale tenhle obraz byl na můj vkus namalován příliš vybledlými barvami. (06.11.2007)

Děj filmu, který trvá téměř sto minut, by se v klidu mohl nacpat do pětadvacetiminutového krátkého filmu. Po uplynutí první půlhodinky jsem si říkal: "Vždyť se tam přece vůbec nic nestalo!" A i když se to ke konci velmi mírně zlepší, stále se tam prakticky nic neděje. Nejde mi samozřejmě o žádnou přehnanou akci. Autoři dle mého názoru nepřišli vůbec s ničím, pochopitelně ani s poměrně ucházejícím námětem, který vytvořil ve své knize polský spisovatel. Je ale fakt, že jsem se příliš nenudil, ale snaha tvůrců vytvořit rádoby skličující atmfosféru na mě nezapůsobila. Film se snaží vypadat jako intelektuální záležitost. Možná jí i je, ale Soderberghovo Solaris se u mě zařadí jako jedno z nejméně záživných science-fiction. (21.10.2005)

Soderberh pochopil, co to znamená, když inteligentní planeta není pro lidské výzkumníky jiným světem, ale zrcadlem. Příjemně, až ve francouzském stylu upovídaný film, se složitou střihovou skladbou, zrcadlově reflektující a prolínající různé časové vrstvy, které do sebe hladce zapadají a reagují na sebe tak, že takřka popírají fyzikální a jiné hranice. Solaris ukazuje tu stranu melancholie, která nás sice spojuje s vesmírem, ale hrdinové příběhu se už nikdy nevzepnou k tvořivému kroku. O to je film ve vší své tlumenosti smutnější a působivější. (24.02.2003)

Viete čo? Založiť v Hollywoode z pozície najsexi mužskej hviezdy planéty Zem filmovú spoločnosť (spolu s kamarátom, v profesijnom živote riadne čudným režisérom) a vyrábať v nej filmy, to je odvaha. Ale robiť v nej remaky sovietskych sci-fi (!), to už je niečo viac. George Clooney, môj milášik od čias obľúbeného pediatra Douga Rossa z Pohotovosti, raz povedal, aby mu radšej zlomil väz film ako SOLARIS, než film ako BATMAN A ROBIN. A zjavne to myslel vážne. SOLARIS mu väz nezlomil (iba na pár mesiacov krehko nalomil). Je to projekt zvláštny, odvážny, snový, záhadný, osobný, tajuplný, meditačný i hrôzostrašný, prekvapivý a neprekvapivý, hodný zamyslenia i útoku. No nikdy nie nudný, ani blbý. Rozhodne je to niečo úplne iné, než čo by ste čakali od chlapa, ktorý sa pravidelne vyskytuje na titulných stránkach časopisov. Navyše je to dobrý príbeh, ak teda máte chuť počúvať. Dole klobúk. Produkcia: James Cameron. Kino Považan NMnV 2003 (05.12.2004)

Skvělé sci-fi, které není založené na speciálních efektech a přeci působí kouzelně. Hlavním vodítkem je určité tajemství a napětí. Pomalé tempo dává vyniknout hereckým výkonům. Soderberg je mistr a jeho ruka je znát. Film působí báječně, i když se nic neděje a dokáže zázračně udržet pozornost...co jiného chcete? Je to kultovní kniha, kultovní ruský film a nyní už také skvělý hollywoodský film... (24.07.2004)