The Doors

Šedesátá léta mě přitahují jako magnet. Mám je rád, stejně tak Doors. Ale nepotrpím si na zbožťování jedinců, hledání smyslu života na dně sklenky nebo v poslední dávce LSD, a na mudrování sjetých hipies obecně... Neurazí mě, pokud někdo Jimmi Morrisona nazve talentovaným pošukem, který měl v hlavně pořádný chaos. Naopak si myslím, že se tohle tvrzení dost blíží pravdě. A proto pro mě jakožto heterosexuálního fanouška Doors shlédnutí tohoto více jak dvouhodinového filmu vyžadovalo nadmíru sebezapření. Čímž rozhodně nechci říct, že by mi film Doorrs přišel špatný. Myslím si opak, ale mě prostě nebavil, jelikož jsem se s Jimmim nedokázal sžít nebo ho alespoň pochopit. (21.11.2008)

Když jsem kdysi bloumal mezi hudebními styly a nevěděl kam patřím (zpětně vidím, že jsem neměl mít touhu a vyvíjet snahu se někam zařadit), tak jsem narazil na kapely jako Deep Purple, Uriah Heep, Pink Floyd nebo právě The Doors. Tenkrát se mi jejich muzika líbila, ale texty jsem nějak nechápal, považoval je za divné, z toho naháče na přebalu jsem zrovna dvakrát nejásal a nakonec je postupně nechal upadnout v zapomnění. Pak jsem si na ně vzpomněl, když jsem na Morrisonovo jméno narazil mezi členy klubu sedmadvacítky. Vyšší síla mi opatřila tento film a já se jal sledovat životní osud jednoho muže. Val Kilmer a jeho (dle mne) životní role mi za dvě hodiny a dvacet minut ukázali veškerá známá i méně známá zákoutí Morrisonovi duše a já seděl a hltal veškeré detaily jako snad o nikom z hudební branže předtím. Dostalo se mi otevřeného pohledu na drogy všeho druhu (alkoholem počínaje a třeba lidskou krví konče) a na život kolem legendární trosky. Viděl jsem jak vznikl slavný hit Light My Fire, jak The Doors začínali na klubových scénách i počáteční stud při vystupování, kdy Jim zpíval zády k divákům. Viděl jsem člověka, který neustupoval ničemu, dovolil si udělat skandál v televizním vysílání i na pódiu. A víte proč? Protože tomu věřil a víra je moc důležitá věc. Závěrem - Stone natočil moc pěkný snímek a i když ho Doors označují za zavádějící, tak já ho můžu jen doporučit. (26.02.2009)

Protože jsem člověk, který když slyší slova jedné z nejznámějších písní The Doors "The End" začne se tak nějak podivně nakrucovat a přepadne ho zcela oprávněně melancholická nálada (to znamená že jsem fanoušek The Doors), opravdu jsem se těšil až film uvidím. Moje překvapení bylo hodně velké, protože jsem opravdu nečekal, že by někdo mohl zahrát Morrisona alespoň trochu přesvědčivě. Ale po chvíli jsem neviděl Kilmera ale Jima Morrisona. Jako Morrisonovo dvojiče. Perfektní úžasný životopisný film. I když detaily ze zákulisí této kapely neznám a nepřísluší mi po této stránce film hodnotit, neuvěřitelně jsem si ho užil a jenom ve mě ukotvil zalíbení v The Doors. Perfektní. (10.12.2009)

Pro mě je tohle jednoznačně nejlepší role ve filmografii Vala Kilmera. Doors jsou navíc můj šálek čaje, takže možná laskavost hodnocení trošičku přeháním, nicméně neobratnosti a faktografické nepřesnosti jsou natolik malé, že jsem se rozhodl je ignorovat. Celá nálada tohoto kousku je lahůdková a vždy se na něj rád znovu podívám. (23.02.2010)

Kilmer pro mě naprosto neuvěřitelný. Jak hraje, jak zpívá,... Jen on sám si zaslouží 5* ale trošku mi to kazí utahaná stopáž. (29.12.2010)

Absolútne, ale absolútne nezvládnutý film o Morrisonovi, ktorý by zrejme zaplakal (alebo sa spil do nemoty) nad týmto počinom Olivera Stonea! Samotným ukazovateľom kvality je už len fakt, že zvyšní Doors sa po zhliadntutí filmu od tohto "diela" dištancovali (pozri výpoveď Manzareka: http://thephoenix.com/boston/movies/99519-interview-ray-manzarek-of-the-doors/). Morrison (Kilmer) je v ňom prezentovaný v lacnej a povrchnej póze (večne "high", s "filozofujúcim" pátosom na perách), z ktorej ide každému serióznemu fanúšikovi kapely a osobnosti Morrisona doslova zle od žalúdka. Je zrejmé, že Stone chcel nehanebne zarobiť na kulte Morrisona a zhustil celú komplexnosť jeho postavy do popcornového balenia "jašteričieho kráľa". Manzarek v podaní MacLachlana je hanebnou karikatúrou osobnosti vynikajúceho klávesistu, ale i veľkým hereckým pádom nezabudnuteľného špeciálneho agenta Dale Coopera (Twin Peaks). Zvyšné osadenstvo kapely je piatym kolesom na voze a nič nesvedčí o tom, že film je o kapele Doors. Scény z inkriminovaného koncertu v Miami sú grotesknou fraškou (pobiehajúce nahé postavy sú trápnou inštaláciou snažiacou sa navodiť orgiastický charakter koncertu) a celkovo koncertné scény pôsobia neuveriteľne pateticky a gýčovo (scéna kde Morrison po prvýkrát spieva The End a Meg Ryan ako Pamela Courson je vo vytržení je ukážkou pátosu par excellence). Filmom sa budú nadchýnať azda len pubertálni posthippies, ktorí vidia v Morrisonovi iba to čo on sám (na sklonku života) na sebe najviac nenávidel a od čoho sa chcel oslobodiť... Bol som na pochybách či dať jednu, alebo dve hviezdičky, nakoniec som sa rozhodol pre druhú možnosť len kvôli samotnej hudbe Doors a neodškriepiteľnej fyzickej podobnosti Kilmera s Morrisonom (čo je však na kvalitný autobiografický film žalostne málo). Odporúčam však ostať verný original audio nahrávkam (a Morrisonovej poézií), a nebrať tento pseudo-autobiografický film o Morrisonovi a The Doors vážne. (04.03.2011)

Pravděpodobně nejlepší Stoneův film.A naprosto jednoznačně nejlepší herecký výkon Vala Kilmera.Miluju Doors,jejich hudbu i jejich frontmana a tento film je pro ně tou nejdůstojnější možnou poctou.Díky,Olivere! (13.08.2011)

krocan byl solidní no... (15.10.2011)

Musím přiznat že Doorsy mám rád už od nepaměti a jejich hudba byla a je velice neobvyklá a prakticky nemá obdoby. Ovšem jak s tímto materiálem naložil Stone a jakým způsobem ztvárnil Kilmer Morrisona včetně zpěvu, nad tím se hluboce skláním, bravo. Vedle Muže na Měsíci se jedná o další klenot životopisné tvorby. (15.03.2012)

Můj bože! Tohle byl zážitek ... Jim Morrison se vrátil, a posedl tělo Vala Kilmera .. jinak si jeho filmový výkon vysvětlit nedokážu. Nepopsatelně dobré, skvělé, jsem unešená. S odvoláním na komentář Kity162 - okamžitě sháním celou diskografii The Doors a stávám se na nich závislá! (19.09.2012)

80% (29.05.2015)

Aj napriek tomu, že niektorí kritici zo všemožných krajín považovali The Doors za popovú maškarádu, tak si The Doors „vyhrali“ svoje nesmrteľné miesto, získali mnohých ľudí a ich hudba sa nezameniteľne zapísala do dejín hudby a ľudských sŕdc. Po prvý krát, keď som videl The Doors a Vala Kilmera mal som pocit, že Jim Morrison povstal z mŕtvych a omladol, už len kvôli nakrúcaniu filmu . Je obdivuhodné, ako sa Val Kilmer naňho podobá. Ak by ste sa ma opýtali, že ktorá je životná úloha Vala Kilmera a kde to zahral najpresvedčivejšie tak páve by to The Doors v úlohe Jimma Morrisona. Film podáva pohľad o tom, ako Jim Morrison ako začal svoju hudobnú kariéru, čo ho inšpirovali a aké udalosti sa mu zapísali do pamäti, keď písal texty pre The Doors a aby sa HLAVNE nezabudlo o vzniku kapely The Doors o ich vzostupe (od čias v škúšobni, cez maličké kluby až po tie najsvätejšie miesta, ktoré sa ponúkajú hudobníkom na zemi), sláve a následne o ich páde. Oliverovi Stoneovi sa podarilo priam bravúrne vykresliť postavu Jim Morrisna (o tom aký bol, čo bolo jeho snom a to prečo písal také básne) a postavy zvyšných členov kapely The Doors sú veľmi dobre vyobrazené. Môžem v spokojnosti povedať, že aj herecké obsadenie pre kapelu bol veľmi dobrým ťahom a Meg Ryan ma tiež prekvapila, s tými dlhými vlasmi som ju, ani nespoznal. Scenár, kamera, hudba, herci - to všetko má kvalitné The Doors. Je to jeden z tých, ktorý stojí o pozriete, už len kvôli samotnej legende menom The Doors. Osobne si myslím, že každú vekovú kategóriu môže tento film osloviť. Každá doba má svoje obete. V období hippies nimi boli - Janis Joplin, Jimi Hendrix a Jim Morrison (klub 27). Veru tomu tak, mnohí hovoria, že byť hviezdou alebo byť muzikantom je ľahké. The Doors vám napovie, že ten nátlak ľudí, neustále koncertovanie, produkovanie kvalitných albumov, prepadnutie drogovej závislosti, kvôli nátlaku obecenstva, to všetko nie je dvakrát najľahšia vec sa s tým všetkým vyrovnať. „Come on baby, light my fire“ Za tento film má Oliver Stone veľkú pochvalu. /90%/ (29.12.2015)

Váhám mezi 3* a 4*.. Tři hvězdy by se rovnaly těmto mým pocitům: čekala jsem něco jiného, bylo to moc zdlouhavé, postrádala jsem více zapojení ostatních členů kapely a lidí vůbec(kteří významně přispěli a byly okolo, když The Doors vzrostli, koncertovali a pak upadali..), hodně centralizované pouze na vztah Pam a Jim. Poslední chvíle Jima a jeho smrt v Paříži lehce odbyté.. Čtyři hvězdy by si to zasloužilo za: Kilmera, který byl opravdu velmi dobře připraven a lepšího Jima by člověk mezi herci jen steží pohledal. Film dodal divákům zase trochu jiný pohled na to, jak se takový životopisný snímek může pojmout. Nechává divákům prostor si některé věci převzít podle sebe nebo domyslit. Ty improvizované poetické chvíle Jima na koncertech byly nedílnou součástí jeho i celého představení The Doors a chvílemi jsem si připadala jako bych opravdu sledovala vystupujícího Jima v rauši. Opravdu jsem cítíla zvláštní zmatek po dokoukání, jelikož The Doors miluju, Jimův život mi taky není cizí, ale tohle mi přišlo málo objektivní :/ Na druhou stranu je to velmi procítěně natočené, zaměřující se převážně na umělecko-poetickou stránku frontmana, na které to veškeré poblouznění kapelou vlastně stálo a zapříčinilo jejich rozkvět i pád. (04.04.2017)

Film, který svého času znovuoživil zašlou slávu kapely. Bohužel s odstupem let už tolik nefunguje a prvotní nadšení smazalo Stoneovo hojné užívání filmových klišé. (31.01.2019)

takhle si představuji životopisný film o rockové legendě, jóóó 100% (24.05.2019)

Tak v tomto filmu nám opravdu dali pravdu o Jimovi na talíř a vpálili nám to do obličeje na plný pecky. Já jsem totiž třeba vůbec nevěděla že členové kapely Beatles také ujížděli na drogách. Ten Perný den je totiž pouze z jejich života profesního, ale o jejich soukromí ani čárka. Tady bylo o Doors všechno jasně vyobrazeno včetně toho že Jim se svojí holkou se prezentoval pouze na fotkách že to byla láska až za hrob. Oba v něm sice skončili v podobném čase, ale vztahy jim za jejich životů jenom nevzkvétaly.. Kdepak. :-) (31.07.2021)

Val Kilmer je NAPROSTO ÚCHVATNÝ . (10.04.2006)

Když Doors přišly poprvé do kin, tak to byla bomba. Těch, kteří znali něco jiného mimo Light My Fire díky železné oponě moc nebylo a právě duo Stone/Kilmer tento nepoměr dokázalo změnit téměř zázračně. Jasně, na druhé kouknutí nebo možná vlivem doby už to taková síla není a film působí povrchněji, ale čtyři hvězdy jsou více než zasloužené. (13.12.2006)

Tak 4 a 1/2. Jak už to tak u životopisných filmů bývá, nemají vás vlastně jak překvapit. Děj je jasný a jeho zajímavost je dána především tím, jaký byl život daného hrdiny. Krátký život Jima Morrisona beze sporu zajímavý byl a Oliver Stone jej dokázal zpracovat skvěle. Oceňuji hlavně vynikající kameru, jejíž pohyby se měnily zároveň s Morrisonovým vnitřnm rozpoložením - tedy povětšinu času byla taková sjetá.:-) Poutavé byly i scény koncertní psychhedelie. Pro fanoušky The Doors absolutní nutnost, pro ostatní zajímavý film, který určitě stojí za zhlédnutí. (10.06.2007)

Je až trestuhodné, jak špatně je tahle oslava rock'n'rollu v našich končinách k dostání. Osobně THE DOORS řadím na pomyslný hudebně-biografický filmový vrchol. Val Kilmer předvedl svůj (prozatím) životní výkon a je velká škoda, že svou rozjíždějící se kariéru v posledních pěti letech zazdil idiotským výběrem rolí. Jeho Jim Morrison má všechno: charisma, obrazotvornost, dokonce i hlas! Zinscenované koncerty a televizní vystoupení se tak stávají bezkonkurenčními vrcholy filmu. Val zpívající The End - tak to můžu!! Oliver Stone sice provedl pár historických úprav v zájmu poutavosti děje, což mu zbylí členové kapely nemohou odpustit, ale - ruku na srdce - takový Amadeus má k realitě také hodně daleko. Pro fandy skupiny povinnost a modla, pro Doors-negativní zajímavý biografický film. (13.08.2008)