Strašení

Po filmařské stránce je tato britská hororová klasika naprostou lahůdkou - už jen úvodní seznámení s hrůznými dějinami tajemného domu díky nejrůznějším kamerovým extempore navodí velmi silnou atmosféru a ta přetrvá až do samého konce. Pak může být docela jedno, že film z velké části vyplňují dialogy, že k onomu strašení dojde jen párkrát a přitom postavy nejsou v ohrožení života, že nakonec se vše podřídí psychologii nevyrovnané protagonistky a tím vše vyústí v jakousi zvláštní katarzi. Strašení není klasický horor, ale silně pocitový snímek, u něhož nemusí mrazit jen z prapodivných zvuků "živoucího" domu. I proto mu náleží výjimečné místo v dějinách žánru, i když jeho dnešním konzumentům nemusí zrovna nabídnout to, co by si přáli (což nakonec činí krajně neosobitý remake). (26.04.2013)

Zaujímavý námet v slušných interiérových lokáciach. Skrátka dobový origoš, na ktorý sa dá pozerať a dá psychologicky prepojiť na antihrdinku. Ale stále je to iba béčko skryté v technicky odvážnom experimente. Od skutočného strašenia to má pomerne ďaleko. Už len chýba Vincent Price a bolo by to ešte béčkovejšie. (28.03.2014)

Squellý bonbónek od střihače Občana Kanea a rež. Za zvuků hudby (na tomto jsem těžce ujížděl na základce:) a Star Trek motion picture, mj. A čb provedení tomu sedne, jako prdel na nočník. Udělali moc dobře, že ač natočen v 63 nedali to do barvy. Takto totiž podělali násilným obarvením geniální a dodnes nepřekonanou, Night of the living dead z 68. P.s. pro sběratele ostček, velmi zlá zpráva...pásky jsou prý ztraceny (nechápu, asi děti) a tak musíme vzíti za vděk 16min. suitou. Grrr. P.s. to už k dubnu 2021 neplatí! Neskutečné se stalo reálným a je tak k dispozici 39min. ost. Sice neoficiální, ale vzhledem k tomu, že platí to, co jsem napsal dříve, lepší jak Flanaganem do oka. (22.02.2020)

Tento film ve dvojici s Neviňátky (1961) může sloužit jako dokonalý nástroj pro rozdělení fanoušků horrorů do dvou kategorií. Stejné období vzniku, stejné prostředí i námět, stejné vizuální prostředky. Filmy se ale diametrálně liší způsobem budování atmosféry: Strašení je polopatická, ukecaná duchařina, která straší tím nejprimitivnějším způsobem - afektovanými hereckými výkony, hlukem, dramatickou hudbou, neustálým povídáním o hrůze a děsu, nebo přímo klasickými "lekačkami". Jsem pro Neviňátka, jsem pro evropské pojetí, jsem pro strašení nevyřčeným. (19.04.2011)

Dokonalá atmosféra, kterou těžko překoná jakýkoliv současný horor. Strašení sice nastane, až v závěrečných 20-ti minutách, ale celé si to atmosféru buduje tak pomalým, vtíravým způsobem, že i když závěr až tak děsivý není, tak to člověku málem zastaví srdce. Hudba dokresluje děj a mlžení kolem historie Hill House v divákovi jen budí nepříjemné představy, co se zde asi odehrávalo. Stačí se párkrát proletět po chodbě, šíleně se u toho smát, způsobit nějaký brutální randál a celé to zaobalit do pozdních nočních hodin a infarkt je na místě. Kdyby nebylo otravných monologů o matce hlavní hrdinky, a místy zbytečného natahování děje, jdu do plné palby. P.S. Budováním atmosféry mi film trochu připomíná horor Dům Ďábla od Ti Westa. P.P.S. Jestli je opravdu remakem DeBontovo Strašení s Neesonem, tak se v rámci jeho dílka taky nejedná,o až takový průser. Vizuálně rozšířil různé momenty, podbarvil film trochou krve a zapojil víc existenci duchů do děje. Za mě se jedná o i tak podařený snímek. Oba filmy o Hill House (63 a 99) mají své kouzlo.Záleží na divákovi, co si ze snímků vybere a odnese. (12.02.2019)

Zklamání jako hrom. Místo pořádně stísněný atmosféry jenom samý kecy, hlavně ty vnitřní monology hlavní hrdinky mi silně lezly na nervy. Ke konci se sice pár opravdu skvělých momentů najde, ale tu předcházející hodinu a půl nudy už to nezachrání. Když haunted house horror, pak jedině The Innocents. (20.06.2007)

Svojí primární funkci "Strašení" splnilo, ony inkriminované noční scény jsou plné děsu a vynikajících kamerových postupů. Co se naopak nevydařilo, je obsazení (monolog hlavní hrdinky mi lezl na nervy) a přílišná ukecanost v pauzách mezi strašením. 7/10 (23.03.2010)

Ducharsky kult?? Proc ne. V tech dobach urcite. (01.10.2009)

Ze Strašení mám rozporuplné pocity. Nevím, jestli scenárista neprohloupil, když do scénáře zakomponoval vnitřní monology. Strašení tam taky mohlo být více, i když to málo, co ve filmu uvidíte, stojí za to. Škoda, čekal jsem silnější zážitek. Jinak se mi moc líbila kamera. (700., 28. I. 2012) (29.01.2012)

Mam strasidelne domy dost rad, a tento stal na konci ulice uz pekne dlho. A navyse bol tak zaujimavo zariadeny...... a k tomu ta vyborna strasidelna atmosfera. Fajny horor : 89 % (11.04.2013)

O genialitě bych v tomto případě nemluvil, i když filmje to solidní, u kterého jsem se kolikrát opravdu pěkně bál...Atmosféra, kamera, zvuk jsou výborné, režie je také solidní, kde to tentokrát drhne je scénář (předlouhá expozice postav, neskutečně otravný vnitřní hlas Eleanory) a herectví... Jestli vydříte pomalé tempo, zastaralé herectví a zkousnete trochu přepálenou stopáž, nebudete litovat... (27.05.2008)

Klasika, klasika... povinná literatúra pre priaznivcov hororu. (13.08.2013)

Jen si to predstavte - stary vrzajici dum, nocni bouchani do zdi, smich lidi uz davno mrtvych, narek deti - a vy. Nastesti jen u televize. Haunting je film, ktery ve vas po dokoukani zraje, to ale neznamena, ze si jeho sledovani neuzijete (a neprochcijete vsechny deky). Jako nejvetsi problem bych ale videl, ze i kdyz vyborne pracuje se strachem z neznama, to napinani divaka dojde az do takove faze, kdy divak zacne film podezrivat, ze si s nim jen hraje a cele to straseni je jen podvod s racionalnim vysvetlenim. Jinak ale spokojenost, podobni The Innocents jsou ale precejen o neco lepsi. (19.11.2015)

Strašení je hororový film s příkladnou náladou děsu. Velkolepá monumentálnost a přísná strohost neogotické architektury Ettington Park je jedinečnou kulisou lidskému strachu, interiéry deformují úhel vnímání reality a kameraman Davis Boulton přizpůsobil pohyb, dynamiku i úzkost obrazu ke zdrcujícímu navýšení strašidelného efektu. Robert Wise byl zkušený filmař a hrůzu dokázal zkrotit podle představ hororu lačného diváka. Naneštěstí jde pouze o účinný dojem povrchu, který nemá dostatečně pevnou oporu a napětí se stává jen sebestřednou marnivostí. Motivace jsou plytké a nepřesvědčí o funkčnosti, možnost využít psychickou poruchu jednotlivce k afektované vzpouře a destrukci zloby je promarněna již ve svém zárodku a dál tvrdohlavě setrvává v rituálním obětování živoucí oběti strachu, ten je komplexně využíván jako úspěšný komerční artikl spotřební doby. Hlavním objektem zájmu paranoického strachu je Eleanor Lance (sympatická Julie Harris), životní zkušeností psychicky poznamenaná žena. Její dosavadní podřízený postoj se dosud nevyrovnal s nepřízní skutečnosti, pocit viny se střídá s odhodlaným odporem a vztahovačně se choulí do falešných představ vzestupu vlastní samostatnosti. Přesto je vše až druhořadé a dává se přednost zajíkání se strachem. Hlavní mužskou postavou je John Markway (příjemný Richard Johnson), antropolog, zajímající se o paranormální jevy. Stačí jen nalézt vhodný objekt, dále několik svolných a neinformovaných dobrovolníků a studium strachu může započít. Velmi výraznou postavou je Theodora (zajímavá Claire Bloom), samostatná žena s cynickým náhledem na věc. Dětinský strach je jí pro smích, opačné pohlaví jí nedokáže vzrušit a skutečnost se zlehčuje. Čtyřlístek hledačů esence strachu uzavírá Luke Sanderson (sympatický Russ Tamblyn), mladý dědic strašidelného paláce se zájmem o nadpřirozeno. Pud sebezáchovy je vždy připraven k činu, vše ostatní slouží k zábavě. K výraznějším postavám patří také Grace Markway (velmi příjemná Lois Maxwell), Johnova manželka, netrpělivá a nespokojená s jeho absencí u rodinného krbu. A kdy jindy prožít strach, než zrovna teď a tady, v monstrózním domě hrůzy. Z dalších rolí: majitelka strašidelného domu a Lukeova teta Sanderson (Fay Compton), extrémně věcná hospodyně a kuchařka domu strachu s pravidelným režimem Dudley (Rosalie Crutchley), její manžel a údržbář domu (Valentine Dyall), Eleanořina opatrná sestra Carrie Fredericks (Diane Clare), její ještě opatrnější manžel Bud (Paul Maxwell), bohatý a životem zapšklý stavitel domu Hugh Crain (Howard Lang), jeho dcera a dlouholetá obyvatelka dětského pokoje Abigail Crain (ve stáří Amy Dalby, v dětství Janet Mansell), či její chybující ošetřovatelka a společnice (Rosemary Dorken). Strašení přináší niterné záchvěvy strachu, obraz dokonale rámuje hrůzu děsu. Strašení je žánrovou záležitostí a to ke slávě filmu i autora bohatě stačí. (04.07.2019)

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - nominace (1) - Nejlepší režie - Robert Wise (11.01.2009)

Nejděsivější jsou bubáci ve vlastní hlavě, a když jsou ještě navíc v černobílém provedení z roku raz dva, v interiéru, kde hltám každý detail, každý záchvěv, každý odraz, každý záblesk a stín, je to vynikající lahůdka! (25.02.2012)

Závěrečné strašení bylo skvělé, mělo to atmosféru a napětí, fakt mi lezl mráz po zádech. Jenže velkým problémem bylo, že to strašení bylo právě až závěrečné. Zhruba první hodina dvacet minut je vyplněná jen zbytečnými dialogy o věcech, které s dějem moc nesouvisí. Film je tak tudíž dost natáhlý, 3 hvězdy. (01.07.2012)

Kameramanský majstrštyk, kterému to kazí slabý a moc okecávaný dĕj. (14.04.2014)

Dobrý horor, podle mě patří z té doby mezi nejlepší - nejen v tematice ,,dům hrůzy,, ale i všeobecně. Akorát mi vadilo že nemohli zavřít pusu. V jednom kuse mluvili a mluvili a kolikrát by se to dalo zkrátit. 3,5/5 (20.08.2014)

To, že je to černobílé, tomu filmu hodně pomohlo... nic dalšího ale už ne. Atmosféra je sice výtečná, zpočátku se jí daří budovat velmi dobře, film je skvěle natočený, hudba to vše skvěle podtrhuje, ale kdyby byl kratší (klidně i o půl hodiny), byl by mnohem, mnohem lepší. Protože čím déle trval, tím jsem byl zklamanější. The Haunting je ovšem absolutní klasika po právu, má mnoho skutečně povedených (a zapamatováníhodných) scén, navíc je to lepší, než remake, zato horší, než výtečná předloha. Na jedno shlédnutí fajn, ale čekal jsem víc. Finále ovšem bylo fajn. Pro horové fanoušky je to ale naprostá povinnost. 75%. (30.10.2017)