Reklama

Reklama

Panoptikum Města pražského

(seriál)
Československo, 1987, 10 h 13 min (Minutáž: 52–68 min)

Předloha:

Jiří Marek (kniha)

Scénář:

Jiří Marek

Kamera:

Jiří Šámal

Hudba:

Ivan Kurz

Hrají:

Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Josef Bláha, Ondřej Havelka, Karel Koloušek, Bedřich Prokoš, Dalimil Klapka, František Filipovský, Karel Augusta (více)
(další profese)

Epizody(10)

Obsahy(1)

Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat... (Česká televize)

(více)

Recenze (149)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... ()

wosho 

všechny recenze uživatele

Né tak dokonalé jako první série.Adamíra byl velkým požehnáním,jelikož snad lépe zahrát postavu vrcního rady po Marvanovy,ani nejde.Velykým prblémem co tomuto seriálu uškodilo,byla barva.Černobílá první série měla nepřekonatelné kouzlo.které chybělo už i následujícím filmům.A s kouzlem a atmosférou oprýskaných uliček a periférií města Prahy si právě první řadu spojuji.Tuto druhou pouze s profesionálně odvedenou nadprůměrnou zábavou. ()

Reklama

donkocicak 

všechny recenze uživatele

Navázat na legendární seriál Hříšní lidé města pražského nebylo jednoduché. Přesto to nebyl propadák. Řekl bych nadprůměrný československý krimiseriál a člověk se musí zbavit předsudku, že bez Marvana to nikdy nemůže být ono. Antonín Moskalyk to pojal trochu jinak než Sequens a to je dobře. Jak už zde bylo řečeno, Jiří Adamíra se nesnaží kopírovat Marvana, jeho postava je úplně jiná a působí příjemně, tady alespoň pro mne. Seriál obsahuje zajímavé povídky, např. Hokynářská balada, Děvče od vody nebo Příběh z dovolené. A inspektor Bouše v podání Josefa Vinkláře je nepřekonatelný a úžasný. Vzpomínáte si na jeho slova ? "Pane rado, já bych se držel toho básníka. On píše všude, vždycky a o všem. A lže a taky mu to štimuje do těch básniček. Copak normální člověk píše básně ? Třeba - Hrom a blesk jdou ti v patách... Já bych mu dal, já bych mu dal pane hrom a blesk, já bych ho zavřel..." :D ()

Aidina 

všechny recenze uživatele

Více než důstojné pokračování seriálu Panoptikum města pražského. A opět jsme u pánů na „čtyřce“ v Bartolomějské. Inspéktóři Bouše a Brůžek (Vinklář a Bláha) a samozřejmě policejní rady Korejs (Adamíra), který velmi dobře nahradil původního radu Vacátka. A opět s humorem a lidskou shovívavostí řeší kriminální příběhy hříšných lidí hlavního města v třicátých letech minulého století. K jejich metodám patří kromě dokonalé znalosti prostředí a místních delikventů také smysl pro humor. …„Policie občas něco ví, i když ne vždy to, co by chtěla vědět…“ nádherná myšlenka. V příběhu Hokynářská balada, si divák přijde na své. Svůj geniální herecký koncert zde dokonale předvádí Jan Přeučil (realitní agent Tauf) a Miroslav Moravec (obchodní příručí Poupě), je mu snad hrají i všechny konečky prstů:-)) ()

TSZ 

všechny recenze uživatele

Nestává se to často, ale tohle pokračování výborného díla je ještě lepší než originál.Došlo k několika drobnějším personálním obměnám, ale noví herci zapadli do celého soukolí jako kolečka do hodinek.Jiří Adamíra je absolutní sekáč anglického střihu a v téhle roli ho prostě žeru (heterosexuálně myšleno, pochopitelně:-)). A Ondřej Havelka v roli nováčka je taky fajn, jinak personální obsazení "čtyřky" zůstalo stejné (proč taky měnit něco co funguje), vč. mého oblíbence z největších, pana Vinkláře v roli Inspektora Bouše.Když by Česká televize vyráběla jen TAKHLE kvalitní pořady, tak bych koncesionářské poplatky platil bez remcání:-) ()

Galerie (46)

Zajímavosti (48)

  • V prvním díle seriálu Panoptikum Města pražského zní v Jedové chýši stejná melodie, jako ústřední melodie seriálu Četnické humoresky. (pávek)
  • Galérka měla svůj slang, v této epizodě zazní slova „šíbr“ a „šmuk“. Šmuk pochází z německého „schmuck“ a znamená ozdobu, okrasu, šperk. Šíbr má více významů, slovo pochází pochází z němčiny a označuje v železničářském slangu posunovače, zde se ale jedná o překupníka nebo člověka provozujícího nelegální čachry. Pro slovo peníze zde slyšíme slovo „love“, to pochází z původního cigánského jazyka, dnes romštiny. Další slovo je „šmé“, to nejspíše pochází ze židovského „schmälinger“ – „cikán“. U samotného slova „galerka“ se nabízí více variant: galerie, jakožto různorodá směsice postav; a galéra, což byla loď, na které veslovali vězni. (sator)
  • Smrt způsobená bleskem nebo vysokým napětím může zanechávat na těle stopy (popáleniny, Lichtenbergovy obrazce atd.), ale někdy může být nález jen nezřetelný nebo dokonce žádný, takže i pro soudního lékaře je důležitá informace o místě nálezu mrtvého, prohlídka jeho šatů a prohlídka drobných předmětů. (Formol)

Reklama

Reklama