Zaklínač

Stejně jako většina přítomných mám Zaklínače rád. Na seriálu mě zaráží, že se filmové zpracování nedrží látky povídek. Tvůrci jako by vystřihli některé uzlové body textů a různě je seskupili v dílech seriálu. Na volném zpracování není nic špatného - pokud funguje. Jenže mám pocit, že seriál kulhá - povídky mají v literární podobě prokomponovanou stavbu se zápletkou, krizí a rozuzlením, které často končí životní deziluzí, nebo vlatně poznatkem, že se ve skutečnosti nic nerozřešilo. Odtud pak pochází Geraltova skepse a jeho nevraživé nálady. Zdá se mi, jako by v seriálu bylo příliš slepých míst - divák, který povídky nečetl, nemůže úplně dobře pochopit Geraltovu motivaci, protože se prostě vytrácí pointa. (Nemluvě o tom, že stavba jednotlivých dílů je hrozně fádní.) Ostrouhaný děj přetavený do děravých epizod seriálu mi vadí daleko více než nijak oslnivé kostýmy i interiéry. Ale i tak se na Zaklínače - za nějaký čas - podívám znovu. (02.10.2008)

Bohužel, zřejmě díky nevysokému rozpočtu lze mluvit převážně o mrhání potenciálem knižní předlohy, přesto se však najdou i (nikoliv nepodstatné) plusy. Zebrowski hraje Geralta opravdu uvěřitelně (kdesi v diskusi se vyskytuje popis jako "démonický Geralt", což podle mě dost sedí a je to dobře), výběr zbývajících herců také není ke škodě (ačkoliv jsem si třeba na pašíka Marigolda chvíli zvykal, nakonec si člověk uvědomí, že je to vlastně ta správná postava pro nezřízeně životu holdujícího barda), hudba je perfektní, i když motivů není moc, a celkově i přes zjevně omezené finanční možnosti je vyznění nuzného "středověkého" světa vcelku uvěřitelné. Držet se trochu více knih, udělil bych s radostí alespoň 4 hvězdičky. (29.08.2013)

Charizmatický hlavný hrdina, občas malebné exteriéry a vydarená hudobná stránka versus všetko ostatné. Autorom slúži ku cti aspoň to, že obecne slabé triky tlačia do popredia len keď je to naozaj nevyhnutné. Výprava však silne pokrivkáva a nedostatok prostriedkov je cítiť na každom kroku (Kaer Morhen ako skalnatá oblasť s jaskyňou, elfovia takmer na nerozoznanie od ľudí) No a bojová choreografia zabíja aj ten zvyšok atmosféry. Nakoľko knihy disponujú určitou kvalitou, seriál, ktorý z nich vychádza, občas dokáže potešiť, či už dialógmi, alebo absenciou cenzúry. Lenže ako celok to veľmi nefunguje a netešia ani nelogické zmeny v zaklínačskej mytológii. Nie je divu, že sa od projektu dištancoval aj sám Sapkowski. Ľudí, ktorí prišli do kontaktu so svetom Zaklínača však seriál môže za istých okolností osloviť. Akurát mi nie je príliš jasné, čím môže osloviť väčšinu tých, ktorí s ním do kontaktu neprišli a prečo by ho mali brať viac ako len tuctové televízne fantasy. (23.07.2014)

Naštěstí mne neodradilo pár prvních dílů a stihl jsem si paralelně přečíst i knižní předlohu, která byla neskutečně svěží a obsažná, což se nedá říci o pokulhávajícím seriálu. Nicméně je to na Polsko velice solidní dílo a Michal Zebrowski byl naprosto přesným ztělesněním knižního Geralta. Ač se to možná zdá neobjektivní, dávám čtyři hvězdy, jelikož jsem se na každý další díl opravdu těšil a to se mi nestává u špatných seriálů. 75% (09.02.2011)

Přes oprávněné Galadrieliny výhrady musím uvést, že i tak je seriál sevřenější a hutnější než jeho filmová shrnutina. Klady pro mne převládají i za těchto okolností. V rámci svébytného polského kulturního fenoménu, před nímž v případě jeho vrcholných projevů smekám s nanejvýš pokornou úctou, to znamená skvělý výkon Zebrowského, jehož mimořádnost získává na kvalitě právě v souvislosti s Galadrielinými kritickými postřehy, a dále slovanskou kvalitní adaptaci jinak zatím pouze západoevropsky uchopeného žánru. Slovanská i baltská problematika jsou i nám ovšem stejně, ne-li ještě více blízky. Ozvuky mýtů i některých vědeckých dohadů jsou zvládnuty na vysoké úrovni již v literární předloze a v tomto ohledu nic nezměnila ani Brodzkého režie. Polský seriál svým způsobem nahrazuje mnohé, co v našem osvojení domácích bájí fatálně chybí. Sapkowského téma snese v našem kontextu srovnání s tvorbou Beneše-Třebízského (zejména historický román DAGMAR o významné dánské královně, starší dceři Přemysla I. Otakara), Jiráskovou (STARÉ POVĚSTI ČESKÉ) nebo Štorchovou (LOVCI MAMUTŮ, NA VELKÉ ŘECE). Víc než čestně tento "VĚDMÍN" obstojí v porovnání s americkou produkcí typu různých HERKULŮ a PÁNŮ ŠELEM a srovnání snese i s francouzskými ASTERIXY a OBELIXY. Lehký žánr má jednu prožluklou vlastnost: není velkým uměním a v tomto ohledu ho vymezuje i svébytná poetika. Císař nemusí být vždy nahatý; někdy není jen suprasalónně oblečený. I to se může stát. (28.03.2008)