Město šílenců

Zabere. Zamíří na... Pro oči, co se počítají. Vysílatele šera dní, co se ptá proč. Trápení prázdnoty převržené číše jistoty. Až celkové zatmění rozsvítí světla, čistě havraní. Dav se vrhá na své sousto, do centra. Vidět LIVE, obestoupit jeho pád. "Obejmout" muže s mikrofonem, před nekrologem, který jím pro něj vrtěl. Sledoval. Svým vlivem v reflektorech referoval, neblaze tak "zavařil" vysílené tváři. (04.01.2023)

Docela slušná satira na téma "veřejné mínění je prodejná děvka". Herecký duet Hoffmana a Travolty mi vzdáleně připomíná manipulační hrátky Laurence Oliviera s Michaelem Cainem ve filmu Slídil, ale hlavně se nabízí ještě jedna, už mnohem průkaznější analogie. Každý, kdo viděl Wilderův film Eso v rukávu, mi jistě potvrdí, že Město šílenců je vlastně jeho replikou, zasazenou do jiného prostředí. A to je vždycky škoda, když film pořád něco připomíná a téměř nemluví sám za sebe. 60% (09.01.2006)

Herecká elita tej doby sľubovala ďaleko lepší film, ako niekdajšie upútavky ukazovali. Dostali sme pokus psychologickú hru, kde sa snažili ukázať silu médii, ale vyšlo to tak napol. Nemôžem ale povedať, že by som sa nebol kedysi pri tom nudil. Na druhú stranu, nemám natoľko pozitívne pocity, že by som tomu znovu obetoval čas, keď je toho v súčasnosti na pozeranie doslova "tony" a to nerátam výber zo starších a ďaleko lepších snímkov, ktoré si vždy raz za čas rád zopáknem. (11.02.2021)

Schematický příběh, který se snaží velmi trapně a uboze líčit zločinnou práci médií a vytváření veřejného mínění jejich prostřednictvím. Je ovšem uvěřitelný tak pro školáka. Veřejné mínění je na straně teroristy věznícího s puškou a taškou výbušnin hromadu dětí. Ty místo aby se normálně bály a byly vystrašené, unavené, hladové a třeba i ubrečené, se smějí a poslouchají jeho vyprávění. Veřejnost je, díky televizi, kde slyší, že byl dobrý chlap, na jeho straně, protože měl kdysi psa. Je to vážně nebetyčná kravina a stráta času. Od pádu na dno film zachraňují výkony herců a řemeslná kvalita. (27.12.2015)

Toto drama patří mezi sociální dramata, která jsou napsána lidmi, kteří mají snahu a potřebu ukázat na jakousi nespravedlnost kapitalistického světa. Tím ale neříkám, že se jedná o kritiku kapitalismu jako takového. Spíše se jedná o tragická dramata lidí, kteří se díky ztráty práce dostanou do velmi svízelné, někdy snad až neúnosné situace. Potom se jen jedná o to, jak se svým osudem naloží, tedy jak se s touto velmi těžkou situací vypřádají. V tomto případě to zaměstnanec muzea řešil až za hranicí únosnosti, byť neměl v úmyslu svou zbraní někomu ublížit. Zajímavá a vcelku prokletá je jiná nosná stránka filmu. A tou je manipulace veřejným míněním. Opravdu je to tak, že média dokážou zázraky a ze slušného člověka jsou schopni udělat zločince a naopak. Já jsem křesťan, takže věřím, že naše činy bude soudit Bůh. Myslím si, že i pro ateisty je lepší, než být vydán napospas médiím, tato varianta. (13.01.2014)