Vřískot

Jeden ze zakládajících snímků žánru "teenage-horor" a zároveň asi jeho nejkvalitnější zástupce. Neve Campbell tady předvádí svůj dosavadní herecký vrchol a taky ostatní herci mile překvapují. Stejně tak je milým překvapením scénář, jenž sice staví na mnoha hororových klišé, ale zároveň si z nich v mnoha ohledech dělá osobitou legraci, což dodává tomuhle snímku i mírný humorný podtón. Ale fakt jen mírný, jde přece jenom o horor, kde není úmyslem diváka rozesmát, ale vystrašit. (25.03.2003)

Mnoho jednotlivých scén jsem již viděl v originále nebo zparodované ve Scary Movie, ale snad nikdy celé. O to vic mě fascinuje jak to stále funguje i dneska a že vůbec něco jako slasher v dnešní pokroucené době není zakázán, jelikož někdy je to fakt moc. A Wes Craven se s tím obzvlášť (ne)páral. (10.03.2022)

Po telefonu můžete objednat stůl v restauraci, nadat tchýni, mít bezpečný sex za dlouhé peníze a nebo taky verbální předehru před vlastním rozkucháním.. První důkaz talentu scénáristy Kevina Williamsona, jenž tuze rád nechává študentíky s cedulkou na palci u nohy vychladnout v márnicích, s láskou opečovala nyní už legenda hororového žánru Wes Craven a pochopitelně si přihřála polívčičku i zábavnými odkazy na své předchozí snímky (zabití televizí ala 'Shocker', či školní uklízeč Fred v červeno-černém pruhovaném svetříku). Vřískotu se musí nechat, že zdařile katapultoval žánr teenage vyvražďovaček do komerčních sfér, několikanásobně navýšil prodeje masky Ghostface, vzbudil zájem o obrazy Edvarda Muncha a v neposlední řadě nachystal živnou půdu pro budoucí tvůrce parodií. Ostatně, ten bubák s nožíkem se občas choval, jako by už byl na place u bratří Wayansů.. (10.08.2010)

Předem se omlouvám milovníků žánru. Bezduchý film, který mi nic nepřinesl. Jediný důvod, proč se vyhýbám hororovému žánru - většinou jde o prvoplánovité kusy bez větší fantazie. Jejich hlavním cílem je nahnat divákovi strach, převážně nepříjemnou hudbou a několika hektolitry krve. Po třech letech na chirurgii jsem viděla už hodně skutečných zranění i velkých ran, netuším, proč bych se na to měla dívat ještě ve svém volném času v televizi, natož jít na něco podobného do kina. (18.12.2018)

Áno, kompletný Vreskot som videla až 12 rokov po jeho vzniku. Nie je to prvý ani posledný raz, čo poznám najprv paródie až potom originálny horor ;-) Áno, pozrela som si dokonca aj film o filme s rozhovormi a všetkými tými vysvetleniami, prečo je Scream taký geniálny, čo znamenal pre znovuoživenie tínedžerských hororov (sú vážne až také nepostrádateľné?).... Ale nie, nepodľahla som absolútne jeho čaru, nevyviedol ma z miery, to šialenstvo okolo ma obišlo, keď vznikol a teraz ho už nedobehnem. Súhlasím s Civalom i Monologom - po chvíli som sa začala nudiť, potom stále viac, no a ten prekombinovaný záver ma veru "do víru deja" už nevrátil. Vo svojom čase a pre znalcov hororu asi novátorské dielo - ale i o tom by sa dalo diskutovať. V o rok staršom Upírovi z Brooklynu je čierneho humoru viac než vo Vreskote a je úprimnejší čo sa týka miešania a priznávania sa k žánrom. Nestal na Vreskot vlastne kultom preto, že humor nikto slovkom nespomenul a diváci sa potom cítili úžasne výnimoční, lebo ho tam našli? Dobrý marketing je predsa na nezaplatenie ;-) (30.04.2008)