Zamrzlá země

Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně. (06.12.2013)

Neuvěřitelně pozérská sociální depka, která má tendence vršit katastrofy do té míry, až se z tragédie stává fraška. Inspirace Tolstým i celková snaha proniknout pod povrch sociální mizérie zůstávají jen vyumělkovaným tvůrčím gestem - sice režijně dobře zvládnutým, ale místy až úsměvně přearanžovaným. Bude to znít nefér, ale Louhimies by si měl pustit Mraky odtáhly a podívat se, jak se dá podobný žánr dělat čistě, bez rádoby-naturalistického machrování a krkolomného přehánění. A pak by si měl znovu pustit Magnólii a nakoukat, jak že se to má s možností ignorovat v podobném filmu náhodu, absurditu a konstrukt a vydávat ho za sociální realismus "s přidanou vypravěčskou hodnotou". Navrch by se ještě poučil, že pokud splétám osudy několika postav, měl bych to dělat důsledně a méně utilitaristicky. Na "citlivého humanistu" se režisér a scenárista chová až překvapivě cynicky, když některé postavy jednorázově zneužívá pro svůj bohulibý záměr ukázat zlý a nehostinný svět okraje. Obdobný případ jako česká Poupata, film, který je tak zakoukaný do mizérie svých postav, že mu uniká všechno okolo. Bohužel právě to okolo je nejpodstatnější. (23.03.2013)

Mrazivé severské drama je naprosto dokonalý popis pro tenhle film. Rozhodně to není na koukání příjemné a člověk nedostane klasický příval endorfinů, když se hrdinům děje něco hezkého, ale sledovat ten propletenec událostí a jak se vlastně týká úplně všech zúčastněných, bylo uchvacující. Škoda těch sto třiceti minut, to bylo příliš. 80% (03.02.2017)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

Tarantinovský propletenec příběhů z šedé zóny společnosti, ovšem seversky řádně depresivní a bezútěšný. Ta bezvýchodnost byla tak naléhavě autentická, že jsem si chvílemi až říkal, že i ve Finsku přece musí také někdy vyjít slunce. Ale nevyšlo. Kauzální řetězec, jehož prvohybatelem byla padělaná pětiseteurovka, byl neúprosně civilní, žádná přehnaná akce, žádné efektní střihové přechody či záběry kamer, žádné cool hlášky, pouze civilní běh života, v němž stojí vedle sebe existenční i existenciální. Drsná země - Paha maa...další z úhlů pohledů na to, proč je právě v severských státech největší míra sebevražd... (26.07.2009)