Dreamgirls

Oslava krásy, lásky, vinylu a ženské křehkosti... v muzikálovém kousku, kde tři božské dračice, chycené v pavučině snů amerického show businessu, zpívají jako o život. Bill Condon se vytasil s překvapivě příjemným muzikálem, který se nachází přesně veprostřed mezi Hairspray a Chicagem. Condon hezky klouže po povrchu a tančí mezi styly, ale téměř žádné postavě se mu nedaří dostat pod kůži a to ze všech zůčastněných činí jen loutky rozestavěné na šachovnici historických událostí. I přes tento fakt je to ale podívaná velice příjemná jak pro oči, tak hlavně pro uši. 8/10 (02.01.2010)

Co na to říct. Příběh je prosťoučký, jak se na muzikál sluší, ale kulisa 60.-80. let, na jejímž pozadí se odehrává, mu dodává půvabu. Nicméně přednosti filmu jsou všehovšudy dvě: stárnoucí excentrická, ale smutná hvězdička v podání Eddieho Murphyho (nemyslel jsem si, že bych mohl někdy něco takového vypustit z klávesnice:)) a hlavně silné songy se skvělými texty ve výborném aranžmá. (08.12.2008)

První čtyřicetiminutovka je dokonalá. Hýří barvami, oplývá neskutečným videoklipovým tempem, a přitom jako správné retro vyzařuje náladu 60. let. Řešení vážných věcí už tak přitažlivé není, ale Dreamgirls i tak hudebně excelují, zatíco Bill Condon jako režisér s mladickým drivem a stařeckou uvědomělostí mile překvapuje. Jen mě mrzí, že Beyoncé má během filmů nalíčeno na své tváři asi pět obličejů. Taková kost to nepotřebuje... (13.01.2007)

Muzikál je asi môj najmenej obľúbený žáner. Asi to bude kvôli, pre tento žáner príznačnej, príbehovej plytkosti, pretože sila filmového príbehu hrá u mňa významnú rolu. Občas sa mi ale stane, že muzikálové čísla sú také pôsobivé, že vďaka tomu dokážem prižmúriť oko. Toto je jedna z tých výnimiek, lebo ide o hudobný žáner, ktorý mi je blízky a spevácke výkony všetkých zúčastnených sú proste famózne. Navyše film oplýva skvelou retro atmosférou a výbornými hereckými výkonmi Beyoncé Knowles, Jamieho Foxa, Eddieho Murphyho (v dosť netradičnej a možno svojej najlepšej úlohe), ale hlavne debutujúcej Jennifer Hudson, ktorej výkon je bez všetkých pochybnosti oscarový. (23.02.2007)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)