Keith

Tak nějak moc nevím jakt tenhle film hodnotit.... Ze začátku mě hodně nudil, pak se trošku rozjel a konec ho vylepšil. I tak se ale nemohu ubránit dojmům, že podobných filmů je fůra. Jesse McCartney mě neuvěřitelně lezl na nervy a jenom utvrdil v tom, že hrát neumí. Co se týká zbytku filmu, tak nejvíc bych asi vyzdvihla soundtrack, který je jako jedna z mála věcí na tomto filmu vynikající. Je to taková lepší, originálnější a hlavně ne tak přeslazená DLOUHÁ CESTA, ale i tak tento film na 78% rozhodně nemá. (31.01.2010)

Tenhle film je potřeba pochopit. Opravdu mu porozumět, především porozumět Keithovi, jelikož on je složitá osobnost a ta propracovaná, že mě fascinuje. Hrozně mě mrzí, že se mu nedostalo větší pozornosti, ale možná díky tomu a tajemnu je ten film právě takovým. Musím ocenit skvělé kamery a pohledy ze shora, skvělý soundtrack a scénář, protože většina filmů je plná dialogů, ale tenhle měl do sebe něco, co jiné třeba ne. (30.11.2013)

S několikadenním odstupem musím ještě hvězdu ubrat. Jedno klišé za druhým a to ještě k tomu šíleně nesympatická dvojice americké teen všetalentované krásky a protivného rádoby rebela, co všechno ví líp. Naprosto nechápu jednání obou postav. To že umírám, mně neospravedlňuje k tomu, abych si řekla, že zničím život někomu, kdo ten život má lepší. A ta holka? Neví, co chce, nechá se sebou manipulovat, jak rodiči, tak nějakým idiotem... Ale co jsem asi tak mohla čekat od amerického romantického dramatu, že? Ztráta času. (17.04.2010)

Zamilovaná holka, která si nechá zkazit život o nafoukaného a nemocného kluka. Bravo! Mě to moc nepohltilo, on mi byl hrozně nesympatický, ona se mi ze začátku opravdu zamlouvala, ale její stupidita postupem času mě odpudila i od ní. Takže, pro mě skoro ničím zajímavý film. Story o puberťácích není nic zázračného. (07.10.2012)

Dvě naprosto odlišné poloviny. Zhruba do padesáté minuty to u mě bylo skoro na plný počet – strašně mě to bavilo, bylo to roztomilým způsobem kouzelně přihlouplé a oba hlavní protagonisté předvedli velmi sympatickou a příjemnou hereckou polohu. Nevadila mi ani ta šílená šablonovitost příběhu – holka z „dobré americké rodiny“, která má do detailů naplánovanou budoucnost na univerzitě v Duke, Harvardu, Yaleu, Virginii nebo kdekoli jinde, k tomu „na přání“ rodičů dře až na krev v nějakém sportu a samozřejmě si vybírá pouze partnery z dobrých, tedy spíše vynikajících sociálních poměrů. Ke všemu tomu žije v permanentním stresu a strachu z toho, aby nezklamala své stvořitele, kteří pro ni vždy a za každých okolností chtějí to nejlepší (a oni hlavně vědí, co je to nejlepší, ačkoli to sami nikdy nezažili), protože ona sama (díky nim!) nemusí dělat kompromisy v otázce vzdělání a pozdějšího uplatnění. Prostě další amíkovská story o tajemném hrdinovi, který si svou nekonvenčností, individualitou a naprostou znechuceností vůči zaběhlým společenským konvencím získává srdce zdánlivě povrchní, slušňácké, maloměšťácké dívky. Nebýt druhé poloviny, byl by výsledný dojem z celého KEITHA podstatně přirozenější, nenásilnější a méně nucený. Škoda, mohl to být totiž vcelku půvabný nezávislák o střetu a sbližování dvou lidí z rozličných společenských vrstev. (22.09.2011)