28 týdnů poté

28 Weeks Later ani na podruhé nezklamalo a přineslo divákovi další porci parádní britské zombie akce servírované pěkně po částech. Pro ty, co s oblibou koukají na post-apokalyptické zombie filmy, je 28 WL opravdu dobrá volba, která je podkreslená výbornou hudbou pro zvýraznění již tak skvělého diváckého zážitku. 9/10 hvězdiček vyjadřuje, že vše, co jsem čekal od tohoto pokračování k filmu 28 dní poté, se naplnilo . . . 85 % (11.02.2009)

Úvodná sekvencia naladi, ovsem o to "tazsie" sa prijima zbytok. V duchu pravidiel pokracovania je prijemne, ze sa nepridalo iba na pedal akcie a vyrazne rychlejsieho "drajvu", ale ze je snaha aj scenaristicky sa posunut dalej. Ovsem iba snaha, pretoze druha polovica aj napriek rychlonohym zombies coskoro upadne do stereotypneho survival runnig modu, ktory okrem jednej vynimky (vrtulnik ako sekacka) gradaciu neprinasa (aj vdaka videoklipovemu strihu). (25.06.2007)

Nemůžu uvěřit tomu, že tenhle snímek opravdu trval déle než populárních 90 minut. Dynamická režie Juana Carlose Fresnadilliho a scénář, ve kterém se pořád něco děje, tlačí děj neúprosně v před a divák nemá ani šanci nadechnout se a vyčkat co se bude dít dál. Rychlý začátek nás zavede rovnou do rozehraného děje, dočkáme se prvního setkání s nakaženými a pochopíme, že ani tentokrát s nimi nebude žádná legrace. Poslední přeživší se však pochlapí a podaří se jim část Londýna oddělit od nakažéné časti. Jenže chytrou scénáristickou kličkou a rozhodně originálním nápadem se virus dostane zpět do oběhu. Jediným nepřítelem tentokrát nebudou šílenci v ulicích, ale také armáda, která má za úkol pozabíjet úplně všechny bez jediné výjimky. Přestože že se jedná o mnohem nabušenější pokračování, stále film zůstává jakýmsi komorním horůrkem, který se odehrává v celém velkém Londýně. Děj se zaobírá zejména skupinkou hrdinů, kteří jsou velmi dobře vykreslení a scénář si opravdu dal záležet na jejich chování, které působí velmi přirozeně. Film též dokáže překvapit zajímavou rolí Roberta Carlyleho, který se nestává pouze jedním z většiny, ale nebudu více naznačovat. Největší problém jsem měl se samotnými nakaženými, neboť scény s nimi se bohužel nesou dnes již v oblíbeném hávu šíleného stříhu, švenkování a blikání světel, což není zrovna přehledné, ale ani příjemné. O to více režisér překvapil svým citem v dramatickým fázích, které fungují na jedničku a jen mlhavá přítomnost nebezpečí nás dokáže bohatě udržet v sedačce. 28 Weeks Later je jeden z mála snímků nemající slepého místa, kterému se daří diváka příjemně překvapovat a uteče mnohem rychleji než bychom si sami přáli. Příjemný závěr je možnou předzvěstí dalšího pokračování, ale zároveň efektivní tečkou za jedním příběhem. A jako bonus je zde ponechána výtečná sklatba In The House - In A Heartbeat z prvního dílu, které si podobně jako procházky opuštěným městem užijeme opravdu dosyta. (04.11.2007)

Pro všechny, kteří kdy přemýšleli o tom, jak by vypadala taková ‚pandemické after-party‘, přináší Juan Carlos Fresnadillo velmi (ne)uspokojivou odpověď. Zázraky tenhle španělský talent sice neumí, ale napumpovat film dynamikou, vyházet cokoliv, co byť jen zavání kompromisem, a vše okořenit pořádnou porcí beznadějné atmosféry zvládá na jedničku. Za doprovodu perfektní Murphyho hudby a s ansáblem výborných herců (Jeremy Renner se do uniformy na plátně narodil) nabízí vysokou porci adrenalinové zábavy, korunované hned několika vrcholy. Vyčítat tomu sice lze mnohé, ale ten film je jako zdatný chameleon, kterého budete obdivovat o to více, jestliže do jejich pavilonu nechodíte třikrát týdně. (05.08.2009)

Ale jo, dvojka téměř dosahuje kvalit dílu prvního. Zombí apokalypsa se prohnala Británií a teď je na čase začít s úklidem, pod vedením US armády. Samozřejmě to ale nepůjde tak lehce, jak by se na počátku filmu mohlo zdát... Má to spád, potřebný subpříběh (ač rodinný), ke konci dojde i na kvalitní akci s masakrem. Škoda jen tý šílený kamery. (08.08.2009)