28 týdnů poté

Nebol som spokojný s úvodným filmom "28 dní potom", tak nechápem prečo som si myslel, že ma toto pokračovanie bude baviť. Nebavilo! Je to len opakovaná a naťahovaná nuda z jedničky. Nad chaotickou, roztrasenou kamerou a rádoby zaujímavými uhlami, som sa len pohrdavo pousmial. Som fanúšikom horrorového žánru, ale určite nie som obdivovateľom modernej anglickej filmovej školy. Zdá sa mi strohá, lacná a nezáživná. Presne taký je aj tento netradičný zombie horror. ** (18.05.2009)

Sice je 28 Weeks Later o několik let mladší než díl první, avšak po technické stránce mu nesahá ani po kotníky. Tam kde se Boyle nebál ukázat dravost a syrovost, spojenou s precizní prací ruční kamery, tam Fresnadillo jen pátrá jakým směrem se vlastně ubírat. Devadesát procent akčních sekvencí je naprosto nepřehledných a místo naturalistického survivalu tu máme kečupové exhibice typu vrtulník na poli, nebo střelba na civily. Samotný scénář je otřesně děravý. Několik kliček je opravdu na pokraji demence a fakt, že postavy jsou relativně nepředvídatelné - to znamená, že divák nemá tušení kdo kdy natáhne brka - je sice pěkné, ale v záplavě režijní neschopnosti, technické impotence a scénáristické nedotaženosti to opravdu není východisko. (02.05.2008)

Stejně jako u >jedničky< protrpěné dvě hvězdičky, ovšem s velkým sebezapřením, spíš jen za tu vizuální stránku postkatastrofického zmaru než za smysl a pointu celé story, herecké kreace a logiku děje neopomíjeje... :-/ . . . Totiž nápad s virem jako takový mi připadá výborný, leč krvavá podbízivost a laciná akční pitomost včetně idiotsky trendy nerváckých hrátek s kamerou jsou vskutku béčkově bezmezné. Já jenom - mysle při tom na choré mozky scénáristů - s obavami hledím do budoucnosti, protože závěr filmu dává jasně najevo, že není všem dnům, týdnům, měsícům, letům a kdovíkam to ještě zajde konec! Takže 28 měsíců poté se nejspíš požerou Frantíci a zemi asi ovládnou šneci, zbytky tlup pak vyluxujou BeNeLux a pak už jenom Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt, s naší domovinou pod věčnou ochranou říše - a drang nach osten od ráje a tak dál... 28 let poté se už asi budou v odpadech navzájem likvidovat rovnou embrya zbytkového lidu v klidu Antarktídy... - - - P.S. A co furt máte trubkini s těmi >zombíky< ? To tady první trouba napíše pitomost a nakažené stádo včetně >elit< dadabáze papouškuje jako smyslů i mysli zbavené? Tohle jsou jen jakýmsi virem nakažení nerváci, byť je tedy už samo o sobě bizarní, že ta nemoc propuká v pár vteřinách... K popukání... - - - - - (Poprvé viděno 9.4.2011 na tv Primapotento - bohužel bez původní zvukové stopy s českým dabingem, hodnocení 6022., komentář zde jako čtyřistašestašedesátý - 10.4.2011) (10.04.2011)

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)