Deník mrtvých

Tento film se nachází ve spodní půlperiodě Romerovy kvalitativní sinusoidy. Tzn. je to hrozně nudná, špatně zahraná sračka s "poselstvím." Zábavnej byl akorát ten hluchej buran, co si zabodl kosu do hlavy, jinak fakt amatéřina bez kousku atmosféry. Ty hrdinčiny monology typu: "Teď je to my, proti nim. Akorát že oni jsou my," zaváněj lobotomií a prostě se mi z toho dělalo blbě, jak je to celé hrozně debilní. Předtím jsem viděl španělskou zombiárnu Rec (taky točená z pohledu jedné kamery) a tam to všechno odsejpalo jak mělo. Po Day of the Dead další Romerova prohra. (24.05.2008)

Po brilantne napínavom [REC] je DIARY OF THE DEAD pre mňa rozhodne sklamanie u ktorého som sa skoro unudil k smrti. Nič proti technickej stránke ale film je zostrihaný, ozvučený a tak to skôr pripomína BOURNE ULTIMATUM (bez akcie) ako BLAIR WITCH PROJECT. Je tu neúnosne veľa dialógov vďaka ktorým síce máme väčšiu možnosť sledovať citové rozpoloženia postáv, ale ich vystavenie nebezpečiu je minimálne. Postavy sa vozia v bezpečí autom, neskôr sú obklopený po zuby ozbrojenými ľuďmi, len sem tam natrafia na nejakého nemŕtveho ktorý je za krátko spacifikovaný i keď v celku novátorsky no potom sa znovu pokračuje v rozoberaní situácie a toto prosím pekne až do úplného záveru. Minimum zombíkov, žiadne napätie no proste nuda... (03.04.2008)

Romero přepisuje minulost a celý zombie subžánr, na kterém se výrazně podílel svojí NIGHT OF THE LIVING DEAD z roku 1968, protože LAND OF THE DEAD byla sociálně-politickou kritikou, která od undergroundové pulpovosti měla blíž ke klasické nostalgičnosti._____ Kde mu v debutu sloužila média v podobě televize a rozhlasu jako nositelé špatných zpráv a dovolil si přijít s kladnou černošskou postavou, tam mu v jeho posledním filmu vystačí internet, digitální kamery a silná ženská hrdinka. Jako je v závěru NIGHT narušena hranice mezi fikcí, kdy v titulcích se upomene na "fašistické" policejní represe, v DIARY Romero říká, že nastává doba, kdy "se nám filmy dějí"._____ Syžet je romerovsky promyšlený do nejmenšího detailu a drží se žánrových pravidel, nijak se nevyhýbáme otevřené brutalitě a pulpovnosti (nemocnice, amenita...); výrazný odklon přichází ve filozofizujícím závěru, který se dá pokládat za uzavřený a vybízející nikoliv k činu, ale přemýšlení ("Are we worth saving?")._____ Přes CLOVERFIELD, který se kvůli své originalitě musel adaptovat na žánrová pravidla katastrofických filmů a REC, který byl působivější kvůli náznaku příiběhu a zaznamenávání živě se zde setkáváme se spojením obou předchozích, mnohem rafinovanější vypravěčskou strukturou a osamostatnění těchhle "šoufl filmů" s promyšlenou kompozicí, vsázejících na infarktových zvukových efektech. Romero se tak tímto řadí k filmařům typu David Cronenberg či David Lynch, kteří jsou před ostatními o pěkný kus napřed. Přijemná žanrová intenzifikace. :-)_____ Jenom bych chtěl poznamenat, že Rob Roy, Silas a Scrytcher jsou p.če. Děkuji za pozornost... I Ty, Visáčko,stryko? :-( (30.03.2008)

"No co? Jsem z Texasu!" řekne slečinka v korzetu poté, co probodne mumifikovaného kamaráda. Za zvuků country hudby pak míří do hlubin temného lesa, abychom se o ní už nic víc nedozvěděli. To už jsem opravdu nestíhal. Mumie- klaďas přěžije a nyní se chystá hodit řeč se zbývajícím ansáblem kamarádů, jejichž IQ se při důkladném přepočítání shoduje s číslem bot hluchoněmého starce, který se o několik hodin dříve, mimojiné, seznamoval s kosou. Mumie- klaďas si cestou stačí rozrazit hlavu o dvěře a vysekat v předsíni s nádherným točitým schodištěm, které upoutá pozornost každého zainteresovaného člověka z oboru dřevořezba pro náročné. Konečně je na místě. Vřítí se do koupelny, kde si jeho bývalý kamarád dává sprchu, protože to je jediná věc po které touží. Spolu s ním pak spadne do vany, která je plná horké vody, a jelikož je mumie- klaďas všeumělec, shodí tam i vysoušeč vlasů, který je, světe drž se, v zásuvce. Hromy, blesky, RWE má radost. Jak později řekne přeživší kamarád: "Zemřeli v objetí". A já? Já se směju na celé kolo, aby mi následně zmrzl úsměv na rtech z důvodu uvědomění si, že ten film se považoval za horor....70% (06.08.2009)

Další horůrek natočený z pohledů jedné kamery, tentokrát od samotného Romera. Ten už má ale ve své sbírce lepší kousky a i když některé scény jsou velmi napínavé a mají potřebnou atmosféru, tak jako celek to moc nefunguje. Chybí tomu potřebné tempo, protože někdy se to až moc vleče. Navíc se mi zdá, že tohle už bylo přece jenom natočeno tak trochu ,,profesionálněji", tzn. že kameru už není tak rozklepaná jako v Monstru nebo [Rec] a jsou tu např. prostřihy mezi několika kamerami. A navíc do toho ještě furt mluví jedna z hlavních hrdinek. Tyto všechny faktory ve mně budí pocity, že se tohle se rozhodně stát nemohlo,což jsem u dvou zmiňovaných filmů svým způsobem měl. A taky to ubíralo trochu na atmosféře. Navíc tady se hraje trochu více na postavy a zde film selhává totálně, protože až na drsnýho učitele to jsou všechno fakt příšerný herecký výkony. Nevim, kde je Romero vyhrabal. Ale jak jsem řikal, své dobré chvilky to má, takže se to řadí do hororového průměru. Romero měl ale každopádně navíc. (10.06.2008)