Neúplatní

De Palma a gangsterka, to je sázka na jistotu. NEÚPLATNÍ sice nejsou monumentálním kultem jako ZJIZVENÁ TVÁŘ a postrádají intimitu a fatálnost CARLITOVY CESTY, ale nabízejí svižně a suverénně napsanou (super dialogy!) i zrežírovanou a kvalitně obsazenou a zahranou chlapskou podívanou. A parádní finální přestřelku s kočárkem na schodech, byť u Johna Woo by to nebylo ani na úvodní rozehřátí. (14.11.2017)

BRIAN DE PALMA, THE UNTOUCHABLES (1987). Kovbojka v gangsterském hávu o věčném boji dobra se zlem, kde jsou už asi v desátý minutě karty rozdaný. ___ Je to tak americky velikášské, (nejen politicky) korektní, a tím pádem předvídatelné, že v průběhu filmu už jen rezignovaně přijímáme "pravdy" o tom, že zatímco skrz na skrz prohnilý Al Capone (mrazivě slizský De Niro sem bohužel vpadl, jak říká Pohrobek, z nějakého jiného filmu) musel mít ve své zvrácenosti naruby snad i ponožky, "správná čtyřka" na straně zákona nejenomže pochopitelně "nepopije, nezakouří a nesesmilní", ale navíc vládne i nakažlivě chlapáckým smyslem pro legraci. Mirek Dušín a jeho Timurova parta hadr. _____ (Nemohu pominout, na jakém pozadí příběh vyrůstá. Doba prohibice. Doba, do které z historicko-politického hlediska spíše mžouráme. Doba rozostřená, paranoidní a temná. S doposud nerozklíčovanými motivy jednání aktérů i událostí. A především doba, vzpírající se příliš jednoznačné, a proto v tomto kontextu hloupé, hře na hrdiny a padouchy... Příklad za všechny: Ironií osudu si E. Ness později vyvinul tak intenzivní vztah k alkoholu, že jej od něho takřka nemohli odloučit... . ) _____ Pod tíhou tohoto rozvrhu sil, v mých očích pak nutně i ona proslavená přestřelka na schodech vypadá spíš jako parodie na sebe samu. Nezachrání to už ani Morricone, ani nákladná dobová výprava, ba dokonce ani všechny tehdy pozitivní mužské ksichty v Hollywoodu (by) nemohli ten scénář rozpohybovat. Závěrečná, rádoby vtipná replika novináře s Eliotem Nessem o konci prohibice, v mých zařadila tento snímek do škatulky: TV program na sobotu večer pro konzervativní rodinku se dvěma mírně odrostlejšími dětmi. ___ Tak nevím. Byv odchován cynickým ethosem francouzských kriminálek, v nichž poslední svědek zpravidla umírá ranou policejního snajpra do zátylku, možná bych se na předem ideologicky nalinkované filmy, jako je tento, příště raději ani neměl dívat. ___ Zajímavý komentář: Pohrobek. (09.10.2008)

O tom, že Connery a De Niro jsou brilantní heci psát nebudu, to snad už ví každy. Ovšem tenhle film mi ukázal, že i Andy Garcia je setsakra dobrej a i když z Kevina Costnera neskáču radostí do peřin, tak i on se docela vytáhl. Vlastně se na tomhle filmu sešla skvělá parta lidí, která mi přirostla k srdci. A úvodní melodie Ennia Morriconeho mi zní v uších ještě teď. (30.07.2007)

Rodák z Neapole Al Capone má nejen chicagské podsvětí v malíku. Kdo není s ním, toho podmázne nebo rovnou odkrouhne. Zákon o prohibici ho nezajímá. Proti organizovanému zločinu se postaví až čtveřice mužů zákona (agent ministerstva financí, ostrostřelec, expert na finance a zkušený polda s tváří Seana Conneryho), která pro ránu nebo vystřílení plného zásobníku nejde daleko. De Palma to neměl snadné, David Mamet (Vrtěti psem, Hoffa, Ronin) nepřišel s žádným zásadním scénářem a po už dost „starém“ Kmotrovi nikdo s pořádnou gangsterskou látkou nepřišel. De Palmovi přesto hraje do karet fakt, že jeho hrdinové jsou sice neúplatní, ale také lidé z masa a kostí, citliví, chybující, zranitelní, cítící zodpovědnost za své blízké. Moderní městský western vyjma slušné atmosféry výborně kombinuje klasické a moderní postupy a zvládá i dramatické (akční) sekvence. Třeba často citovaná scéna na schodišti vlakového nádraží á la legendární Křižník Potěmkin je skvostná. Oproti zmiňovanému Kmotrovi mi navíc tenhle kousek přišel kompaktnější a emočně jistější!! (29.05.2013)

Dokonalý mix gangsterky a westernu, do kterého De Palma cpe nápady po kilech (kromě nádraží taky FPS vloupačka k Malonovi, zátah na mostě, honička na střeše) a u kterého po pěti minutách víte, že máte před sebou neotřesitelnou klasiku žánru. Boží scénář, boží režie (každá vražda člena týmu emocionálně bolí jako by to byl příbuzný, i zdánlivě obyčejná scéna je napínavá), naprosto fantastický "pan charisma" Connery a samozřejmě bezchybný Ennio, který je mi v téhle komornější rovině ještě sympatičtější, než když ze sebe vrhá špagetové melodie. Film, který jsem měl při startu závěrečných titulků chuť pustit okamžitě znovu. (28.09.2014)