Nové sčítání hlasů

"Každý hlas musí být započítán...." I když od začátku sledování tohoto dokumentárního dramatu člověk ví, jak ta bitva právníků Ala Gora o ruční přepočítání hlasů na Floridě při prezidentských volbách v roce 2000 nakonec dopadne, je to celé poměrně strhující podívaná. A to i přesto, že  stále dokola sledujeme vlastně jen to, jak někdo někomu telefonuje či vede poradu o tom, jakou právní kličku by šlo v daný moment použít. Musím přitom přiznat že občas bylo pro mě (coby ne Američana) až trochu složité se v tom všem orientovat. Ale ani na okamžik jsem se při sledování tohoto filmu nenudil. A jeho smysl vnímám zejména v tom, že ukazuje s jakou noblesou a grácií byl nakonec viceprezident Gore schopen ve výsledku uznat Bushovo vítězství. Jaký nepoměr když si člověk vzpomene na chování Donalda Trumpa o  20 let později. (21.09.2022)

Zajímavá rekonstrukce událostí let nedávno minulých. V roce 2000 jsem americké volby moc nesledoval, takže jsem se v Recount dozvěděl plno nového (no, vlastně to bylo potvrzení informací z wikipedie). Sčítání bylo tehdy napínavé, takže i film je od začátku do konce chytlavý a, i přes zdánlivě "suché" téma, nenudí. Děj je navíc podpořen skvělým civilním projevem všech herců. Snad jen ta blbka, kterou hrála Laura Dern, mi přišla až moc ujetá, ale třeba taková skutečná paní Secretary of State doopravdy byla. V závěru mi přišlo, že se scénáristovy sympatie možná trošku přiklonily na demokratickou stranu, ale jinak se mi líbilo, že si film držel striktní politickou nestrannost. Já jsem jenom rád, že ty volby nedopadly opačně. (07.02.2011)

Film nám dovolí nahlédnout pod pokličku volby prezidenta USA. Zde je vidět, že stroj dělá chyby stejně jako člověk. Vlastně se zde točí vše dokola. Každá strana chce prezidentské křeslo a vede k tomu dlouhá cesta. Přesto si myslím, že Nejvyšší soud měl dát Goreovi větší šanci a povolit přepočítání hlasů a tím ukázat čestný a spravedlivý výsledek prezidentských voleb. Jenže politika je stejně jen o penězích, úplatcích, sympatiích a taky o tom, co máte v hlavě. (11.04.2015)

Výborný rekonstrukční "dokument", který si drží velmi slušnou úroveň objektivity (obě strany se snaží vecpat svoji věc k tomu soudu, který je jim spíše nakloněn;)) - otázka je, jak je na tom s reálností, tu si opravdu netroufám posoudit. Jakožto neameričan jsem se docela ztrácel v tom, kdo byl kdo a jednotlivci v těch ne úplně hlavních rolích mi byli zcela lhostejní a vesele splývali. Ale to bude asi tím, že jsem tehdy nežil v největší světové demokracii a nevídal ty pány a dámy "s rukami nad bibliou" každý den ve zprávách i jinde. No, upřímně řečeno, nepoznal jsem ani Lauru Dern (mimochodem vynikající výkon - takovou sebetřednou blbku jsem neviděl od doby, co jsem naposled navštívil stránky Vandy Veškrnové), takže chyba asi bude někde jinde než v mojí národnosti. Každopádně tento film doporučuji jako výbornou výukovou pomůcku nejen pro hodiny dějepisu, ale především pro společenské vědy typu politologie - málokdy uvidíte tak přesnou a přitom filmařsky kvalitní ukázku toho, kde jsou meze demokracie, a také toho, jak velká je lidová tvořivost, když před sebou máte právní normu (pokud možno co nejvyšší právní síly) a za sebou motivaci typu ministerského křesla. Recount je úžasně napínavý film, i když od začátku víte, jak to celé dopadne, respektive dopadlo. No a je to i svým způsobem zábavné - ovšem nejsem si jist, jestli bych takhle (a takhle vysoko) hodnotil podobně kvalitně zpracovaný snímek o hysterické hrůze modrého ptactva z neúspěchu prezidentské Klausule v lednu 2008;) Ode mě přinejmenším 80%, devadesátku zvážím při repríze. PS: Ed Begley Jr. ve své ostrosympatické právnické roli "vládne";) (08.05.2009)

Triezve a objektívne. Ďalší z filmov, ktorý by som ako povinný včlenil do školských osnov. O pár rokov by po konšpiračných hovadinách ani pes neštekol. Že sfalšované voľby! Obyčajný zápas "na život a na smrť". Dvaja šľachtici, každý s vlastnou armádou, tvorenou dvoranmi, veľkostatkármi, sudcami, cirkvami a v neposlednom rade dedinskými drbnami. Profesionáli, žoldnieri, radcovia aj prištipkári, čvarga na pohľadanie. Tých všetkých si treba kúpiť, udržať v chode, motivovať k stále lepším či ochotnejším výkonom. Každé štyri roky vytiahnu súperiace rody do boja, po ktorom víťaz zbiera vavríny a vládne, zatiaľ čo porazený, i keď musí vyprázdniť mnohé teritóriá, neprestáva striehnuť na každú príležitosť, ktorá mu o ďalšie štyri roky pomôže zvíťaziť. Popri občasných výpadoch lokálnejšieho charakteru hlavne mobilizuje. A potom je tu ešte prostý ľud ako divák v aréne, zapálene mávajúci palcom raz hore raz dole, lebo zase raz verí, že tentokrát ide o neho samotného. A možno ani neverí, často mu stačí, že môže svoje vlastné nenaplnené sny projektovať do z jeho pohľadu šťastnejších jedincov. Fandí im, cíti sa ako ich priaznivec dôležitejší. Rovnováha a pohodlie na pohľadanie. Tak čo vlastne chceme? Veď pekne sme si to zariadili. (29.09.2012)