Lidice

Když někdo pojme úmysl natočit drama o pohnutých osudech se zemí srovnaných Lidic, čekal bych ve výsledném tvaru cosi jako Schindlerův seznam, maximálně naléhavý a patosu se varující zcela mimořádný film, memento. Když je ten někdo ale Zdeněk Mahler, legendární, dnes však již trochu akademicky působící scénárista, a žena, scénáristka a režisérka Alice Nellis, která film před svou nemocí původně připravovala, dostaneme jen přesně to, co slibují filmové plakáty i úvodní titulky filmu, tedy LIDI CE - osud Lidic rastrem lidí, spíše civilní příběh lidí spjatých s touto historickou událostí, než snímek o bestiálním válečném zvěrstvu. A tak taky celý projekt funguje - s pietou, patosem, místy obchází osudy Lidic po pěšinkách osudů jednotlivců, místy milosrdně zamlčuje (třeba při mučení na Gestapu...), jindy raději jen soucitně naznačuje (ruce dětí v plynovém voze...). Nekonfrontační režie Petra Nikolaeva pak výše popsané jen podtrhává. Problém však tkví v tom, že danou tragédii ve filmu utvářejí spíše jen symboly a symbolické scény (seškrabávání malby z tabulek okenních skel nehty zoufalých matek, pes uvázaný na řetězu, tisknutí oznámení o popravě lidických mužů ve vězeňské tiskárně, velký celek zasněžené krajiny s miniaturní postavou člověka...), skutečný rozměr neštěstí ovšem pak trochu absentuje. Zásadně tu chybějí scény obsahující ryzí emoce. Něco drásavého, palčivého... Přesto jsou Lidice nadprůměrným filmem, který má své místo na slunci. LIDI CE jsou totiž okázalým didaktickým filmem, což není úplně málo. Na svého Stevena Spielberga ale skutečné Lidice ještě čekají... (27.11.2011)

Ne, takhle jsem příběh Lidic znát opravdu nechtěl. Místo pořádně mrazivého a emotivního filmu vznikl snímek naprosto kýčovitý, který se snaží diváka rozplakat těmi nejpodvratnějšími způsoby (králíci na hřbitově, závěrečné titulky). Příběhová linie Lidic byla totálně nezajímavá, mladé postavy nesympatické a jiné postavy naprosto nevyužité. Celé mi to chvílemi přišlo, že někdo vzal ten vysoce ceněný scénář, vyškrtal z něj to nejlepší a zbytek nějak poslepil dohromady. Celé je to navíc hodně špatně odvyprávěné a jediná linie, která to zachraňuje, je ta Rodenova ve vězení. Zde se aspoň pár zajímavých scén najde. Režijně utahané a podprůměrné a herecky nevyužité (své si odehraje jen Roden a Luknár). Na loňský Habermannův mlýn se to nechytá ani v nejmenším, a to mám k tomu filmu také výhrady. (17.11.2011)

Další případ nerovného boje tématu a jeho zpracování. Existence Nikolaevova filmu je stoprocentně legitimní, už jen proto, že některé historické události je potřeba mít neustále na paměti. Pak se třeba nestane, že dítě v osmé třídě napíše do písemné práce, že "Lidice jsou zdraví lidé a Ležáky nemocní, bez možnosti pohybu", což se na mou duši stalo.. Pokud však forma neposkytne soulad s obsahem, přichází rozpačitost, vzhledem k ožehavosti tématu pak o to více markantní. Přesto autoři zaslouží uznání, že nechali diváka vnést si do filmu patos i emoce jen na základě individuálních potřeb.. (02.05.2012)

Film pracuje se silnými motivy - vlastními, i těmi historicky podloženými. O to více zamrzí, že v celé své okázalosti nevyždímá téměř žádné emoce. Tvůrci mohli méně spoléhat na melodramatickou hudbu (která mi nepřišla zase tolik triviální, jak jsem dříve slyšel) a malebné záběry čehokoliv a v odpovídajících chvílích více přitlačit (samotný masakr je odbytý doslova za několik sekund, což k patřičnému efektu hrůznosti tak úplně nestačí). Proč tam hopsají bílí králíci - nevím. Zásadní předěl v osudu titulního hrdiny proběhne navzdory stopáži dosti rychle: děj ho jednoduše krátce po TÉ události vyžene z vězení přímo na místo činu, přičemž ten stihne akorát zabrblat něco tom, že nikdo nepíše a všichni na něj kašlou (vůbec bych se nedivil, kdyby se zahraniční divák divil, proč se Šíma rochní ve sněhu na poli a nepokračuje k troskám Lidic - jistě, detail, který dobře známe, avšak mám dojem, že ve filmu není o úplném srovnání Lidic se zemí ani zmínka). Největším kladem pro mě zůstávají fantastické herecké výkony Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří také účinkují v titulní a jediné silnější dějové linii. Vše ostatní zůstává v rámci hezky natočených šablon a kýčových momentek. (06.12.2011)

Lidice jsou hodne prijemny prekvapeni. Na cesky pomery totiz naprosto profesionalne natoceny drama, ktery navic dobre vypada. Obsazeni se taky povedlo, krome nekolika malo proverenejch xichtu v cele s tradicne skvelym Rodenem tu je totiz pro me vicemene neznama sestava, coz je jedine dobre, jednak hrajou docela prirozene a hlavne nejsou provareny ze vsech tech sracek typu Ulice, Ordinace a dalsich. Jedinej vyraznejsi problem je tak v samotnym pribehu. Nevim, jestli je nestastnejsi se zamerit na postavu, ktera v Lidicich behem nejzasadnejsich okamziku vubec neni a zaroven je dej casto vyplnovanej zbytecnostma, ktery jen natahujou stopaz a slouzi obcas jen k samoucelnymu zdimani emoci. Navic tu jsou dva, tri hodne dobry konce, ktery ale jako konec neslouzi a kdyz uz si rikate, ze to je vrchol filmu, za okamzik se pokracuje dal a cely je to lehce natahovany. Nicmene film ma po celou dobu slusnej spad, je tu par opravdu pusobivejch a syrovejch scen a na cesky pomery si proste nemuzu stezovat. (07.12.2011)