Lidice

Nuže, nablijme si čistého vína: už jsou tady zase - rozpaky. Přepadnou mě skoro pokaždé, když se někdo pokusí zfilmovat tragické události lidské historie. Obvykle se to přežene s patosem (hlavně u émerických spektáklů), ale to není případ "Lidic", naopak, čekala jsem, jak budu bulit, smrkat, mráz mi bude běhat po zádech a bezprostředně po skončení filmu vyhlásím Německu válku (prvním válečným aktem bude přestat nakupovat v Kauflandu!). Veškeré tyhle emoce se dostavily pouze v ultralight verzi, což znamená, že jsem v druhé půli posmutněla a může za to víc má vlastní představivost, než film samotný. Tvůrci se toho pokusili do snímku narvat strašně moč a ve výsledku nic nedotáhli pořádně, většina scén mi přišla povrchní jak myšlení puberťačky a plochá jak curlingová dráha. Leckterý smyšlený film mě dokáže dojmout víc a to je pro pietní snímek průser. Tragédie Lidic si zasloužila z diváků vyždímat mnohem víc emocí - to se do určité míry povedlo až dokumentu, který běžel v TV hned potom. Nebylo to vyloženě špatné, jen slabší proti mému očekávání a představám o tomhle nepochopitelném nacistickém zločinu. 61% (11.06.2012)

Vzhledem k tomu, že se jedná o první film, ve kterém účinkuji, jsou mé rozpaky ještě o něco větší. Zúčastnil jsem se natáčení davové scény přímo v Lidicích, které trvalo celý den. Z toho byl ve filmu použit záběr zhruba čtyřvteřinový, navíc s nesmyslným obdélníkem velikosti fotbalového hřiště vprostřed celého davu. To však jen na okraj. Nutno podotknouti, že tento jev se zcela ztratil v celé záplavě dalších nejasností a nelogických posloupností. Což o to, film nebyl pojat vůbec špatně. Když se podíváme na dosavadní filmografii Petra Nikolaeva, je s podivem, že výsledek vypadá takto. Kupříkladu kamera je parádní, moderní a poutavá. Herecké výkony vcelku vyrovnané, samozřejmě vyčnívá Kája Rodenů. Sice jsem měl místy pocit, že sleduji Hlídače č.47 2, ale za to samotný Karel nemůže. Mírné zklamání pociťuji z výkonů Zuzany Bydžovské a dcery slovutné paní Janžurové. Obě dámy snad neměly dostatečný prostor, jinak si to nedovedu vysvětlit. Co mi však vadilo nejvíce byl kvapík, kterým utíkal děj dopředu jako by šlo o nějaký závod. Otázky ve mně vzbuzoval střih i scénář samotný. Tak kupříkladu návrat Rodena z vězení do rodné vesnice. Co to mělo být? (Pozor, následuje spoilerová věta) Přeběhne zasněženou louku, dvakrát jej obkrouží kamera a to je celé? To měla být nejemotivnější scéna celého filmu! A co takový dodatečně točený atentát na Heydricha? (Opět spoilerová větička) Nálož bouchne pod autem, kteréžto se ani nepohne, Reinhard se chytne za záda, jako by měl housera, a šlus... Můžu směle pokračovat. Na paškál by se dal vzít i soundtrack. Před návštěvou kina se ke mně dostalo CD prodávané na stáncích, na jehož obalu jsou jako účastníci hudby k Lidicím uvedeni Lucie Bílá, Dan Bárta, Aneta Langerová, Divokej Bill nebo Vypsaná fixa. Kde je tedy chyba? Já totiž slyšel jen jednu všudypřítomnou orchestrální melodii na deset způsobů variovanou, přičemž nemám dojem, že by se Vypsaná fixa nebo Divokej Bill věnovali symfonické tvorbě... Jak už jsem tedy v úvodu naznačil, jsem z Lidic rozpačitý. To měla být obrovská pecka útočící na naše emoce, měl z toho prýštit americký patos po česku, mělo to být uhlazené a jasné. Bohužel, nic z toho se u mě nekonalo. Výsledný dojem je takový, jakoby to celé bylo šito horkou jehlou a poslepované na koleni cestou ze studia na premiéru. V případě příběhu o Lidicích mě to mrzí natolik, že jim dám druhou šanci. (27.06.2011)

Pro lidi, kteří si touží dvě hodiny pofoukávat starou národní bolístku, dokonalé. Jinak je to ušlechtilá, táhnoucí se, kýčovitá nuda, která funguje jen na té nejzákladnější úrovni. Tzn. chudáci obyvatelé Lidic si nezasloužili povraždit a nacisti jsou svině. Což víme i bez podstoupení tohoto přehnaně dlouhého martyria. Pochválit si zaslouží snad jen výkon Karla Rodena a jeho dějová linie, které bohužel z hlediska jí věnovaného prostoru nehraje tak hlavní roli, jak by si zasloužila. Aniž bych skutečnou historickou tragédii Lidic jakkoli marginalizoval, nevím, zda existuje důvod, proč v dnešní době daný příběh zfilmovat. A pokud ano, tak rozhodně ne takhle. 5/10 (05.07.2011)

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

Kvůli takový blbosti se stalo to co se stalo. Film se mi docela líbil. Hlavně konec, ten byl živější oproti chudšímu začátku. Mrzelo mě, že při vypalování vesnice toho moc neukázali. Líbil by se mi nějaký letecký pohled na vesnici. Čekal jsem, že to bude horší. Celkem mě to překvapilo. I pár smutných scén se tam objevilo. (27.09.2011)