Poručík

Kvůli Kietelovi se na tento film hodí mrknout, ale osobně nechápu záměr těchto dramat. Prostě vezmete zkažený charakter, jenž poctivě divákovi představíte hned na začátku. Fajn. Do tohoto momentu, který odpovídá cirka půlce filmu, je to velice fajn, nedivím se zdejším pětkám. Jenže pak se postava začne potácet semo tamo, míříc tam, kam je to divákovi už v tuto chvíli jasné. Kietelova one man show za ochutnání opravdu stojí, navíc se film s ničím moc nesere, ale co si budem povídat, takovýto "drama" příběh přece musí nechat každého klidným. 69% (31.05.2014)

Vyplň si život niečím, veď o tom to tu je. Aspoň teda tak je to vtĺkané výchovou a tak. Brániť spravodlivosť, dobro. Tak fajn, prečo nie. Policajti sú takí. Chytajú bubákov. No kdesi zrejme nastal skrat. A poznanie, že stačí všetkým len preplachtiť. A zaradiť sa. Takže: deti už sú, manželka je, dom, auto práca tiež. Aj viera. No ale, čo, čím sa zabaviť aby to nebolo všetko, tak...fádne. Aby tie revúce trúbky nalinkovanej ničoty tak neboleli. No, čosi by bolo. Rozkoše. Drogy. Únik z nudy. Do extrému. Do ďalšej rutiny. Do neznesiteľnosti. Uzabávať sa. Ani to už nie je ale časom žiadna zábava. A keď sa i ten najextrémnejší pôžitok sa stane nudným rituálom, čo ostane? Čo, keď aj výhra v stávke by nebola ničím iným len predĺžením fetovania v síce kvalitatívne vyššom leveli, ale mechanizmus úniku by ostal. Zase ten istý. Tak čo ešte nebolo? Kvílenie. K Bohu. Toho sa zrejme bál i keď mu nadával. Spoznal, že odpustiť sa dá aj spadnutie do absolútneho popretia a tak sa o čosi podobné pokúsil, hoci dobre vedel, že jeho vlastné šance sú v zmysle fyzického prežitia vlastne nešancami. (10.08.2009)

Popravde receno, po vsech tech ohlasech, jak moc to je drsny, coz filmu privodilo skoro kultovni status a s ohledem na to, ze ma pristupnost NC-17 jako porna a navic, kdyz jsem si pustil necenzurovanou verzi, tak jsem to cekal daleko drsnejsi. Jiste, pan porucik je skrz naskrz bad, to bez debat, neni asi minuta filmu, kdy by nebyl na drogach nebo ozralej, neustale neco snupe, kouri nebo si picha, drogy krade z policejniho skladu, sazi na baseball a tak je vecne bez prachu, porad fuckuje a sem tam udela nejakou extra dobytkarnu, typu vyhoneni se pred dvojkou pubertacek, ktery zastavi kuli rozbitymu svetlu a podobne, ale ve vysledku je to precejen hlavne o tom, jak Keitel jezdi po meste plnym fetaku a kurev a neustale snupe drogy a o nic moc jinyho tu nejde. Obcas sice vysetruje nejakej pripad a je tu takovej jakoze hlavni o znasilneny jeptisce, ale film je hlavne o zivote jednoho pekne zkurvenyho poldy. A takovy kriminalky ja moc rad nemam, proste to chce, aby se neco delo, nicmene tahle je fakt dobre natocena a Keitel je fakt famozni, takze jsem se vubec nenudil a docela si porucikovo radeni uzil, akorat ten konec je takovej nejak dost mimo. (04.08.2009)

Škoda že hlavní postava byla tak izolovaná. Kdyby se jí podařilo scénáristům provázat a utáhnout několika vztahy, mnohem silněji by divákovi doběhlo, jaké torzo člověka sledujeme. Samozřejmě jsem si vědom toho, že ukázat to špatné explicitně a to dobré symbolicky v závěru, mohl být tvůrčí záměr. Ostatně má to své kouzlo, nechat návštěvníky přihlížet za sklem místy až groteskně vyhlížející přehlídce špatností vzteklého orangutana. Psát něco o výkonu Harveyho je opravdu těžký, asi bych každýmu, kdo to s filmy myslí vážně, doporučil se na Bad Lieutenant podívat. Člověkovi to připomene na jaké úrovni se dá herectví provozovat. Film to sice není zrovna lehký na dívání, silně totiž vyznívá především v několika vyhrocených scénách, v průběhu ale působí tempo vyprávění děje trochu vlažně. Asi nejsilnější scéna ze všeho toho masturbování, střílení a nadávání je ta poslední. (24.07.2011)

Od Abela Ferrary jsem nic jiného neviděl, jen ho registruji jako polarizujícího režiséra, jehož filmy (ač často se slavnými herci v hl. rolích) označuje spousta diváků za totálně mizerné. Jestli má být Poručík opravdu tím nejlepším, co Ferrara natočil, dost možná si nebudeme výrazněji rozumět, ale chladným mě ten film úplně nenechal. Harvey Keitel svým bravurním výkonem v totálně antihrdinské postavě věčně sjetého poručíka drží film hodně nad vodou a také po stránce atmosféry jsou některé scény zvláště z velkoměstských ulic a nočních podniků dostatečně vtahující (svým puncem autenticity). Ale pak už zbývá jen občas nějaký ten hudební nápad, částečně z monotónnosti vytrhávající náboženské odkazy a na americký film své doby nebývale naturalistický styl, jenže „dějově“ se Poručík točí v bludném kruhu neustálého fetování, sázení, nadržení a upadání do šílené deprese ze strany hlavní postavy a po většinu času tomu chybí větší gradace (mimo spádů do nesnesitelně depresivního vzlykání v kostele i na ulici). S pořádně vystavěným dějem, větším napětím a psychologií hlavní postavy s vystižením příčin vedoucím k násilí a závislostem by to přitom mohlo být i v tomto stylu skvělé (jako třeba Ardh Satya), takto zůstal jen pamětihodný Keitel v postavě, jejíž osud mi byl ve finále lhostejný. [70%] (21.09.2024)