Policejní divize Rampart

Čekal jsem něco jako Ferrarův Bad Lieutenant a dočkal se alespoň srovnatelného hereckého výkonu hlavního protagonisty. To je ale asi tak všechno. Nevím, jaký byl záměr, ale měl jsem pocit, že bylo vystřiženo tolik scén (a některé poněkud zbytečné ponechány), že se prakticky nedal sledovat nějaký konzistentní vývoj (= regrese) Daterape Dana. Výsledkem je film, kdy celou dobu čekáte, že se něco stane a nedočkáte se. (13.06.2012)

Ono to asi opravdu má vypadat jako seriálový Shield. Podobné záběrování - tj. pohyblivá kamera, věci „překážející" v záběru, střídavé sledování postav buď ze značného odstupu (přes ulici, skrz okno) nebo naopak z detailů jejich tváří. Ale zatímco Shield se díky tomuto režijnímu vedení stával „intimním" pohledem do života špinavých poldů a jejich rodin a zároveň nás vrhnul přímo do centra akce a klidně nás nechal hezky zblízka ochutnat chodník, Rampart se o to jen snaží a všechny postavy přitom sledujeme z dvoukilometrové vzdálenosti a nikdy nám do nich tvůrce nedá ve skutečnosti nahlédnout. A natočené je to naprosto strašně. Nekoukatelné. (01.05.2012)

Upřímně, nebýt toho, že si tento film Woody šikovně a vtipně zpropagoval, když oznamoval nominace na Zlaté Glóby za rok 2012 (video najdete zde, Woodyho sranda začíná na 5:14) tak bych o tomto snímku asi nevěděl. A byla by to škoda. Rampart totiž má co nabídnout. Je to jeden z těch filmů, na které se nedívá příjemně, je točen digitální kamerou a špinavost je z něj cítit už z prvních minut. Člověk si až říká, že to vypadá jako nezávislák, ale pak se podívá na ta jména (krom Woodyho zde najdete Sigourney Weaver, Stevea Buscemiho, Anne Heche, Cynhtiu Nixon či Robin Wright) a říká si, čím to je, že se takovéhle hvězdy podepíšou pod takovýto film. Nutno ale uznat, že někteří tam mají výstupy trvající jen pár minut (např. Buscemi), takže to možná udělali jenom jako "vedlejšák". Celkově se mi tento film… nemůžu napsat, že se mi líbil. Spíše napíšu, že mě zaujal. Rozhodně zajímavý pohled na jednoho ne zrovna dobrého policistu. 75 %. (15.07.2013)

Film o policajtovi, kterému se rozpadne profesní i osobní život. Kde je problém? Problém, a to dost vážný, je v tom, že většina scénáristických příruček je zcela za jedno v tom, že pasivní postavy, které nikam nesměřují a nijak se nevyvíjejí, prostě nefungují. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že si naverbujete charismatickýho Harrelsona. Zvlášť když z něj uděláte totálně zafixovaný charakter, který nedojde ani poznání ani vykoupení. Je sice hezký a z hlediska vyprávění i nekonvenční, že na místo obvyklé globální analýzy policejní korupce v L.A. po vzoru Tropy de Elite sledujeme vše lokálně prostřednictvím hlavní postavy, která nesleze z plátna, jenže je otázka, jestli je taková metoda úplně vhodná, protože takový film pak často připomíná to, čemu říkám „píchat s pérem na půl žerdi“. Nelze si nevšimnout, že filmové příběhy se svým úvodem, vyvrcholením a závěrem erekci skutečně připomínají, ovšem tady se ten příběhový oblouk odehrává někde ve druhým plánu nebo spíš úplně mimo obraz, zatímco hlavní postava je ve svý odevzdanosti a pasivitě pevná jak Gibraltarská skála v duchu Komenského proslulého výroku „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. (05.06.2012)

,,Trochu ti to shrnu. Takže všechno, co opravdu musíš vědět o všech těchto opálených hnědokožcích je, že Mexičan nenávidí Hondurasana, stejně jako Guatemalci nesnáší Salvadorce. Skutečně jsou mezi nimi jisté rozdíly, že Mexičan nenávidí Hondurasana. I tak všichni prodávají drogy stále. Jakoby si zde otevřeli obchod. A každý je nadržený na LAPD.... '' ----- Toto je úvodní proslov policejního důstojníka Davida (Woody Harrelson) k čersvě nastoupivší policistce, když jí ukazuje rajón policejní divize Rampart. A myslí, že dokonale vystihuje prostředí ve kterém se náš hrdina David pohybuje každý den. Harrelson táhne celý film na sobě a to skvěle... Scénář místy skřípe, ale to zkrátka nevadí, protože ani skutečný život sám se neodvíjí tak aby se to divákovi líbilo a pěkně to na sebe navazovalo. David je poldou už dlouho. Vyhořel. Neustálý styk s grázly nejhrubšího zrna ho naučil fungovat jinak. Zákony jsou dobré, ale v každodenní džungli pokud má člověk přežít musí občas překračovat hranu pravomocí. Jen tak mají gauneři respekt. Snad je to dáno zážitky z Vietnamu, snad povahou, ale David je prostě drsňák a surovec. Navíc jako polda začal mít projevy vyhoření, přestal vnímat co ještě je únosné a co už není. Velení si toho všímá, ale má výsledky a tak jej kryje. Parťáci z ulice se jej snaží brzdit s tím, že už nejsou šedesátky a policie si nemůže už dělat co chce. Do toho se mu začíná sypat rodina a nejhorší na tom je, že surovce v něm začínají vidět i jeho dvě dospívající dcery. Neví jak z toho ven. LAPD mu nabízí důchod, ale on jednak nemá pocit že něco provedl a pak LAPD je mu vším. Nic jiného nemá... A tak brázdí ve svém policejním křižníku ulice, chlastá a upadá do čím dál větších depresí a nechápe... Vždyť celý život věrně sloužil svě zemi, městu, rodině a teď je za póvl....kde se to sakra posralo? A tady je ta nejosobnější rovina a jakési poselství divákovi. Někdy prostě as to ani nemusíte být David v LAPD a chytat dealery drog, se prostě tohle může stát každému. Navzdory tomu, že se snažíte co to dá, s vámi občas život vyjebe a vaše zásluhy byť tvrdě vydřené jsou jen vzduch... Tohle hvězděně obsazené osobní drama jednoho muže je zvláštní. Asi nebude bavit jako každý jiný film o drsném poldovi, který se trochu utrlh ze řetězu a kterých jsou desítky. Jeho výpověď je niternější, osobnější, Harrelson tu dal ze sebe všechno... a proto mně tenhle jiný druh výpovědi mile nadchnul. 4 lahve whisky * * * * (29.10.2017)