Hněv Titánů

Digitální jízda, na kterou by se tvůrci stařičkého Souboje titánů podívali jednou a s opovržením by kopii shlédnutého filmu poplivali a rozkopali samotnou zlostí. Co se totiž neudělá po staru, udělá se s digitálem. Digitální orgie jsou to fakt brutální. Možná i proto je film tak hrozně bláznivý a někdy až šílený. Je to ale zábava, zábava, která je v dnešní době aktuální. Vlastně stejně pitomý jako jednička, bonusem je pak kamera, přes kterou divák skoro nic nevidí, ale přesto by díky ní měl mít podle tvůrců pocit, že tam s bohy je a bojuje po boku Sama Worthingtona. I z toho důvodu o hvězdičku dolů. (07.07.2013)

Mnohem, ale mnohem lepší a zábavnější, než jednička. Kronos je totiž úber záporák a dokonce z něj částečně jde i respekt (v povedeným konečným zúčtování). Co se bohužel nezměnilo, je absence charizma u Sama Worthingtona (ten záblesk v Terminátor Salvation byl - po zhlédnutí Avataru - zřejmě jen optický klam), vyvažuje to ale Rosamund Pike, tu ráda vidím všude. Taky se dá těžko uvěřit, že by se Liam Neeson nechal zachraňovat a nepokosil to všechno včetně Krona na jednu hromadu, ale budiž. A mohli změnit vizáž Háda, takovej hrbatej chcípač s mastnými vlasy, není divu, že to dál jak na vládce podsvětí nedotáhl. (A to Ralph záporáky přece umí, ale jeho Hádes spíš budí touhu hodit mu bůra na svačinu). Ani Édgar Ramírez jako Áres nebyl nic moc a srandovní zapojení Billa Nighy do jeho desetiminutové role potrhlého Hefaista, který působí jako vyšinutější bratr Brumbála, pobavilo. Oproti jedničce i tak obrovský posun do kladných vod a dá se kouknout i opakovaně. Na nic si nehrající zábavná jízda (ale zrod Afrodité z pěny v moři, vzniklé upadeným titánovským údem, to nám prostě neukážou). (27.02.2016)

Napriek početným trikom a akčným scénam je to strašne nudné, nezáživné a vinou nesympatických kladných postáv až blbé. Kým minule Worthingtonovu nudnosť maskovala dobrá akcia a skvelá partia dobrodruhov, teraz sú akčné scény slabé a čo sa týka dobrodruhov, preč sú doby charizmatického Madsa Mikkelsena, Liama Cunninghama a Nicholasa Houlta. Scenár je ešte horší, ako minule. Vôbec ma nezaujímali postavy, ani ich motivácie a psychologické pozadia. Nezaujímalo ma, prečo robia také a také veci, nezaujímalo ma, čo tým sledujú atď. Ak aj sa objavilo niečo predsa len trocha šťavnatejšie (obri), stále som bol až prekvapený sám zo seba, ako ma to nedokáže strhnúť. Je to fádne a rutinné a nemá to ani tých pár plusov, ktoré mal prvý diel. Všetko sa dá dlho dopredu očakávať („jednotkový“ zlosyn precitne a na jeho zvoľnené kreslo zasadne nová postava) a po emočnej stránke je to skutočne bieda. (07.03.2017)

Ugh, tak takhle ne. Jedničku Titánů považuju za průměrnej blockbuster s pár fajn scénama (škorpióni, Medúza). Z dvojky se ale kdovíjak stal ultradrahej skoro-televizní film, ve kterým čirá demence příběhu a nezajímavost všech postav spolehlivě ubíjí těch pár solidních akčních momentů. Ty tu měly bejt hlavní devizou. Jenže po úvodu s chimérou jde všechno do kopru a postavy se asi třikrát přesunou z bodu A do bodu B (mám docela problém tomu říkat putování), aby za cca 50 minut dorazily do neuvěřitelně lamoidního finále. Nic z toho, co naznačují trailery (konec bohů, válka s Titány), tu není vidět! Místo toho se to odkecá dvěma větama, člověk dostane pár bitevních střípků a jedno napruzený megamonstrum, a jde se domů. No nádhera. Jinak to má akorát dvě dobrý hlášky (spravedlivě si je rozdělili Nighy a Neeson), dva dobrý tracking shoty a asi nejnenápadnější romantickou linku v dějinách kinematografie. Ne, vážně jsem nechtěl zázraky. Když ale člověk v naději čeká na nějakou tu masakrálně cool scénu, aby po pár desítkách minut zjistil, že je na konci filmu a žádná asi nepřijde, je to celkem na****cí pocit. 4/10 a ačkoliv Hněv Titánů ubíhá stokrát rychlejc než čtyřka Pirátů z Karibiku, dokonale mi připomněl její nafouknutou prázdnotu. (27.03.2012)

Hněv Titánů? Zlobím se spíš na sebe, že jsem disk s tímhle myšlenkovým vakuem nevyhodil oknem. Režisér Jonathan Liebesman přitom předloni překvapil dle mého (dle kritiků nikoliv) velmi slušnou vojenskou vymejvárnou nazvanou Světová invaze. Sledování tohohle kousku ale místy až bolí. A divák si připadá jak v dětských letech, kdy se nenápadně očima natahoval pro zmrzlinu, ač od rodičů striktně věděl, že ji měl pro dnešek dost. Takové pocity jsem zažíval, když jsem sledoval tlačítko s možností posunout tenhle rambajs trochu dopředu. Řekl jsem si, dám tomu ještě šanci. Tahle antická řežba je ale pořád jen tupým výplachem, jak tomu bylo (neviděl jsem a vidět nechci, jen soudím z recenzí) u jedničky. Když tu někdo mluvil, bylo mi jedno, o čem, když tu pobíhaly uřvané potvory, bylo mi jedno, koho si dají ke svačině, když se řešily vztahy mezi hrdiny, zakrýval jsem si oči, když se objevila Rosamund Pike, nepřál jsem si, aby byla v následující scéně nahá.. prostě nic! Zbytečně strávená půl druhá hodinka. Výsledek se rovná posezení v trávě plné otravného hmyzu!! (01.08.2013)