Do Říma s láskou

Jsou tvůrci, u nichž mám při hodnocení tendenci být neobjektivní a Woody mezi ně rozhodně patří. Přesto se mi nezdá, že bych tentokrát zas až tolik nadržoval. I přes nízké hodnocení mi tato komedie připadala opravdu zajímavá, roztomilá a hlavně - vtipná (operní pěvec ve sprše je fakt ďábelský nápad). Mně osobně se líbila víc, než poněkud schematická, ale přesto obecně oblíbenější Půlnoc v Paříži. Sedí mi styl povídkového filmu, protože se u něj skoro není možné nudit. Když už vás přestává nějaký příběh bavit, skočí film jinam. Allen velmi dobře chytil ducha Říma a narážek je tu celá řada - od jídla, opery, sítě uliček, v nichž se postavy ztrácejí, sympatických hotelových zlodějíčků až k odkazům sofistikovanějším, jako např. paparazzi, tak dobře známí z díla Federica Felliniho. Ano, ani já nejdu na plný počet, protože uznávám, že třeba příběh Benigniho, ač roztomilý, nespěje od ničeho nikam a je spíš trochu do počtu, ale celkově mohu říct, že jsem v kině prožil pohodových a příjemných 100 minut a zklamán jsem nebyl. (16.09.2012)

Za tento film si Allen zaslouží trošku negativní kritiku, předvídatelné, ne moc vtipné a bez nápadu. Nejlepší postava? Rozhodně Baldwin, na něm jsem visel očima a to samé platí pro Cruz. Nepochopitelně Allen do tohoto filmu nacpal příliš příběhů, příliš zbytečných příběhů. Sice ukázal něco z Říma, ale rozhodně zde věčné město nehrálo hlavní roli. Škoda. (12.11.2012)

Do Říma s láskou symbolizuje v programu našich kin určitou „sázku na jistotu“, protože Allen je zkrátka Allen. Film se navíc opírá o jistý herecký soubor, který se skládá z mezinárodních i italských filmových hvězd. Film vřele doporučuji divákům, kteří se chystají italskou metropoli v nejbližší době navštívit, protože líbivější prohlídku Říma najdete těžce. Ovšem jinak Do Říma s láskou symbolizuje průměrnou vatu vyplnující Allenovu filmografii. (28.07.2012)

Nejsem Woodyho fanynka, ale jeho filmy - i ty horší - jsou příjemné. Do Říma s láskou působí jako lehký vánek, co pohladí po tváři, ale na který si za pár okamžiků ani nevzpomenete, protože jdete hledat bouřku. Líbivé scény, občas úsměvné dialogy, vyloženě vtipný ani jeden. Postavy jsou buď neurotici nebo naivky, jen Alison Pill nebo Jesse Eisenberg působí reálně a sympaticky. Penelope Cruz je opět roztomilá i jako vulgární prostitutka, Roberto Benigni roztržitý a Alec Baldwin zbytečný. Podezřívám Woodyho Allena, že filmy točí jen proto, aby v nich vedle sebe mohl seřadit co nejvíce hereckých hvězd a jeho Do Říma s láskou navíc, aby udělal reklamu jmenované evropské metropoli. (11.08.2012)

No co k tomu napsat? Jedna "wůdyovka" ročně je prostě nutnost, nikoliv nudnost! Je to prostě nutnost proto, aby člověk ten rok nějak přežil (nadsázka) a proto, aby zase rok čekal na další porci (fakt). Dokud tu wůdy bude, bude to ok, je mi jedno, co si kdo o něm a jeho filmech myslí, pro mě je to prostě jistota, na kterou se dá vždycky spolehnout. Tendle film mě ničím nezklamal, naopak příjemně překvapil, skoro bych řek, že to vytáhnul z šuplíku, protože tam bylo pár hodně vtipných nápadů, který bylo zvykem vídat v jeho ranných filmech. Do říma s wůdym se podívám klidně znovu a rád. (04.09.2012)

Po lonskem magickem vyletu do Parize, ze ktereho se nakonec vyklubal nejlepsi film Woodyho kariery ukazuje Mr. Drevak v tradicnim rocnim intervalu svou druhou tvar a poti ze sebe odpadni zbytky. Prestoze jsem nikdy moc nemusel jeho sebeobsazovaci role, tady je to prave jeho charakter, ktery obcasnym vtipnym zahlaskovanim zachranuje Rimu jedinou cestnou hvezdu. Vsechno ostatni je na kolene splacana tragedie, ktere dominuje neskutecna plejada otravnych hercu, kteri jakoby se predbihali kdo z nich bude nejvic protivny. Tuhle cenu nakonec davam Ellen Page, kterou uz od prirody vubec nemusim, ale tady byla ultra na presdrzku. “The kid's a communist, the father's a mortician, does the mother run a leper colony?” 2/10 (25.11.2012)

Obecným problémem povídkových filmů je nevyváženost jednotlivých částí. Totéž se nevyhlo ani Allenovi, který nám servíruje na jedné straně vskutku vynikající, a troufám si říct, že jednu z nejlepších povídek vůbec s Robertem Benignin a na druhou stranu dosti slabou povídku se sice sympatickou Ellen Page, ale dosti bezdějovým scénářem a předvídatelným koncem. Mezi to se ještě zvládly nacpat dvě povídky, které se nachází na škále od výborného k podprůměru někde veprostřed cesty. Povídka, v níž si zahrál Allen sám, se mi líbila moc, ale...tohle už bylo v simpsnech! V první chvíli jsem Allena odsuzovala za neoriginalitu, ale nakonec jsem si uvědomila, že se jedná spíše o úmyslný odkaz nežli o kopírování, protože celá povídka má i doslova simpsnovskou stavbu (minispoiler: to, co se děje na začátku, vůbec neodpovídá tomu, jakým směrem se bude příběh ubírat dál). Poslední z příběhů s Penelope Cruz je dobrý hlavně proto, že v něm hraje Penelope Cruz, která by v červené měla chodit pořád a jeden z momentů je tu vážně vtipný, ale celkově se jedná spíše o průměr. Povídkové filmy mají však kromě nevyváženosti rovněž pozitivum, které platí dosti obecně, dobře se na ně dívá. Takže přestože v tomhle filmu něco vyšlo Allenovi výborně a něco se povedlo méně, pro zvednutí nálady rozhodně doporučuju pustit. (03.12.2012)

Má  první zkušenost s tvorbou Woodyho z posledních dvou desetiletí, kdy se asi všichni shodují, že už má svoje nejlepší léta za sebou. Na druhou stranu mi zde ukázal, že smysl pro absurdní nápady mu pořád nechybí. Mluvím hlavně o vtipném příběhu obyčejného italského úředníčka, co se najednou stane hvězdou v hledáčku davu a médii. A všichni  na úplně banální věcí z jeho obyčejného života, který zažívá každý z nás (preferujete toasty, nosíte slipy či trenýrky?). Na takové nápady tady prostě máme Woodyho.  V této povídce jsem rád v hlavní roli viděl  Roberta Benginiho, jehož Pinocchia se sice pořád děsím, ale na jeho mistrovské dílo Život je krásný moc rád vzpomínám...a zde pan Bengini opět předvedl pěkný komediální výkon.  Ve druhém příběhu (ještě se samotným Woodym jako hercem) o objevení pěveckého talentu otce nástavajícího dcery, zase zazní přelomová myšlenka, že ve sprše zpívá skvěle každý (:D) a rovnou dvě skvělé scény přímo se sprchou v opěre. Penélope Cruz a Alessandra Mastronardi mají pro mě více kouzla než některé herečky ze starších Woodyho filmů, které se mi třeba jinak líbily daleko více (jeho vkus na ženy je pro mě dost nevyzpytatelný.) A celkově jsem se ani  u těch zbylých dvou příběhů nenudil, i když tam už Woody spíše jen opakoval své oblíbené vztahové propletence a intelektuální debaty mezi mladými lidmi. To místy  už bylo  trochu  nebezpečně povědomé,  ale Woodymu  to asi ani nemá cenu vyčítat. Takže ok. Královská pohádková romantika to jsou moje milované Prázdniny v Římě. Neurotická Allenovská romantika s absurdním humorem navrch to je Do Říma s láskou. Na absurdní příběhy s Berginim a Woodym budu rád vzpomínat, zbytek ale taky obstál. Není to  vůbec špatná jednohubka, ale vyšší hodnocení si asi případně nechám pro nejoceňovanější Allenův film z posledních let Půlnoc z Paříží, kde očekávám tak trochu zázrak. Ale pokud Woodyho můžete, tak až budete mít čas a nebudete zrovna nikoho zpopelňovat, klidně si tuto římskou hříčku dejte! (23.07.2022)

Woody Allen si dál cestuje po Evropě a tentokrát zavítal do jednoho z nejdůležitějších měst historie. Řím, tady se budovala civilizace. Jenže, jak poznamená jedna hrdinka filmu, je zvláštní vidět něco, tak krásného, z čeho se staly jenom trosky. Italové jsou národ, který je specifický svou povahou, láskou ke kuchyni, kterou s nimi sdílím, tedy lásku k jejich kuchyni, ale milují také fotbal, dobré oblečení a hudbu. Woody Allen se v jednom ze svých příběhů zaměřil hlavně na hudbu. To je nejlepší na celém filmu. Hudba je zde dokonalá, ale to není nic neobvyklého. Woody Allen má na hudbu prostě uši. I když se v polovině filmu používá italština, neměl jsem pocit, že by film příliš vyjadřoval italskou povahu. Děj jednotlivých povídek, z kterých se film skládá a které jsou navzájem propojeny, aniž by měli jakoukoli spojitost, kromě místa konání, by se mohly odehrávat klidně kdekoli jinde. Mohlo by to být v New Yorku a člověk by se ani moc nedivil, kdyby se mluvilo italsky. Je škoda, že z toho Woody Allen dostal tak málo. Tentokrát jde opravdu jen o příběhy a nezajímalo ho prostředí, jako to využil ve filmu "Vicky Cristina Barcelona". Tam se to muselo odehrávat ve Španělsku. Povaha Španělů zde byla skvěle vykreslena, což platí i pro film "Do Říma s láskou", kde se opět v jednom z příběhů objeví Penélope Cruz. Někteří herci podávají výborné výkony, jiní jsou spíše neviditelní, linie Roberta Benigniho je naprosto zbytečná, i když se snažil. Velmi pak potěší, že se jako herec vrátil sám Woody Allen, který je opět krásně roztržitý, umanutý a bláznivý. Jinak ale není snímek "Do Říma s láskou" tím nejlepším, co Allen v poslední době natočil. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/volte-me-sousedska-hlidka-universal.html (04.03.2013)

Tak tohle už bylo lehce pod úrovní mého vkusu. Woody Allen ponořený do formaldehydu. Velice trpké. (31.07.2012)

Venku je sníh a tak jsem si na spravení nálady pustila tenhle film v naivní představě, že překrásný Řím mi přenese do známých míst a vrátí sluneční žár. Hluboký omyl. Překonala jsem se i k Woodymu, kterého skutečně nemusím.Kromě Vicky, Christina, Barcelona, kde pro mně situaci zachraňoval Javiér Bardem, mě doopravdy nezaujal žádný z jeho filmových počinů a ani tady se ten zázrak nestal. Postavy mělké nebo mírně trhlé, bez většího nahlédnutí do jejich životů, mě nijak neoslovily. Uvidíte je a ony projdou kolem jako nespočet dalších,aniž by ve vás zanechaly hlubší stopu. Jediné, co za povšimnutí stálo, bylo operní vystoupení ve sprše a pořád sympatický Alec Baldwin. Za ty je jedna hvězda. Ta druhá je za nádherný Řím, jeho památky, uličky, atmosféru...jenže Řím nehraje. Byl maličko zneužit. A tak bych to viděla takhle, do Říma radši pojedu a budu doufat, že nikoho takového nepotkám. (29.12.2014)

Nejznámější světový neurotik mezi hysterickými Italy. 1) Duchaplný scénář je plný italského temperamentu a amerického pragmatismu. Problémem je, že film nějak netoužím vidět znovu._____ 2) Některé zajímavé scény (zpěvák ve sprše, celebrity, zloděj) nezabránily tomu, abych se trochu nudil, pokud jsem se nesmál._____ 3) Nejpodařenější je asi parádní římská atmosféra._____ 4) Film je plný moudrých myšlenek: It's incredible that the Colosseum is still standing after thousands of years. You know, Sally and I have to re-tile the bathroom every six months. (26.03.2017)

po parizi si woody allen vybral opat nadherne mesto a to rim, ale obohatil ho filmom ktory si taku pozornost nezasluzi... 4 historky natahovane k neznesitelnosti (3 z nich by sa dali stlacit k okolo 10 minutam), plne woody allenovskych neurotickych charakterov ktorym sa obcas podari nejaky dobry vtip (allenovska stand up kvalita)... 100 minut je ale zabijacka dlzka pri takej plytkosti a len ma utvrdzuje v tom ze allen si na stare kolena nechava preplacat zajazdy po europe a popri tom si za par hodin natoci nejaky maly nezavysly filmik aby sa nepovedalo... (06.12.2012)

Ne že bych se v kině nudila. Na to byl film moc barevný, moc se toho v něm dělo a byla tam spousta herců (no a Řím). Ale po skončení jsem měla pocit, že ani vlastně nevím, co jsem viděla a na některé linie jsem si ani nemohla vzpomenout. No jo, pane Allene, v Římě se jistě děje každý den spousta příběhů. Jenom si nejsem jista, jestli jste si ,mistře, vybral ty správné. (23.07.2012)

Místy docela vtipné, ale bohužel hluchých míst bylo až příliš a výsledný dojem je takový nějaký rozpačitý. Kromě příjemné hudby a pár humorných scének nenacházím moc dalších pozitiv a žádný důvod, proč bych se měl někdy dívat znova. Woody Allen rozehrál představení s mnoha postavami a několika dějovými liniemi, herecké obsazení bylo hodně kvalitní, ale málokdo dostal dostatek prostoru, aby předvedl něco pamětihodného. Linie s nenadálou popularitou Roberta Benignihio na mně velký dojem neudělala, zpívání ve sprše byl taky přehmat, nijak zvlášť vtipné mi to nepřišlo už napoprvé, ta druhá scéna už byla vyloženě fiasko. (23.11.2012)

Nemohla jsem vynechat letní novinku mého oblíbence Woodyho. Jeho nové filmy mám celkem ráda, to ale neznamená, že je bezhlavě obdivuju. Složenina několika příběhů, z níž přímo čiší touha povědět nám co nejvíce životních mouder, v prvé řadě zaujme hlavně krásnými záběry Říma. Dalším poznatkem pro mě je, že Penélope opravdu nesluší odbarvené vlasy. Chválím, že Allen dokázal mnohé dovést do naprosté absurdity. Některé příběhy mě bavily více, některé méně, jako celek to ale mnohdy moc nefungovalo. A možná toho do jednoho filmu bylo už příliš. (12.12.2012)

No jo, no. I mistr tesař se holt utne. Tohle se Woodymu moc nepovedlo. Sice sem tam probleskne starý dobrý Woody, ale to je hodně málo a nic to nemění na tom, že jde o velmi průměrný film. (07.03.2015)

Všechno tu už bylo a lépe- afektovaná prostitutka třeba v Mocné Afrodité, satira na společnost posedlou celebritami v Celebritách nebo v Oidipus dnes, opuštění fungujícího vztahu ve jménu náhlého pobláznění skoro všude (počínaje Manhattanem) a režisér inscenující naprostou absurditu v Hollywood Ending. Ale W.Allena pod dvě hvězdičky padnout nenechám, to by musel jeho film nasnímat slepec. (08.04.2013)

Podivně nakupené motivy, kde nechybí několik neurotiků ani postava chóru, fórky a debatní perličky, povedený zpěvák ve sprše... prostě Allen dělá, co může. Hezké obrázky Říma. (24.06.2013)

moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v talianskej metropole Rím, ako napríklad Piazza della Repubblica, Via Pietro de Coubertin 30, Piazza Mattei 6, Piazza del Popolo, Via delle Tre Pile 30 alebo Piazza Venezia. (dyfur) (21.09.2014)