Umění zapadnout

Vylhané indie drama, z kterého je na hony cítit konstrukt. Nevadí mi šablonovitost charakterů (hlavní zdeptaný hrdina, sympatická, ale komplikovaná dívčina, nestálý mentor atd.), pokud se tvůrcům podaří vdechnout jim opravdovou osobnost a nevadí mi schematické vystavění podobného typu příběhů, pokud působí přirozeným a plynulým dojmem. V The Art of Getting By však postavy nežijí, pouze plní scenáristou zadané úkoly a přesouvají se z jedné nedomrlé sekvence do druhé, jako by autor předtím nakoukal žánr a musel z něj nutně vyextrahovat všechno, aniž by jakkoliv přemýšlel o vlastních hrdinech a vlastním příběhu (postavy se tak často pohybují na místech, dělají a říkají věci, které byste v jejich věku nečekali). Skvělá alternativa se nabízí v podobě It´s Kind of a Funny Story, který rovněž nabízí možnost docenit talent Emmy Roberts. (30.12.2011)

To isté už som písal pri Celeste & Jesse Forever a stojím si za tým; Nezávisláky sa točia, aby ich tvorcovia povedali svetu svoj príbeh. Nejde o peniaze, ide o život. O to jak to v ňom chodí, o to čo ten ktorý tvorca zažil, o liečenie rán, o výpoveď. Vyčítať vzťahovým nezávislákom, že nie sú originálne, by bolo preto nanajvýš nemiestne. Problém Art of Getting By je ale niekde inde. Aj to isté dookola sa dá niečim obzvláštniť, pridať tam niečo zábavné, emotívne alebo sexi a Emma Roberts sexi bezpochyby je, bohužiaľ je na plátne zhruba tretinu stopáže, zato Highmore je tam furt a nudí. Keby to skončilo tak, ako to skončiť malo a ako to ešte pár minút pred koncom aj vyzeralo, dal by som aspoň 70. Takto je film obyčajný, prázdny, plochý, odhadnuteľný a spracovaním úplne tuctový. Zaokrúhľujem hore pre slabosť k žánru, no ak ste v nedávnej minulosti nezažili niečo podobné, budete sklamaní. (03.04.2013)

Áááále, jestli tohle měl být pokus o hlubokomyslnou sondu do ztracené duše jednoho teenagera, tak je to hodně laciné. Z mého pohledu je hlavní hrdina pouze nehorázný flákač, který mi jen těžko může být sympatický (ačkoliv může být talentovaný, literatury znalý či nadmíru vnímavý). Může to být dáno tím, že režisér prakticky vůbec nevysvětluje, z čeho by onen laxní a fatalistický přístup ke světu mohl vycházet. Letmo je v příběhu naznačen vztah s otcem a následně otčímem či situace v rodině, což mi ovšem naprosto nestačí. A navíc je to zakončeno tím hloupoučkým "hepáčem", který se tam vůbec nehodí a pouze a jen naznačuje, že v životě vždy dostanete druhou šanci a také, že vše lze dohnat za "3 týdny" - směšná a nebezpečná myšlenka. Myslím, že výrazně lepší studii zmatené duše dospívajícího člověka lze nalézt ve snímku "Něco jako komedie" - taktéž s Emmou Roberts. Škoda, dosti jsem se těšil. 4/10! (22.10.2011)

Film, který je na tumblr velmi oblíbený a bodejť by ne. Sám jsem typ člověka, který má k postavám jako je zde George hodně blízko a dokáži mu porozumět, na druhou stranu nemůžu tvrdit, že by mi film nějak cvičil s city .... vlastně je to zrcadlovka Palo Alto trošku. Každopádně pokud je ta pravá nálada tak je určitě dobrý si film schovat ve svém repertoáru a nemazat. (06.11.2018)

Romantický film je žánr značně zkažený dobou. Právě tenhle druh filmu (+ komedie) je nejvíc prolezlý hromadou nevkusných a podlézajících patoků, drnkajících na strunky náctiletým puberťačkám nebo ženám se "špatnou" zkušeností, kterou jsou schopny si v podobných kouscích pokaždé nalézt. Kvalitní romantický film se mi tak dnes hledá jen velmi těžko. Snad jako muž nedokážu ocenit ony krásy žánru, což s jistotou nemůžu popřít a hlavně tomu sám nevěřím. Pokud byl pro mne v minulosti nějaký “romanťák“ dobrý, tak musel být minimálně odehrán na kvalitním a zajímavém pozadí (např. MĚSTO ANDĚLŮ, LEGENDA O VÁŠNI, POSLEDNÍ MOHYKÁN, ZÁPISNÍK JEDNÉ LÁSKY atd.). THE ART OF GETTING BY je díky tomu pro mě hodně rozporuplný. Klidná a uvolněná atmosféra s dojemně hrajícím Freddiem Highmorem je nezvykle poutavá. Člověka to baví sledovat, i když se na obrazovce celkem nic zvláštního neděje. Velký cit hlavních dvou postav pro milostné drama je obdivuhodný, Emma Roberts se svým vyspělejším, protřelejším a přesto nevtíravým vzhledem lehce nesedí k dětskému, ale sebejistému vzezření Freddieho Highmora, což není, jak by se mohlo zdát nedostatkem, naopak tím podoba jejich vztahu a tím i podoba filmu a celého příběhu získává zvláštní kouzlo, má svou osobnost. Film nám ukazuje i malichernost lidských cílů a snah, které dávají smysl, až když máte opravdový důvod a ne jen chabou potřebu. Prostředí jakékoliv školy a studentského života v podobných filmech je právě pro mne oním osobním nedostatkem. Je to paradox, jelikož nelze herce a příběh v této podobě od prostředí oddělit. Je to hra na flašinet, kterou může zachránit jen vaše momentální rozpoložení a um flašinetáře, což se tady daří perfektně. Věřím, že to není poslední film Gavina Wiesena a těším se na jeho další, stejně jako na další role Freddieho Highmora. (13.12.2011)