Teď a tady

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Každoročně podobný přírůstek mezi filmové diváky holt zavítá. Někdy je jich víc, liší se kvalitou i počtem momentů, kdy divák vytahuje kapesník. Procítěný kousek Now is Good si jde svou vlastní přirozenou cestou. Nepodbízí se, nehledá viníky. Jízlivá Tessa je prostě nemocná. Smrtelně nemocná, ač se to zejména jejímu otci (znamenitý Paddy Considine) a nejlepší kamarádce nemusí zamlouvat. Do seznamu uslzených brzy přibude také nová známost, a to nejen proto, že ztráta nevinnosti je součástí tak trochu jiného seznamu, aneb co ráda bych ještě stihla, než mě nadobro zavřou do dřevěné rakve. Scénárista snímku Báječný hotel Marigold Ol Parker si tentokrát do scénáře podle knižní předlohy nenechal rýpat nikým jiným a usedl i na režisérskou sesli. První šťastnou ruku měl při výběru Dakoty Fanning i při celkovém uchopení látky. Silné, neumělé, sarkastické, nenápadné, citlivě natočené.. a paradoxně k tématu navýsost příjemné.. (24.03.2013)

Další z mnoha filmů o těžké nemoci a seznamu věcí, které ještě člověk chce stihnout. Tentokrát snímek v komornějším provedení, upřímný, bez přehnaně dramatických scén a gest, s důrazem na romantickou linii. Dakota Fanning si zaslouží uznání za střízlivý a nenucený výkon, Jeremy Irvine si od Válečného koně trochu polepšil, ale stále mě nepřesvědčil, že je herec. Co ty lidi vede k tomu vybrat si ho do filmu? Tím spíš, že zrovna do tohoto snímku by se hodil daleko víc někdo „obyčejnější“. (31.08.2013)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Život je sled okamihov, to má byť hlavná myšlienka filmu o prirodzenej láske človeka k životu. Dakote krátke vlasy nesvedčia, ale o to tu nejde. Ak si pozriete Kým si po nás príde a pozeráte sa na dvoch pánov v rokoch s rakovinou ako vystrájajú rôzne bláznovstvá, to je stráviteľné. Film o teenagerke s rakovinou však tak ľahko stráviteľný nie je a obávam sa, že kniha, ako aj film, boli vytvorené účelovo s cieľom dojať diváka, ktorý od začiatku pozná koniec. Napriek peknej hudbe, pár dobrým obrázkom a troche romantiky je film v podstate nepríjemný, hnusný. Keďže sa hovorí, že kniha je ešte depresívnejšia, tak to autorke gratulujem, to musí mať iné psychické stavy. (30.01.2017)

Jeden z tých slabších "rakovinových" filmov, čo som videl. Postavené na otrepanej téme - "what to do until I die", no keď ide o blbosti ako vyskúšať drogy alebo kradnúť v obchode, tak to nepôsobí dvakrát vierohodne. Iste, ide o puberťáčku a tí majú dosť bordel v tom, čo je v živote dôležité, ale verím tomu, že 99 zo 100 s takýmto osudom by takéto veci nenapadli. Čo sa týka citovej stránky filmu, priznám sa, že viac emócií vo mne vyvolal koniec Terminátora 2 ako tento film. Vidíme tu postavy plakať, ale nepôsobia vôbec prirodzene a podobne nasilu chcú rozplakať aj divákov, no keďže Dakota tu väčšinu času pôsobí ako nesympatický fracek, tak to teda veľmi nefunguje a tradičné filozofické poučky do života na koniec tomu tiež nepomôžu. (24.08.2014)