Assassin’s Creed

No, dobrý film to není, ale nakonec ani úplná katastrofa. Assassin´s Creed střídá nadprůměrné a někdy skoro až skvělé momenty s chvílemi, kdy mi tvůrců bylo skoro až líto. Co se povedlo? Rozhodně akce, respektive skoro všechno z minulosti. Bitky jsou rychlé, vcelku přehledné a svižné a minimálně část, kdy dva z hrdinů utíkají před celým městem, se fakt hodně vydařila. Na scénách ze Španělska, kdy ho terorizovala inkvizice, jsou i vidět prachy a kostýmy, výprava a triky působí víc než dobře. Bohužel všechno, co se odehrává v přítomnosti, je víceméně ošklivé a strašně nudné. Hry jsem hrál skoro všechny a už od prvního dílu mě tyhle pasáže štvaly. Ve filmu nezajímavá přítomnost zabírá dvě třetiny stopáže. Většina herců tu působí, jako že jim nikdo neřekl, co se po nich chce, občas to vůbec nedává smysl a bohužel si Assassin´s Creed není vědom své hlouposti a jednoduchosti (nic proti ní, mám ji rád) a pokouší se tvářit jako něco víc než obyčejný blockbuster. A moc mu to nejde. Za pár let z toho někdo sestříhá pěkné dvacetiminutové video s dobrou akcí a pěknými kulisami. Do té doby tu máme film, který většinu času nudí nebo se marně pokouší naplnit ambice kohosi v pozadí, kdo nepochopil, že točí akční film. A ty musí být především zábavné. (15.05.2017)

Snímka sa skladá z dvoch častí, ktoré sa navzájom prelínajú a to z tej odohrávajúcej sa v aktuálnom storočí, tak o stovky rokov späť. A asi to nebude znieť veľmi prekvapivo, ale minulosť je rozhodne atraktívnejšie ako ukecaná, sterilná a mnohokrát aj nudná súčasnosť. Akonáhle sa pomocou technológie Animusu presunieme do Španielska, začne sa diať niečo, čo nás môže zaujať. Assassin's Creed bol nesporne veľmi očakávaným filmom nespočetných hráčov a tešili sa na neho aj tí, ktorí sa do vojny medzi asasínmi a templári nikdy nezúčastnili. Výsledok nie je vyložene zlý, ale že by sa nad ním dalo zatlieskať, to sa rozhodne povedať nedá. Rovnako ako striedanie časových línií, mení sa aj atmosféra a napätie, ktoré nás raz vtiahnu do súboja a druhýkrát nudia či dokonca nechávajú zmätených. Najmä koniec je s naozaj veľkým otáznikom. Možno je to náhoda, možno prekliatie, ale žáner sci-fi či fantasy v spojení s menom Jeremy Irons v posledných niekoľkých rokoch nedopadá veľmi dobre. (08.09.2019)

Ani vyložená videoherní břečka, ani nějaká dechberoucí adaptace, ale něco šedýho mezi. Sice nasvalený Fassebender a herecky kvalitní spol., úchvatný středověký parkour sekvence (bohužel jich není moc), stejně to ve finále nezabrání smradu slátaninou a zbytečností, kde mě dění v přítomnosti většinou otravovalo -- a to zabralo dobrou půlku stopáže -- plus to celý vyústí do ztracena. Žádná pořádná mystická akční jízda napříč časem se nekoná. Po týdnu jsem snížil na 2*. (14.03.2017)

Ideální způsob toho, jak vytvářet videoherní apatace - nekopíruje se tu příběh, ale odehrává jiný, zasazený do videoherního světa. A proto je škoda pár věcí, které to kazí. Třeba ty hrozné kreténoviny, které vychází už z předlohy, aneb padouši se snaží získat Jablko z ráje, co obsahuje genetickou matici svobodné vůle člověka(ehm), nebo zařízení, kde sice máme zavřenou minimálně desítku elitních zabijáků necháme střežit partou chlápků s obuškama, k čemu nějaká palná zbraň, že jo... A když jsme u toho, tak půlka věcí, co jsou v částech odehrávajících se ve španělsku za dob inkvizice, působí zcela anachronicky, od hipster účesů, po fakt, že koňzpřeží jede tak sto km/h. Ale jinak je to dobrej film. Vážně, sice to trpí spoustou béčkových neduhů (scénář), ale evidentně tam někdo, kdo má řemeslo perfektně zvládnuté hodně bojoval o to, aby tam alespoň něco pořádného bylo (kamera, herci). A oni právě herci dělají ten rozdíl, mezi fajn oddechovkou a pitomým béčkem, alespoň v tomhle případě. (09.11.2017)

Assassin's Creed je tak trochu krásnou zradou. Hravě „prázdný“ film. Skvělým příkladem jsou tři scény v Animu. Tyto očekávané sekvence začínají tak, jak by si mnoho fanoušků přálo, tedy krásnými velkými celky, výraznou hudbou a množstvím akce. Jenže jakmile se ke slovu dostane Aguilar, jsou akční scény z minulosti narušovány, nejdříve (a) přílišným důrazem na polodetail, čímž se komplikují prostorové vztahy, (b) zvyšující se frekvencí prostřihů do současnosti, do třetice pak (c) až (ne)příjemnou nekomunikativností vyprávění. Ani jeden ze zmíněných aspektů nepovažuji za „tvůrčí selhání“ jako spíše záměrnou snahu dezorientovat diváka. Což podporuje výrazná stylizace, důraz na kombinaci velkých celků a pohyblivého rámování (paradoxně pro ustavení majestátních prostorů mimo akční scény), volba španělského jazyka pro historické dialogy i jistá odtažitost a neproniknutelnost postav a prostředí. Jako by Kurzel lehce deformoval klasické vyprávění tím uměleckým. Skvělé jsou také momenty, kdy film divákům nedovoluje prozkoumat (potenciálně) bohatý a široký fikční svět, nikterak důsledně nerozvádí historii konfliktu obou stran, a dokonce hlavní postavy nijak výrazně nepsychologizuje. Assassin's Creed je vlastně zábavná ukázka toho, jak moc příjemné může být sledování až lehce nepříjemného filmu. Trailery i marketingová kampaň slibovaly akční nálož, která se hrdě postaví vedle vynikajících videoherních blockbusterů, ne podvratnou jednohubku, která diváka trochu potrápí. // Další důkaz toho, že videoherní adaptace jsou extrémně podhodnocené. (18.01.2017)