Můj život beze mne

Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist" (24.10.2009)

V hodně komentářích se tu objevuje názor, že lidem je sice hlavní hrdinky líto, ale nechápou, proč se rozhodla neříct o své situaci rodině, nýbrž to tajila a dokonce si našla milence. Myslím si, že je to svým způsobem pochopitelné, že holka, jež měla v 17 letech dítě s prvním chlapem, co ji v životě políbil, a žije s ním teď se dvěma dětmi v přívěsu a nemají ani vindru, když se dozví, že umírá, chce, kromě toho, že bude říkat svým dětem, že je má ráda, a pokusí se jim najít novou matku, prožít ještě něco jiného, nového. Ano, mohla v klidu dožít v kruhu rodinném, aniž by vlastně v životě zkusila něco jiného, ale můžeme jí mít za zlé, že se rozhodla jinak? Já jakožto od přírody monogamní tvor vraždící by ihned za jakoukoli formu nevěry její jednání neschvaluju, ale mám pro ni jisté pochopení .. Co ale filmu trochu vytýkám, je mírný nedostatek emocí .. čekal bych, že u příběhu o umírající hezké ženě budu plakat .. neplakal jsem .. body jdou výraně dolů .. líbil se mi závěr, jak dokázala ovlivnit další chod života svých blízkých .. (27.02.2013)

Dlhodobo viem o tvorbe reziserky  Isabel Coixet, studovala na Barcelonskej univerzite, a laska k fotografovaniu ju dostala k filmom. Toto je jej treti rezisersky pocin, a musim uznat, ze slaby a nekvalitny. Radoby melodrama, ktora chce byt dojakom, len v kinach to komplet zhorelo, rozpocet sa ani nezaplatil. Potom su tu take - na prvy pohlad pekne veci ako ze jej diagnostikovali chorobu, a je z toho v pici. Pardon, to mi zase uslo a chcel som napisat ze z diagnozy je ta mlada holka vyvedena z miery a rozhodne sa skryvat svoj osud. Vystupuju tu rozne postavy ako susedka tej mladej holky, kadernicka, ludia su rozniu a reaguju kadejako. Rezia je amaterska, herecke vykony o nicom,Sarah Polley /Dawn of the Dead 2004/ hrat nevie, Ruffalo mi bol totalne ukradnuty  : 10 % (10.07.2021)

veľmi dojemný a citlivý film, ktoré dokázalo na viacerých miestach rozplakať aj také necitlivé hovädo ako som ja. Príbehy ako ten od susedky Ann, narodeninový od Anninej matky, návšteva otca a podobné veci skrátka nemôžu človeka rozcítiť. Trintignat ako doktor bol skvelý, Ruffalo tiež vynikajúci no najviac ma potešil pre mňa osobne majster vedľajších rolí Molina ako otec . . . nádherný film (29.01.2007)

Podľa námetu to mohlo sa jednať o citové vydieranie alebo o nudnú romantickú melodrámu. Pre mňa platí skôr tá druhá varianta s úplne vyprázdnenou myšlienkou a priebehom, ktorý nikam neviedol. Fádne spracovanie témy, nerozpracovaný charakter a plán dievčiny do zbytku života a mnoho nie úplne logických zvratov. Podobné filmy: The Bucket List, Klopanie na nebeskú bránu , Griffin & Phoenix. (11.12.2010)