Stranger Things

Doma jsme tento seriál vysloveně slupli jako malinu. Stranger Things má v sobě totiž to nejlepší, co jsem měl rád na starých akčních / dobrodružných / hororových filmech z osmdesátých let, na které jsem koukal v devadesátých letech. Mystično, strach, dětské hrdiny a k tomu všemu úžasná hudba ze série synthwave vlny současnosti. Pokud má někdo blízko ke klasickým filmovým dobrodružstvím z let minulých, tak neváhejte. Tohle se ve vaší hlavě určitě jen tak neztratí. Stranger Things je stylovka a já doufám, že neskončí u první série. (27.08.2016)

,,JEHO CHOVÁNÍ JE PŘEDVÍDATELNÉ. JAKO VŠECHNA ZVÍŘATA TO ŽERE. UNESE TO VÍC SYNŮ. VÍC DCER...“ /// Laborka na malým městečku něco ukrejvá. Ovšem blbě. A tak je v prdeli jakejsi vědec a jelikož to NĚCO zdrhlo, tak i malej kluk… Dětští hrdinové a psycho hororový kreace Winony Ryder. Absenci krve má zaplnit tajemno, a jelikož se tajemství odhalují postupně, dá se na to koukat. Ovšem ta přítomnost dětí může srážet celkovej dojem. Sám s tím bojuju! Nakonec daj hlavy a síly dohromady malý, střední i velcí a máme tady mírnou dávku přístupnýho hnusu v mládeži přístupný hororový atmosféře. Takovej dlouhej příběh z Akt X pro ty mladší. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Plivu slimáky. 2.) Jsem častej návštěvník údolí stínů. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.07.2017)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

Osmdesátky jsou mi celkem u zadku, ale tady z nich sálá úplně všechno, od úvodních titulků až po hnusnou elektronickou hudbu. Nevím sice vůbec, kdo jsou bratři Dufferovi, ale jejich nástup je docela razantní. Oslava klučičího přátelství, záhad a sci-fi, s trochou fantazie dětství agenta Muldera. :o) 90%. (04.05.2017)

Stejně jako Tarantino se neomezuje pouze na citování, ale z okrajových žánrů destiluje jejich esence a z nich vytváří divácky ultimativní pastiše, také bratři Dufferové totožně přistupují k osmdesátkovým hororům, teenagerským bijákům a dětským dobrodružkám, aby z nich uhnětli dokonalý fantastický příběh, který divákům dá současně pocítit úžas dětství, úzkosti dospívání i strachy rodičovství. (08.01.2017)