...a spravedlnost pro všechny

Se soudní spravedlností je to jako s demokracií. Nic lepšího jsme nevymysleli, ale to neznamená, že je to v pořádku. Není to problém americký, taková je cesta střetávání se žalobce a obhájce jako prostředek k nalezení pravdy. Lepší není. To však neznamená, že není občas shnilá, často plná defektních soudců, kteří opojení mocí rozhodovat, kdo má jít sedět na osm let a kdo má dostat podmínku, uvěřili ve svou neomylnost, vyvolenost... božskost. Nebo necitelných obhájců bez svědomí a kariéristů žalobců. Al Pacino to zde strhujícím způsobem předvádí. Ani on ani režisér však nemohou říct, jak z toho ven. (27.09.2010)

Neznám moc filmů, které jsou tak dokonale vyváženým mixem mrazivých momentů a neskutečně vtipných situací, aby u toho ještě stíhaly vyprávět neobvykle silný příběh, nenápadně dloubat do shnilosti prostředí, ve kterém se odehrávají, a servírovat excelentně zahraného hlavního hrdinu. ...A spravedlnost pro všechny je v tomhle ohledu mistrovským kouskem bez jediného slabého místa a je škoda, že tenhle film tak zapadl, protože se může směle postavit vedle ostatních Pacinových klenotů. P.S. Scéna s vrtulníkem je legendary! (07.07.2008)

Al Pacino předvádí další ze svých bravurních výkonů, jeho one man show se nezastaví před ničím a ve vší „kráse“ předkládá odvrácenou tvář justice. Holt, každá právnická role musí mít své sólo. Coby idealistický právník je postaven před náročné rozhodnutí – chránit stárnoucí soudní prase za brutální znásilnění nebo dát přednost vlastní cti? (19.11.2009)

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)

Jako na koni. Dokonalá mixáž komediálních prvků prolnutými dramatem (a la Serpico) bojujícím proti systému s čestnými a ryze čestnými pohnutkami mysli až po trochu mrazivý thriller jakožto ukázku toho, na jak tenkém ledě se vlastně pohybujeme. Jak málo stačí k tomu, aby jedinec skončil za mřížemi (30.04.2017)