47 metrů: Mimo klec

Po zhlédnutí prvního dílu bylo zřejmé, že se režisér Roberts dosud potápěl leda doma ve vaně a o fyziologii člověka či fyzikálních zákonech neví zhola nic. I přes scénáristické klopýtání se mu však podařilo dokonale využít potenciálu prostředí a konfrontovat diváka s klaustrofobní temnotou. Sequel již žádný důvod k pochvale nenabízí. Jakožto zdejší hororový expert vyjadřuji obzvláště silnou nespokojenost s prací kameramana, který bezdůvodně nadužívá zpomalené estetizované záběry či výrazné barevné akcenty, a přitom si ani nedokáže zkontrolovat, jestli má všechny podvodní scény řádně nasvícené. Místy jsem měl problém, abych od sebe jednotlivé postavy vůbec rozlišil. Samostatnou kapitolu pak tvoří brakový scénář, kde napočítáme zhruba 47 faktických chyb a logických lapsů. Roberts po dvou letech opět vaří z vody a ubíjí nás svými fantaziemi o štěkajících rybách či breathariánských žralocích. Snímek 47 Meters Down: Uncaged hodnotím odpadem a doporučuji veškerou následující tvorbu režiséra ignorovat. (21.08.2019)

Až překvapivě pěkné podvodní záběry starobylého města a žraloků. Dokonce i všechny scénky jsou natočeny poměrně realisticky a napínavé, duo tomandandy tam nastřelilo dobrou hudbu. Co mi kazilo dojem, byly uječené ženské, kdy to místy nešlo fakt vydržet (asi dabingem). Závěrečná scéna s výletní lodi pak byla třešnička na dortu (13.05.2023)

Stejně jako jednička ne úplně typický žraločí horor, který se opět odehrává hluboko pod vodou. Tentokrát v ruinách zatopeného mayského města, což je vizuálně osvěžující prvek, ale bohužel i největší slabina filmu. Ten většinu času jen bezradně bloumá v zakalených podmořských jeskyních a místo toho, aby v nich navozoval pocit strachu ze žraloků, číhajících ve tmě, tak se většinu času soustředí na snahu hlavních (v potápěčských maskách nerozeznatelných) postav dostat se ven. Žraloci jsou tentokrát slepí a napětí by tak mělo logicky vycházet z toho, zda postavy v jejich přítomnosti dokážou být dostatečně v „tichosti“. S tím ale film překvapivě moc důsledně nepracuje. Žraločí útoky často nesouvisejí s tím, jak moc se kdo hýbe, a jsou inscenované spíše formou nahodilých lekaček. Napětí mírně zafunguje až v akčním závěru, kdy se přesuneme na otevřené moře a dosud pomalí žraloci naberou plnou rychlost. Pak už je z toho ale typický žraločí horor. Pokus natočit žraločí verzi Pádu do tmy tedy moc nevyšel. (03.11.2019)

S jedničkou to nemá nic společného, ale teda nemůžu říct, že by mi to vadilo. Režijně je to slabší, kamera už není tak příjemně elegantní a občas je to solidní epilepsie světel. Asi i proto, že se nepracuje se stísněnou atmosférou jedné klece, ale film je o dost ambicioznější. Začíná to jako blbnutí praštěných puberťaček, pokračuje vizuálně uchvacujícím skoro-dokumentárním dobrodrůžem, přes nečekaný survival v labyrintu podzemních chodeb, kde klaustrofobie sálala z každého záběru, až po to možná naprosto přepálené, ale hodně zábavné finále. Nižšímu hodnocení rozumím, jednička byla o třídu kvalitnější a serióznější film, ale nemůžu si pomoct, dvojka mě svou pestrostí a přestřeleností bavila ještě o fous víc. Vizuál (až na slabší CGI) a ozvučení perfektní. (27.04.2020)

Nikdy by mne nenapadlo, že si někde v moři plave vedle sebe 5 a více žraloků lidožravých o velikosti 6 a více metrů  (možná větších, vzhledem k tomu, jak malá proti nim byla žraná diva) a nijak si nepřekáží v teritoriu. Dle tvůrců tohoto šíleného podivna, to však možné je, ba co víc, vypadá to, že žraloci vědí, že turistky nemaj zbraně a počíhaj si na ně.  Nejspiše měly holčiny a páprda tu smůlu, že šlo o žraločí družstvo, jenž zrovna trénovalo na žraločí olympiádu v požírání tupých hovad, k čemuž to je nejlepší používat ty nejtupější - tedy lidi.  Co více dodat? Bylo to debilní, vizuálně dosti směšné a dramaticky těžce nezvládnuté. Příště bych se páni žraloci přimlouvala, začněte režisérem, poté kameraman, střihač a nakonec ty neherce. Děkuji předem. Za mne 20%  za pár pěkných záběrů přírody. (06.06.2021)