Halloween: H20

Aneb jak tehdy sedmnáctiletý Joseph Gordon-Levitt skončil s hokejovou bruslí v obličeji. Bledá tvář bez emocí je zpátky, hlubší smysl to nemá, prostě jen producenti chtěli vymlátit z diváků další prachy na vstupném. A zaobalili to tím, že máme dvacáté výročí. Bob a Harvey Weinsteinovi se vykašlali na všechny epizody po té druhé a do popředí vrátili Jamie Lee Curtis. Její Laurie Strode je ředitelkou na soukromé škole, kam chodí mimo jiné i její syn, změnila si jméno a na temnou minulost spojenou s bratrem Michaelem se snaží zapomenout. Marně. Michael Myers je pořád při chuti a svou práci pořád ovládá dokonale. Laurie se ovšem tentokrát nechce nechat zahnat do pozice oběti. Jenže kdesi ve státě Illinois někdo podřízl bývalou sestru doktora Loomise. Důvěrně známý hudební motiv může začít znít. Toho času vychvalovaný hošan Kevin Williamson, který bodoval s Vřískoty nebo Tajemstvím loňského léta, exhumoval sérii a přinesl pokračování číslo sedm. Dnes máme Halloweenů tuším deset a beztak to není číslo konečné. Tým kolem režiséra Steva Minera tehdy přinesl klasické hororové atributy, mnohé scény jsou kontaktnější, zlověstný Meyers typicky děsivý, ale zároveň i dokáže odhadnout jednání svých obětí, snad i rozdvojovat (holt je všude) se umí. Ač volí volnější rytmus zabíjení. Laurie vystupuje jako ostřílená hrdinka, nestepuje někde v koutě, až její povedený bráška udeří: čeká a je připravená. S hasičskou sekerou v ruce. Je to velmi krátké, funkční a uspokojující. (24.05.2016)

Série Halloween je zvláštní. Asi nenajdete jinou filmovou ságu, která má tolik pokračování (díly 2, 4, 5 a 6), what if... verzí (H20 s bohužel navazujícím Zmrtvýchvstání, nový Halloween z 2018), reimaginací (dva filmy Roba Zombieho) a wtf is this (ano, trojko, mluvím o tobě). Přesto zrovna H20 je pro mne asi nejlepším zářezem. Spousta slasherů se utápí v ohýbání reality, času a občas i vlastních pravidel, i skvělá Carpenterova jednička se tomu nevyhla, ale u H20 je podobných věcí fakt málo. Většina postav je dostatečně sympatická, aby jim člověk fandil, i když se dá celkem čekat, že jen málokdo se dostane až k finálním titulkům, dialogy jsou dobře napsané, humor tu je, ale nepůsobí úplně mimo... A finální část už je jen krvavou třešničkou. (24.11.2020)

"Môže sa človeku stať niečo také strašné, že sa z toho už nikdy úplne nespamätá?" Takýto vyzretý hororový sequel si Michael Myers po toľkých obskúrnych dieloch snáď ani nezaslúžil. Keby existovala len jednotka, dvojka a H20, šlo by o skvelú (napriek priemernej, hoc riadne temnej dvojke) trilógiu. Siedmy (!) H20 je podľa mňa ešte lepší film, než kultová jednotka. Bravúrne sa vydaril ako kasting (ikonická Jamie Lee Curtis, sympaťák Adam Arkin, nová generácia v podaní napr. Michelle Williams či Josha Hartnetta), plno skvelých žmukrnutí (sestra Marion, Jason Voorhees, Janet Leigh, Myersove šoférske superschopnosti), tuhá hororová atmosféra (skvelé je to, že hoci sa podstatnú časť minutáže zdanlivo nedeje nič výslovne hororové, o to je atmosféra napnutejšia, až do neznesiteľnosti), príjemne krátka minutáž (ani to nezačne a už to končí), napínavé akčné sekvencie a ťažko prekonateľné finále, v ktorom Laurie uzatvorí školský areál a ide hľadať brata, ktorý vždy doteraz hľadal ju. H20 vznikol počas vrcholiacej Novej vlny slasheru (odpálenej v r. 1996 Vreskotom), kedy to boli samé srandičky a hranie sa s pravidlami žánru (hrdinka pripravená o panenstvo hneď v úvode Viem, čo ste robili minulé leto), takže o to viac prekvapí, o aké vážne, seriózne, dospelé, tvrdé, nekorektné a beznádejné pokračovanie ide. Paradoxne, na produkcii sa podieľal Kevin Williamson, stojaci za touto "odľahčenou" slasherovou vlnou (a hoci je H20 plný typických williamsonovských hlášok a ostrých dialógov, oficiálne sa Kevin skutočne podieľal čisto na produkcii a do písania scenára údajne nezasahoval). Kino Považan NMnV 1999 (23.10.2004)

„To vám nikdo neřekl, že pasívní kouření zabíjí?“ „Ano, ale už zemřel.“ Tenhle díl ke dvacetiletému výročí se docela povedl. Sice je to necelou hodinku docela nuda (kromě scény na záchodcích na odpočívadle), ale od okamžiku, kdy se Laurie nasere a vykopne vytrínku se sekyrou, to chytá správný říz. A ten konec... Když jsem to viděl poprvé, říkal jsem si paráda, super konec, jen jsem zvědavý, jak se z toho vylížou v dalším pokračování. Radši ho ani neměli točit, protože tím ten konec zpětně pokazili. (03.12.2009)

Bylo mi asi deset let, když jsem se jednou v noci probudil a už nemohl znovu usnout, tak jsem si v pokojíčku potichu zapnul televizi, protože bylo cool ponocovat u bedny, aniž by vás rodiče prudili, ať jdete spát, ale zvuk stejně na minimum, abych náhodou někoho nevzbudil a nemusel fakt jít spát. No a na HBO běžel tenhle horor, který jsem s vyděšeným výrazem sice dokoukal, ale dopadlo to tak, že jsem musel běžet probudit ségru, jestli si k ní můžu lehnout do postele, protože se fakt bojim. A bál jsem se ještě hodně dlouho, žádnej jinej horor na mě neměl v dětství takovej dopad jako tenhle a některý scény už z hlavy nikdy nevymažu. Teď po mnoha, když jsem na to koukal s bandou lidí, jsem na to samozřejmě nahlížel úplně jinak, ale pořád se tomu nedá upřít hodně povedená atmosféra a některý scény pořád patří do zlatýho fondu hororovýho žánru. A jo, kdybych na to koukal sám, asi bych se zase bál a možná zavolal ségře, jak se má a jestli nemůžu přijet. 70% (29.01.2017)