Panoptikum Města pražského

Pro mne osobně rozhodně lepší než původní série. Rada Korejs v podání Jiřího Adamíry má rozhodně větší kouzlo než plebejský Vacátko Marvanův; navíc - takové otevření série, jaké nabízí Korejsovi první díl Funus, to se jen tak nevidí... :) Pro mne největší úspěch je v dílu prvním a pak v části "Letní přeháňka" a "Hokynářská balada" (výstup Moravcův).. A navíc téměř zmizely nekonečné a otravné písničky, které likvidovaly celou první řadu.. - Zajímavosti: v literární předloze Jiřího Marka jsou páni radové v opačném pořadí, tedy pan rada Vacátko jde na pohřeb panu radovi Korejsovi. XX V prvním díle ve scéně, v níž rada Korejs platí rumy svému "komplicovi", zazní v Jedové chýši melodie, která se později stala znělkou Četnických humoresek.. (23.11.2007)

Rada Vacátko je holt jen jeden, ale Jíří Adamíra v roli policejního rady Korejse poměrně kvalitně a důstojně nahrazuje místo po legendárním šéfovi mordparty ze "čtyřky". [8/1O] 1.Funus, 2.Děvče od vody, 3.Atentát na ministerského předsedu, 4.Letní přeháňka, 5.potkat anděla, 6.V tom starém domě, 7.Hokynářská balada, 8.Pan rada v Paříži, 9.Příběh z dovolené, 10.Laková krabička na čaj. (01.04.2007)

Nevnímám Panoptikum jako pokračování Hříšných lidí, mám pocit, že bych srovnávala nesrovnatelné. A to by bylo trochu nefér, Hříšní lidé jsou úžasní, ale Panoptikum svoje kouzlo také má. Prvně jmenované mají úžasnou atmosféru, stará Praha třicátých let jako vyšitá. Panoptikum působí, částečně i vlivem barvy, současněji. Pánouvé Bouše a Brůžek působí civilnějším a - alespo (04.06.2008)

1. FUNUS - „Co máte kromě rumu? Kromě rumu? Jenom rum.“ Korejs přijíždí do Prahy a všechny – z Jedové chýše, ze „čtyřky“ i diváky – náramně zajímá, jaké to bude po odchodu Vacátka. Já mám jasno. „Starej pán byl sekáč. Ale tenhle si s ním nezadá.“ Za tenhle díl 5/5. --- 2. DĚVČE OD VODY - „Mladej“ Souček (Ondřej Havelka) dostává první případ – mord mladé holky, za kterou se každá mužská hlava ráda otočila, podezřelých je tedy víc než dost. Překvapivé rozuzlení v podobě prozaického motivu. 5/5 --- 3. ATENTÁN NA MINISTERSKÉHO PŘEDSEDU - Nudné politické intriky takřka bez pánů ze „čtyřky“. Vysoká politika ve starosvětské detektivce na mě prostě málokdy zabírá (uměl to jen Doyle). Nebýt Simony Stašové, spadlo by hodnocení ještě níž. Nejslabší díl seriálu. 3/5 --- 4. LETNÍ PŘEHÁŇKA - Můj nejoblíbenější díl se starým Mrázkem, který se vrací jako Lassie a nelze jej odehnat. A řeší a řeší až vyřeší. Jo holt ono to někdy chce fištróna... Skvěle napsaná zápletka, kdy každý ze „čtyřky“ hlídá svého podezřelého, aby nakonec přišel Mrázek s tím svým šokem. Skvělou vedlejší postavou je svobodník aspirant Boháček, básník Richard Boryna a „stín noci“ v jedné osobě (Marek Vašut). Ale i Preissův pokladník spořitelny Hnízdo je vynikající. 5/5 --- 5. POTKAT ANDĚLA - Brůžek popíjí výbornou domácí hruškovici na svatbě a zachraňuje podezřelého ženicha (Pavel Zedníček si bere slepou dívku, která ho napravila). Z dílu ční scéna s krásně tupým oblastním inspektorem (Oldřich Vlach), panem radou a strážníkem Kadrnožkou. 4/5 --- 6. V TOM STARÉM DOMĚ - Díl stojí na penzionovaném Mrázkovi, který se svým psím společníkem za prachy sleduje podezřelou paničku, do toho baští utopence, popíjí plzeň a mimochodem i poodhalí starou veleloupež s maďarským nádechem. 5/5 --- 7. HOKYNÁŘSKÁ BALADA - Soutěžení dvou drobných živnostníčků (sycené brutálním dodavatelem, jehož morální profil připomíná manažery dnešních hypermarketů) vyhřezne ve zločin. Skvělý Lubor Tokoš. 5/5 --- 8. PAN RADA V PAŘÍŽI - Vcelku roztomilý pokus o komedii (až parodii). Policejní rada Korejs, žena vamp a ukradené hodinky. Hodně hodinek. Téměř funésovská zápletka, chybí tomu snad jen nějaká ta mrtvola. 4/5 --- 9. PŘÍBĚH Z DOVOLENÉ - Bouše se vydává na rodinnou dovolenou sbírat borůvky mezi henleinovce. Kromě lesního ovoce se vrací bohatší o ukradenou hůl (špacírštok) pro pana radu a zjištění, že „správnej policajt prostě žádnou dovolenou mít nemůže.“ 4/5 --- 10. LAKOVÁ KRABIČKA NA ČAJ - Mladý zaměstnanec muzea (Pavel Trávníček) je pověřen svým nevzdělaným nadřízeným, který se na místo dostal díky politickému vlivu (Rudolf Hrušínský), inventarizací sbírek a přimíchá se k důmyslné vraždě, která ze začátku jako vražda vůbec nevypadá. 5/5 (09.03.2013)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)