Battle Royale

Japonsko, blízka budúcnosť. Krajina si "užíva" hospodársku krízu a kriminalitu mládeže na školách. Deti dokonca odmietajú chodiť do školy. Preto krajina prijíma nový zákon Battle royale. Raz za rok je jedna z tried posledného ročníka vylosovaná, aby sa zúčastnila "hry" podľa tohto zákona. Pravidlá sú jednoduché : zabi všetkých aby si prežil...ak to nestihneš do troch dní, umrieš aj ty. Konečne slušná originálna vyvražďovačka s perfektným posolstvom o našej pravej ľudskej povahe. Neviem ako by sa na to pozerala Amnesty International ale napriek totálne absurdnému nápadu je to vynikajúci film, či už spracovaním, scenárom alebo hereckými výkonmi. Je to také hrané anime s psychologizujúcim podtextom . Na anime odkazuje aj geniálne natočené "inštruktážne video", ktoré vysvetľuje pravidlá hry. Jeho inštruktorka je tak "mangoidná" ako to len je možné. Určite si medzi študentami nájdete svojho "čierneho koňa". Moja favoritka bola "čo je zlé na zabíjaní" dlhovlasá modelka Mitsuko. Nesklamala a zahynula tesne pred koncom. Jej filmovú smrť s doprovodom Bachovej hudby považujem za jednu z najlepších filmových scén. Určite Vám odporúčam prečítať literárnu predlohu, ktorá vyznieva trochu inak ako samotný film. Takamiho román je skôr kritikou systému, ktorý niečo takéto povolí na pozadí osudov a psychologických profilov jednotlivých hrdinov. Viac odo mňa v spoileroidnom článku o filme a knihe pre tých "čo už vedia" . P.S. Spoznáte trochu mladšiu GoGo Yubari ? (07.01.2004)

Pííííííííp píííp pip, pííííp zajebaných. Pípápůpépípúpépé chlamydie pííííp, pyp, pyp, pyp, pypypypypypypy....pyp. Pípi pípi pipippi, pypy pýpy pypypy přiseru pípítko, pípýtko, pípátko zhovadilost, plná pí pí pí, píí píí pi pi pi pi pííí pííí pi pipip. Pimpipumpi pipipi, pípupápu pypypy jako varle varleti, pípiny pak sexy wie meine řiťochlupy. Pimpalála pim pim pim, že pi pi pyp. Ovšem zvláštní pozornost si zasouloží kamera - pííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp, i pípa, píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp. Snad jsem nová pravidla pochopil správně? (27.09.2015)

Co dodat k japonské klasice, kterou snad viděl každý, kdo to myslí s asijskými filmy, byť jen krapet, vážně? Hlavní myšlenka filmu, střet kamarádství a touhy po přežití, je dostatečně silná a adekvátně tomu je ve filmu zpracována, tedy na výbornou. Horší je to s důvodem vzniku samotné hry BR a jejími následky. Slibuje si vláda, že pomocí jediné hry se sníží kriminalita mládeže a jejich revolta vůči světu dospělých? Co z toho, když vylosovaná třída nemá o nějaké BR ani tucha (těžko tomu bude jinak i u jiných)? Člověk, jenž jediný hru přežil, stal se z něho schopný zabiják, s jistotou nenávidějící systém, který ho do těch jatek uvrhl a přinutil ho vraždit své přátele, je zpátky začleněn do společnosti, navrch ještě s doživotní rentou? Ale vem to čert, pokud nad tím přestanete dumat (stejně jako nad jinými nelogičnostmi typu nekonečný zásobník a chlápek, prostřílený jako řešeto se zvedne a jde si zatelefonovat) dostanete neotřelou, strhující a notně krvavou podívanou navlečenou do působivého formálního hávu a plnou výstavních japonských roštěnek :-) Jednu věc bych ještě BR trošinku vytknul, a to ohledně dívky v žluté teplákové soupravě, fantastické Chigusy, nejoblíbenější to mé postavy (pro herečku Chiaki Kuriyamu mám vůbec slabost). Mohla dostat mnohem více prostoru. Ale i během těch pár minut to rozjela přímo ďábelsky, všechna čest :-) Jinak absolutní spokojenost. Královská bitva... jedna z mých srdcovek, kterou si po x-té pustím a pokaždé se u ní královsky bavím. (05.03.2006)

S tímhle filmem mám podobný problém, jako s filmem SAW. Battle Royal je pro mne neakceptovatelný už prvotní myšlenkou, kterýá mi přijde zcela odporná a notabene absolutně nereálná a tudíž nemá ani cenu něco takového točit. Je to prostě film, který není hnusný ani tak konkrétními věcmi, jako spíše obecně. Takže ne! Ne a ne a ne! (Ano, jsem pacifista a mám lidi rád) (08.08.2007)

Pokud si správně uvědomuji (což zdaleka nezaručuju), tak je Battle Royale teprve druhým asijským filmem, který se ode mne dočkal pětihvězdí (tím prvním je korejské melodrama A Moment to Remember). Prvních asi patnáct minut jsem se nevěřícně koukal na obrazovku, co se to tam jako děje. Takhle šokovanej jsem filmem nebyl ani nepamatuju. Bizarnost, totální šílenost (vysvětlování pravidel!), nekompromisnost, absolutní nekorektnost.... opravdu jsem skoro nevěřil, co to Japonci vytvořili. Po čtvrthodině jsem si zvyknul a zbytkem snímku jsem se už nechal bavit. A ono to kolikrát fakt že až sklouzne k nezávazné ryze béčkověkomediální podívané. Rozhodně si nenalhávám, že je ten film dokonalej - to určitě není - na hodně místech to drhne v logice i v provedení, ale já s ním jsem navýsost spokojen. (04.07.2009)