Mumie se vrací

Filmy od Stephena Sommerse fungují na člověka nejlépe, když je ještě v mladém věku a nevšímá si různých nedostatků a nedotažeností. Druhá Mumie je toho zářným příkladem. V náctiletém věku jsem se nechal unášet na dunách akce, která byla doplněna vtípky a množstvím fantaskně hororových prvků. S odstupem času si ale člověk všímá, že jde o průměrný až podprůměrný snímek, který vykrádá, paroduje a místy i lehce vyvrací první díl. Rachel Weisz a Arnold Vosloo jsou pro mě jasným pozitivem, John Hannah už lehce přehrává, malý Freddie Boath byl spíš otravný než vtipný a Brendan Fraser je pro mě stále špatným hercem. Vedle prazvláštního propojení dvojky s jedničkou skrze minulost postav divák dostal na talíři množství špatně udělaných efektů, kterým jednoznačně kraloval král Škorpion s příšerně digitálním obličejem Dwayna Johnsona. Na rozdíl od Van Helsinga, který je sice také scenáristicky pitomý a plný zbytečných a ne úplně dobrých efektů, pro mě nejde o srdeční záležitost - přece jenom mám radši vlkodlaky a upíry než mumie - a proto dávám nižší hodnocení. (30.05.2019)

Pokračování dobrodružného filmu s určitou dávkou humoru až parodickým nádechem je jen dobrodružná rodinná ptákovina (zřejmě kvůli rozšíření o jednoho člena rodiny), ale spíše pro ty trochu odrostlejší (nikoli jako Lovci pokladů ani v horším případě Cesta do středu země). Příběh je doslova boj o život, což ten film zachraňuje a je to důvod, proč ho můžu označit za 'decentní'. Třetí díl už si po těch letech vůbec nepamatuju. (18.08.2016)

Jak typické pokračování - výprava je barevnější a lokace různorodější, děj svižnější a bláznivější, Brendan Fraser namakanější, John Hannah ukecanější a Rachel Weisz krásnější než v prvním dílu, ale co je důležitější, film svým odlišným pojetím stále zvládá obecenstvo ukrutně bavit a Stephen Sommers je zatím naposledy ve své kariéře natolik vizuálně nápaditý a hlavně vtipný, že by jeho režie tentokrát utáhla i mnohem, mnohem horší film. Roztomilý hollywoodský blockbuster, s menšími ambicemi rozhodně lepší a zábavnější než třeba třetí Piráti z Karibiku nebo Sommersův novější Van Helsing... 75% (07.08.2015)

Mumie i s pokračováním je jen prázdná a nepovedená kopie Indiana Jonese. Slaboduchý děj asi nemá smysl ani kritizovat, těžiště filmu by asi mělo stát na akcích a humoru. Akce jsou absolutně nepřekvapivé, nezajímavé a dopředu čitelné. Humor je trapný, až běda.Film je tak jen tuctový akční konstrukt, posazený do kulis atraktivního Egypta, na jehož atmosféře jen parazituje. (18.02.2007)

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)