Nixon

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)

Nixon je taká tri hodiny trvajúca rapidmontáž. Mne však tento prístup pripadal adekvátny, on vlastne odrážal to, čo sa odohrávalo v Nnixonovej hlave. Rozhodnutia za pochodu, schizofrénne odhaľovanie zradcov, pocit vlastnej všemocnosti, absencia výčitok svedomia. Prekvapuje ma prepad filmu, pamätám si dobu, kedy šiel do kín a čakal sa triumf ako JFK. Domnievam sa, že toto je životná Hopkinsova úloha, ktorý dokáže byť démonickejší ako samotný Nixon a zároveň mu dodáva ľudskú tvár. Nie v tom zmysle, že ho budete mať radšej, ale že veril svojim snom, ktoré boli možno trochu staromódne a konzervatívne. Chcel byť novým Lincolnom, ale to proste nebolov 20. storočí možné. Ono potom bolí, keď vás národ nenávidí. Bolí to veľmi a ničí to dušu. Nixona po tomto filme nebudete mať radšej, ani ho viac nenávidieť, proste je to podľa mňa vyvážený životopisný film, založený najmä na výkone ústredného herca. Samozrejme nie je vôbec od veci si pustiť filmy súvisiace s témou najlepšie po sebe. (13.09.2015)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)

Vôbec mi nevadila dĺžka filmu, keďže sa jedná životopisný film a radšej si pozriem spracovanie života Nixona od Stonea, ako by som mal čítať nejakú jeho autobiografiu, lebo Stone sa snažil poňať všetko z jeho života nech už by to vyznelo akokoľvek kontroverzne. Iste od Stonea je tam badať jeho názor, isté podfarbenie, čo film zráža, no dal si na tom viac záležať ako na filme W., to si myslím. Sú to všetko síce politické reči, no v istom zmysle som za tento film rád. (18.07.2013)

Vietnam a slet dalších událostí je fatální pro USA dodnes. Nixon porušoval zákony a z hlediska práva spáchal zločin, za který měl být potrestán. Na druhou stranu byl v dost těžké situaci a USA skutečně pod jeho vedením mělo tvrdého hráče v zahraniční politice. Zájmům své země mohl hodně prospět (všechno je to o ceně a USA jednoznačně vede v současnosti závod ke dnu)..."Už v červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet." 67%. (30.11.2013)