Nixon

Nixona hodnotím s odstupem pár dní a myslím, že dělám dobře, protože tohle je jeden z těch filmů, kterým odstup může pomoci. Druhý „prezidentský film“ Olivera Stonea jsem si od začátku užíval, neskutečně mě fascinoval výkon Anthonyho Hopkinse (jeho mimika, gesta, celkové držení těla, to vše je přesné, a přitom by mě nikdy předtím nenapadlo, že právě on by mohl hrát Nixona) a bavil mě Oliver Stone – režisér, který střídal styly stejně jako kameraman kamery, až to celé vypadalo takřka dokumentárně. Trochu mě ale zlobil Oliver Stone – scenárista. To když jsem se občas sám sebe ptal, jestli „to už není trochu moc“, například při schůzkách ďábelských republikánských intrikánů, jimž k dokonalosti chyběly už jen rohy, nebo hned při prvním záběru na Bílý dům, který v bouři, pod blesky a za zlověstné hudby Johna Williamse vypadal úplně jako republikánské sídlo ze Simsponových. Ale tady právě pomohl odstup a přemýšlení o celkovém vyznění filmu, které kupodivu není až takové, jaké byste právě od Olivera Stonea čekali. Nixon ve finále není ztělesněním zla, ale spíše jeho vhodným nástrojem, kterým se dobrovolně stal. Za nitky tu tahají jiní a to tahání, ta opilost bezmeznou mocí a možností páchat zlo a být falešně přesvědčený o opaku, to vše je velmi uvěřitelně podáno a my můžeme vidět proměnu Nixona v celé té hrůze – z obyčejného mladého muže, který chtěl víc, víc a víc, po prezidenta, který už víc mít nemohl a to ho (málem) zničilo. Závěrečná řeč je díky tomu všemu velmi působivá a hlavního „hrdiny“ mi při ní bylo až líto, vážně.____P.S. Velmi mě pobavil způsob, jakým se Oliver Stone vypořádal s atentátem na Johna F. Kennedyho - ve filmu ho totiž nevidíme, ale místo něj zazní jen to známé víření bubnů, kterým začíná úvodní scéna právě Stoneova filmu JFK. Jako by říkal: „Na tohle všechno se podívejte tam.“ A víte co? Mít tři hodiny času navíc, udělal bych to hned. (30.10.2019)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)

Nedoceněný politický drama od mistra Olivera Stona, který je sice ve srovnání s JFK o něco slabší, ale to tomu to filmu vůbec neubírá na hodnotě. Anthony Hopkins jako Richard Nixon je naprosto úchvatný čímž pouze potvrzuje své kvality a také je tu plejáda dalších skvělých herců. Oliver to umí, a budeme doufat, že už nebude žádné další World Trade Center. Ještě bych měl vypíchnout parádní hudbu. (14.05.2008)

To oč tu běží je známo lidem snad z celého světa a jedná se snad o nevětší trapas USA. Film jde do hloubky podstaty věcí a do hloubky Nixona samotného. Je to strašně dlouhé, ale pro celkový dojem to stojí za to. Já osobně jsem se v těch podrobných informacích kdo koho odposouchával začal velmi rychle ztrácet, ale ani to mi nevadilo. Celkově jsem se z toho filmu nedozvěděl nic nového, ale pořád jsem veděl že se to točí kolem Watergate. Myslím si, že se Stoneovi v podobě Hopkinse podařilo Nixona velmi přesně předvést. Hopkins ho sice tady hraje, jako zloducha a sobeckého zařeknutého člověka, kterému všichni všechno jen a jen ubližuje, ale tím právě zrcadlí jeho duši a myšlneky. Je to sice přehnané ale ve zkratce - já jsem Nixon a oni mi ubližují, já můžu porušovat zákony pro dobro věci protože jsem něco víc - tak si myslím, že to mohlo být. Ono to tak naznačují i ostatní tvůrci. Celkově lehce monotónní, ale Hopkins to vytáhl neskutečně. (14.03.2014)

Ach, ten Oliver si myslí jak, že je rafinovaný a chytrý když jako ultralevičák občas mrdne do své filmografie filmy jako Nixon nebo W aby jakože ukázal, že není zaslepený a že se dokáže střízlivýma a smířlivýma očima podívat i na své nepřátele. Po takovém taktickém tahu si pak může točit své untold historie a čtyřhodinové agitky Putinovi a tvářit se u toho jako seriózní a objektivní filmař... Ani hovno....... Nevím no.. Hopkins má zmáknutou nixonovu gestikulaci na jedničku, ale herecky mě to nepřesvědčilo. Poslední fázi Nixonova pádu bych pak viděl jako přímo nezvládnutou.. Stone si jede takový ten svůj standard, kdy si ohýbá a zvýrazňuje věci které se mu hodí do krámu a tváří se u toho jako, že vlastně jen otrocky předkládá holá historická fakta.... Zajímavé drama, které se mi ale v celkovém kontextu protiví.. (13.08.2017)