Nixon

Hodne zajimavy film o Nixonovi. Mozna bych uvital, kdyby dej byl vice chronologicky a mene se zabyval aferou kolem Watergate (i kdyz chapu, ze tato kauza je u Nixona stezejni). Herecke vykony prumerne. Co vsak na filmu nejvice ocenuji, je rezie a vyborne zakomponovani dobovych a dokumentarnich snimku do deje filmu. (29.12.2013)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)

Vietnam a slet dalších událostí je fatální pro USA dodnes. Nixon porušoval zákony a z hlediska práva spáchal zločin, za který měl být potrestán. Na druhou stranu byl v dost těžké situaci a USA skutečně pod jeho vedením mělo tvrdého hráče v zahraniční politice. Zájmům své země mohl hodně prospět (všechno je to o ceně a USA jednoznačně vede v současnosti závod ke dnu)..."Už v červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet." 67%. (30.11.2013)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)