Strašení

Veľmi príjemný starý horor. Klasický duchársky príbeh o strašidelnom dome, kam sa vyberie partia výskumníkov. Len trochu v staršom šate. Musím povedať, že miestami je to desivejšie ako tieto nové filmy plné digitálnych efektov. Tu sú prakticky len zvuky. Žiadne hojdajúce sa lustry, plieskajúce dvere, strašidelné tváre, ľakačky... Poctivá čiernobiela ducharina. Niekomu by mohlo vadiť príliš zdĺhavé vykresľovanie hlavnej postavy, no mne nie. Stopáž 110 minút sa tiež zdá dlhá, no podľa mňa to celkom rýchlo ušlo. Bohužiaľ hrozne mi tam vadil majiteľ domu, toho by som z celého príbehu vyrazil... 80%. (26.08.2010)

Bál jsem se, že usnu, a bál jsem se právem. Velké zklamání, které částečně přičítám na vruh nesourodé skupině čtyř hlavních postav, částečně faktu, že se ve filmu kromě solidního dupání a bušení nic zásadního nestane. Od Eleanor čekáte nějakou zásadní akci, ale to co přijde na konci mi připadalo spíš, jako když už tvůrci nevěděli jak tenhle trapas skončit. K vizuálu domu a trikům bych měl jenom poznámku, že herci před skutečným domem (který je v některých záběrech, když zrovna za ním neplují nakreslené mraky) nikdy ve skutečnosti nestáli, a je to příliš okatě vidět. (13.08.2013)

Musím říct, že po té dlouhé době natěšení jsem byl nakonec relativně zklamán. Není to samozřejmě špatné, ale... Pořád jsem si říkal, že to vypadá, že tenhle snímek těžce vybočuje z řady tehdejších ČB haunted house hammerovek, orchestrálních teatrálií a kdoví co ještě, blablabla, a byl jsem zvědavý, jak bude vybočovat. No a nakonec... on vlastně až tak nevybočuje. Občas jsem sice trochu strach měl, ale pořád, je to s orchestrem, je to teatrální, ty nejklasičtější žánrové postupy, modelové hollywoodské prvky (pokud se ozývá zpěv, tak je to těžká amerika, dětská creepy udělátka, no jéje), všechno tak nějak standardně. Režisér si navíc velice oblíbil modelovou scénu strašení, kdy něco zarachotí, herec dostane strach a pak je záběr na děsivý obličej některé ze soch v domě. Samo o sobě je to super, vypadá to děsivě a bizarně, ale když se to objeví asi po páté, tak už je to dost otrava. Na druhou stranu jsou mnohem kýčovitější a teatrálnější snímky, tady je alespoň zachován poměrně vysoký kvalitativní standard. Je to taky i hodně o mém problému, jelikož jsem rozmlsaný moderními postupy, elektronikou, dark ambientem a trochu jinou stylizací než tou ortodoxně dřevní. Přes to všechno mi ale přijde zvláštní, z jakého důvodu je tenhle snímek vyzdvihován až nevím kam, že je ultraděsivý i v dnešní době, nadčasový atd., když dle mého názoru naopak z šedi dobového průměru pouze letmo vyskakuje. 6/10 (11.09.2016)

Originální verze hororu, ktrerý později zremakoval Jan de Bont pod názvem "Zámek hrůzy". Vzheldem k době vzniku nemůže divák očekávat okázalé efekty a tvůrci straší různými zvuky a hlavně tím, že není nic vidět. Pár scén je opravdu strašidelných a zvuky i kamera jsou na výborné úrovni ale celkově mi to přišlo příliš zdlouhavé a tím pádem docela nudné. (01.07.2009)

Po nějaké době opět snímek, který potěší, a to nejen proto, že jsem si jej pouštěla 21.10. a hle, v ději vyplyne, že se odehrává tentýž den.. Hlavní postava je lehce/středně/hodně těžce psychotická, záleží na tom, jestli jí zrovna straší na cimbuří nebo si jen povídá sama se sebou a tohle, spolu s nádherně strašidelným domem, dotváří atmosféru, která vám skoro nedá spát (po zhlédnutí filmu, ne při něm). (22.10.2014)

Perfektní práce se zvukem, střih a kamera. Dokud jsem neviěl tento film, tak jsem skutečně netušil, jak mocný dojem lze vyvolat pouhým záběrem na stěnu nebo lidský obličej. Narozdíl od svého nezdařilého remaku z 90.let tento film postrádá jakékoliv triky (nepočítám li pružné dveře), od začátku do konce nevidíte jediného ducha, a přesto je atmosféra strachu tak intenzivní, že pouhá věta "cítíš ten chlad?" vyvolá v divákovi mrazení! (alespoň já jsem toho příkladem). Přes tuto dokonalost po formální stránce jsem se nedokázal zbavit dojmu, že sleduji delší díl nějakého starého anglického seriálu. Také mi nepřišla příliš věrohodná postava doktora vedoucího výzkum v domě - jeho přesvědčení, že nadpřirozeno existuje nebylo nijak věrohodně podložené, a jeho výroky s vážnou tváří byly z počátku trochu legrační... Čímž rozhodně nechci nikoho odradit, ba naopak, dodává to filmu jakýsi lehce béčkový nádech, který mění film v naprostou nutnost pro milovníka hororů! (29.12.2004)

Výtečný atmosférický (ano, v tomto případě tohle slovo fakt platí jak málokde) gotický horor, pro někoho možná až moc velká konverzačka, ale naštěstí tam ty postavy nemlátí prázdnou slámu, ale svými dialogy vás přímo vtáhnou do děje (a moc se mi líbily ty jejich samomluvy, resp. jsem rád, že tím trpí i někdo jinej, ehm :-). A opět mě vycukal dětský pláč, pro mě nejsilnější scéna filmu (spolu s těma vykutálenýma dveřma). Retro to prostě zase jednou válcuje. (21.10.2014)

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)

Pěkná starší duchařinka, která vlastně, narozdíl od remaku, duchařina až tak není. I přes hustnoucí atmosféru zde s ní Wise pracuje podle hesla "člověk se nejvíce bojí toho, co nevidí". Což se mu daří a dokáže strach nahnat. Trochu mi ale habruje děj. To, se že velkou část filmu mluví by mi ani nevadilo, kdyby se ale tím mluvením něco řešilo. Diskuze mezi Dr. Markwayem a Eleanor mi trochu připomínal druhý díl Twilight. Tady Eleanor chce zůstat v domě, ale Markway nechce aby zůstala. V Twilight Bella chce proměnit na upíra, ale Edward nechce. Kdyby to bylo v pár větách, ok, ale ta diskuze probíhá vlastně celou druhou půlku filmu. K tomu Eleanor je sice zajímavá postavička, která v první půlce zaujme, ale v druhé půlce začne diváka hrozně štvát a přeje si, aby jí něco zabilo nebo aspoň umlčelo. Průběh děje a Eleanor v druhé půlce snímek hrozně sráží. Což je škoda, jelikož jinak se jedná o bravurní dílko z fantastickými záběry kamery, skvělou atmosférou a skvělými dveřmi. (29.04.2013)

Film sa snaží budovať ťažkú desivú atmosféru, no s pár buchnutiami, dobrou prácou kamery a mierne psychicky nevyrovnanou hlavnou postavou sa to dá len ťažko dosiahnuť. Celý film čakáte, kedy sa to už konečne rozjede, až príde koniec a zistíte, že po horore ani napätí tu nebolo ani chýru. Jediná aspoň trošku napínavá scéna bola na rozheganom schodisku, inak nuda. (04.11.2018)

Kvalitní filmařina, atmosféra, dobří herci - to všechno v tom filmu je. Ale že bych si strachy málem nadělal do kalhot? To zase ne, tohle strašení je na mě asi moc sofistikované, aby mi přivodilo srdeční infarkt. A to se u hororů bojím skoro pořád. (05.11.2009)

Nádherné a zároveň děsivé staré sídlo se stane na několik dnů útočištěm malé skupince lidí. Každý jeden z nich má své osobní důvody k návštěvě opuštěného místa. Navzájem se neznají a strašidelný dům jen napomáhá různým nedorozuměním či neshodám, napětí narůstá a zdání, že se vše dá logicky vysvětlit, se vytrácí. Natočeno naprosto úchvatným způsobem, černobílá kombinace umocňuje tísnivé pocity, hudební podložka je zvolena velmi citlivě a herecká kreace Julie Harris je výtečná. Challenge Tour Horror, 2016. (12.01.2016)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Tento černobílý duchařský snímek ze 60. let má především vynikající atmosféru. Určité chyby nebo hluchá místa by se tam možná našly, ale jsou přebita vynikajícími mrazivými momenty. Ještě mám trochu husinu a to jsem se díval ve dne :-) (07.07.2012)

Pompézne nasnímaná ducharina, ktorej čiernobiely formát ešte viac znásobuje jej intenzitu. A ak by sa v tomto horore toho titulného strašenia dialo viac, bola by to maximálna zimomriavková klasika. (04.08.2014)

Ked som prvý krát videl to sídlo,tak nič iné len úžasné ma nenapadlo.Lebo ten dom zbudoval hrôzu,des a veľmi silnú strašidelnosť a tá čierno biela vizáž filmu len prospela. Ked hľadáte film z atmosférou ste na správnej adrese,tu je mega atmosféra.Zvuky,hudba,búchanie na stenu,ohlušujúci smiech to všetko atmosféru len znásobovalo.Kamera bola úžasná,to snímanie z viacerých uhlov dvere,tak to ma totálne nadchlo.Je tu veľmi veľa dialógov,kto robil titulky bol kráľ. Herci ma tiež bavili. Interiér zámku bol úchvatný. Atmosféra parádna,herci ukážkový,strašidelnosť bravúrna,len tých dialógov tu bolo na môj vkus veľa.Ale jeden z najlepších duchárskych filmov aké som videl. (22.10.2014)

Všetkých Exorcistov, Omenov a pod. mám už dávno za sebou, a keďže voči starým filmom nemám absolútne nič (práve naopak, s viacerými sme si skvelo potykali na čele s Hitchcockom), tak som sa odhodlal zabrúsiť do ešte starších hororových vôd a okúsiť túto takmer-klasiku. Teda minimálne v našich končinách nemá The Haunting taký kultový status ako v USA, napriek tomu, že v roku 1999 vznikol aj jeho veľmi chabý remake (2*). Samozrejme, že v roku 1963 si ešte nemohli dovoliť také opulentné strašenie ako v novodobých Insidiousoch a Conjuringoch, takže nie je žiaduce čakať infarktové ľakačky, nebodaj akékoľvek brutálne výjavy, ale The Haunting aj napriek tomu dokáže slušne staromódne postrašiť. Spolieha sa na strach z neznámeho, čo niekedy dokáže zapôsobiť viac ako horda digitálnych bubákov zo Silent Hillu (teda narážam hlavne na jeho chabé pokračovanie). Máme tu tak jedno záhadne viktoriánske sídlo, pár znepokojivých zvukov, strašidelné dvere, a z tých ingrediencií režisér vytvoril slušne dusnú atmosféru. Stopáž 110 minút je však až zbytočne nadobjemná, keďže strašidelné scény sú asi len dve-tri, a ďalšie dianie predstavujú len nepodstatné dialógy. Wise, ale nie je Hitchcock a tak tieto siahodlhé rozpravy o hrdinkinom vzťahu k matke vôbec k ničomu nevedú, napriek tomu, že sú dejom pretkané každých 10 minút. Samotná hlavná hrdinka je napokon neskutočne vyšinutá až do takej miery, že pôsobí maximálne otravne. Jej neustále ufňukané monológy odohrávajúce sa v jej hlave, infantilné správanie a prchké úsudky ničia akékoľvek divácke empatie. Príjemné „retro“ pokiaľ na neho máte práve chuť, ale na viac ako tie tri hviezdy to u mňa za žiadnych okolností nebude. Šesťdesiate roky skrývajú aj podstatne lepšie hororové klenoty (napr. Rosemary's Baby od Polanského, The Birds od spomínaného Hitchcocka, prípadne z čiernobielej konkurencia také kultové Psycho alebo neprávnom zabudnutý Taste of Fear) (07.01.2014)

Je mi jasné,že v dnešnej dobe to už asi tak na človeka nezapôsobí a obzvlášť,nie na mainstreamové publikum(bohužiaľ).Ale aj keď má film cez päťdesiat rokov,stále funguje,a to lepšie ako väčšina dnešných ducharin,ktoré sú preplnené efektami,ľakačkami a majú prestrelené rozpočty no aj tak vlastne nestoja za nič.The Haunting považujem za skutočne poctivý horror,ktorý sa prekrásne pohráva s divákom a jeho fantáziou,dokáže vystrašiť a buduje hutnú atmosféru počas celej stopáže.U mňa jednoznačne za plný počet. (13.04.2014)

Bože, to bylo tak "strašidelné", že jsem málem umřel nudou. Nechápu, co na této "duchařské klasice" někdo vidí, možná před 50 lety to někoho vystrašilo, ale dnes je to stěží koukatelný. Horor to neni teda ani omylem, nanejvýš tak konverzační drama a ještě pěkně otravný. (23.09.2018)