Reklama

Reklama

Hříšní lidé města pražského

(seriál)
  • Velká Británie The Sinful People of Prague
TV spot 5
Československo, (1968–1969), 10 h 25 min (Minutáž: 38–54 min)

Předloha:

Jiří Marek (povídka)

Scénář:

Jiří Sequens st.

Kamera:

Miloslav Harvan

Hrají:

Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský, Gustav Nezval, Helena Růžičková, Luba Skořepová, Jaroslav Mareš, Jaroslav Raušer (více)
(další profese)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského. (mibara)

(více)

Videa (20)

TV spot 5

Recenze (273)

Movie Gourmet 

všechny recenze uživatele

Výborný československý krimiseriál se skvělým hereckým obsazením v podobě Jaroslava Marvana, Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře, Františka Filipovského a dalších. Je to napínavé, má to chytře vymyšlený a smysluplný děj, akci a skvělé herce. Verdikt: 5* a 85 %. PS. Seriál Panoptikum města pražského, kde hrál rady Vacátka místo Jaroslava Marvana Jiří Adamíra se nedá s tímto výborným seriálem srovnat. Marvan je Marvan, nedá se nahradit. :-) ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Skvělý a pro dnešní tvůrce nedostižný detektivní seriál. Není co napsat, protože dobré zboží se chválí samo a to v tomto případě platí stoprocentně. Podmanivá staropražská atmosféra a excelentní herecké výkony spolu s mistrovským hudebním doprovodem, udělaly z prostinkých případů působivý vizuální koncert. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Letitý český komplex, vylučující možnost vzniku kvalitní původní detektivky (chcete-li krimi, thrilleru, gangsterky, akčního filmu; dobrá detektivka z toho všeho má v sobě kousek a zpravidla cosi nevyslovitelného navíc k tomu), byl již před drahnou dobou překonán. Literární Markova předloha umožnila vznik atraktivního, skutečně divácky vděčného a přitom umělecky suverénního seriálu, který v požehnané době svého vzniku - byla to zlatá léta šedesátá a jejich vrchol, legendární Pražské jaro - přinesl jakoby mimochodem nevratný průlom do čínské zdi mlčení, lží a polopravd o prvorepublikovém Československu a jeho hlavním městě Praze. Jakoby důvěrně sousedská atmosféra pražské galérky a její servisní kontaktní organizace - pražské kriminální policie - vedle čtyř hlavních postav, ztvárněných dnes již bez výjimky mrtvými velikány našeho hraného filmu Marvanem, Bláhou, Vinklářem a Filipovským, v jehož případě to byla role životní navazující vlastně bezprostředně na jeho nezapomenutelný cruchotovský dabing, umožnily další příležitosti pro podstatnou část tehdejší české herecké thálie: Bohdalovou, Zímu, Brzobohatého, Kopeckého, Lipského, Prachaře, Kodeta, Zelenohorskou, Zázvorkovou a k tomu nádavkem přidaly přesvědčivou drobnokresbu všech vrstev tehdejší prvorepublikové společnosti. Aniž upadali do sentimentální nostalgie, dokázali HŘÍŠNÍ LIDÉ a jejich hlavní tvůrcové - režisér a spluscénárista Jiří Sequens s dalším scénáristou Jiřím Markem - podat nezkreslený obraz vysoké profesionální i lidské úrovně klíčových osobností i ostatních pracovníků tehdejší kriminální policie. Vzoru, ze kterého posléze po celou komunistickou éru žila i kriminalitou se zabývající část policie jiné - VB SNB. Nezapomenutelná vzpomínka na kruté zločiny, nápadité zápletky i až idylicky působící evokovanou provorepublikovou společnost v nás zůstává, ať už jsme pamětníky tohoto pozoruhodného členitého díla, nebo naopak jeho prvními, dychtivě nadšenými fanoušky objevujícími krok za krokem tuto klasickou, osvědčenou ameriku našeho národního filmového dědictví. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Trpělivost je prvním zákonem kriminalistiky." A trpělivý rada Vacátko rozhodně je. Máme v Praze mord? Tak si pošle pro pivo, aby to jeho týmu ze Čtyřky pořádně zapálilo. A pak už jen zbývá, aby si společně s pány Boušem, Brůžkem a Mrázkem nasadili buřinky a za společného pískání na píšťalky v poklidu vyrazili za pachatelem. Mě tato stará škola vždycky bavila a i když mám k některých archaickým způsobům vyšetřování jisté výhrady, tak atmosféru to rozhodně má. ()

pipapa 

všechny recenze uživatele

Občas pokulhává atmosféra 20.let minulého století + přespříliš hudby, která jde chvílemi na nervy a někdy ubírá na napětí dané situace + řada epizod neúnosně natahovaných = než někdo něco ze sebe vysouká, než někdo něco udělá apod.- to to trvá!...ale stále koukatelné díky skvělým hercům v čele s Jaroslavem Marvanem. ()

Galerie (301)

Zajímavosti (79)

  • Jedová chýše, která kdysi stávala na Albertově, byla postavená v ateliéru architektem Karlem Černým, ale v hojné míře bylo koncem 60. let filmovat také v exteriérech. Praha nabízela bezpočet zákoutí, která vypadala téměř stejně jako za první republiky. Filmovalo se ještě před tím, než se začalo budovat metro, kvůli kterému se bouraly staré Holešovice i další periferie. Právě tam vznikla řada scén, podobně jako ve starém Podolí u Vltavy či na Břevnově, v Záběhlicích a v Hostivaři. (Cucina_Rc)
  • V tomto díle se objevila i parní lokomotiva řady 365, evidenční číslo 038. Šlo o jeden z posledních výkonů této lokomotivy, zrušena byla 26. února 1968. (alanwilder)
  • Předlohou 4. dílu s názvem „Otisky prstů“ se stal skutečný případ z 20. let 20. století. Dne 19. října 1927 se neznámý pachatel vloupal oknem do spořitelny ve Smolnici, kde vyloupil pokladnu. Pod rozbitým oknem se našly střepy skla s otisky prstů Aloise Košťála. Ten v té době ovšem seděl v pankrácké věznici, odkud byl propuštěn až 27. 11. 1927. Při dalším šetření kriminalisté zjistili, že úlomky skla zajištěné na místě činu nepocházejí z rozbitého okna, ale donesl je tam Košťálův spolutrestanec, který byl před touto loupeží propuštěn na svobodu. Alois Košťál se tímto způsobem snažil obelstít daktyloskopii. Právě kvůli otisku svého prstu byl totiž odsouzen za vyloupení pokladny, které provedl v dubnu 1924. [Zdroj: Svět ženy] (Gabretta)

Reklama

Reklama