Fontána

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

Fontána je vizuální (možná lépe audiovizuální) básní na jedny ze základních životních témat .... Je fakt, že po první projekci jsem vůbec neměl jasno o ohodnocení tohohle filmu. Dostal mě Aronofsky pouze svojí geniální režií, hudbou a vynikajícím Jackmanem, nebo tam bylo víc ... o moc víc ? Pokud jste na tom byli podobně, pak je řešení jednoduché - druhá projekce. Ta odhalila (aspoň pro mě) fakt, že se jedná o naprosto vyjímečný film, který v záplavě současné filmové produkce svítí jako Xibalba..... (24.04.2007)

SMRT JE CESTOU K ÚCTĚ..... Film není o tom sednout si s přáteli a cpát se popcornem. Aronofsky provokuje a snaží se, aby každý záběr byl vyjímečný. Snaha ukázat - ,,zhmotnit" myšlenku je dovedena k dokonalosti. NAŠE TĚLA JSOU VĚZENÍ PRO NAŠE DUŠE. NAŠE KŮŽE A KREV JSOU ŽELEZNÉ MŘÍŽE VĚZENÍ. SMRT OSVOBOZUJE KAŽDOU DUŠI.... Herecké výkony H.Jackmana a R.Weisz - fantazie! Dva paralelní světy a snaha zastavit umírání. SMRT JAKO AKT STVOŘENÍ... Legenda, věčný život. NEBOJTE SE SMRTI ! Pro všechny, kteří film berou jako umění. (16.09.2007)

Fontána je slovy rozhodně nepopsatelný filmový zážitek. Jde o vyjadřování se k otázkám, které trápí lidstvo již od úsvitu dějin, skrze mix esoterické vizuální básně s Kubrickem šmrncnutým Tarkovským. Je třeba ji spíše vnímat pocitově než-li klasickým způsobem. Struktura vyprávění je až nápadně podobná knize Odlesk Boží slávy od Romaina Sardoua, ale komu by to vadilo, když to i zde funguje tak dobře. Nikoli však perfektně. Po skončení ve mě zůstal těžko definovatelný pocit, že jsem právě mohl viděl něco velkého a zcela výjimečného, kdyby mi však tvůrci dokázali tento zážitek (v případě Fontány spíše prožitek) zprostředkovat (i) niterně naplno. Nejvyšší hodnocení si tudíž Aronofského opus magnum po prvním zhlédnutí nezaslouží, ale nevylučuji, že ho v budoucnu nakonec i udělím. Již jen kvůli tomu, že Fontána mi prostě nechce z hlavy ven. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (09.03.2007)

Přechválený a nadhodnocený film, který je mnohem prostší (nejen narativními postupy, ale i svým myšlením), než jak se tváří. Fascinující obrazy a zvuky ve službách jednoho zdánlivě složitě odvyprávěného mýtu, jenž nakonec zklamává svou doslovností a paradoxně i obyčejností svého vlastního finále. Zcela nesouhlasím s přívlastky "komplexní" a "filosofický", protože když se v tom člověk trochu hnípe, opravdu objeví až přílišnou jednoduchost. Což by nevadilo u obyčejného filmu (Rekviem za sen), ale u spirituální cesty za podstatou všehomíra to prostě ruší. Audiovizuálně opojné, herci skvělí, intimní momenty vesměs odzbrojující. O to víc mrzí ladně zastíraná prostota. 70% (02.03.2007)