Fontána

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

You do. You will. Fontána je dalším z filmů, o kterých spolu můžeme mluvit hodiny a hodiny, které budeme hodnotit stejně vysoko, a prostě si nebudeme rozumět. Nebudu proto řešit věci, které jsou čistě moje věc a jenom shrnu fakta, která nejde vykládat jinak než jediným způsobem - Hugh Jackman bez přípravy zasazuje nečekaně silný úder a ve své roli/svých dvou/svých třech rolích je pokaždé jiný a pokaždé jedoucí na plný kotel. Rachel Weisz mě naprosto zatloukla do země a rozdílnost její "Dare not pity Spain!" aristokratické panovnice a dnešní "obyčejné" ženy je ještě markantnější než u prve jmenovaného pána. Aronofsky velmi dobře odhadl stopáž a jeho těžce niterný a místy těžce komorní film je tak stravitelný bez nějakých významnějších obtíží. Obrazové ztvárnění je jedním slovem úžasné a hudba Clinta Mansella je dvěma slovy taktéž taková, např. z Death Is The Road To Awe přímo odpadávají kusy osudovosti. Spojení všeho výše uvedeného je co do počtu mrázů přeběhlých po zádech v mém žebříčku hodně vysoko, pročež "Behold - another 100% movie!" (25.07.2007)

Together We Will Live Forever. Veľká téma ešte nerobí veľký film a nemusí ani keď sa jej ujme majster svojho remesla. Aronofskemu to vyšlo iba čiastočne. Za kamerou to jednoznačne vie a prekvapením nie je ani výkon Rachel Weisz a už vôbec nie Hugha Jackmana. Lenže odpoveď na otázku, čím je Fontána výnimočná a prečo je mnohými považovaná za dokonalé filozofické dielo o zmysle života som pri sledovaní nenašiel. Hlavná myšlienka je možno dostatočne silná, ale poému o večnosti tiahne často hlavne vďaka audiovizuálnym prednostiam, pričom v jadre je ďaleko jednoduchšia ako sa celý čas tvári. No to mi v konečnom dôsledku až tak veľmi nevadí. Na komplexnejšie dielo by to síce chcelo viac ako maskovať celkovú banalitu zápletky krásnym vizuálom a opakujúcimi sa scénami, ale záverečná tretina, našťastie, prináša presne to, čo mala priniesť - silné emócie a to mi nakoniec stačí k miernej spokojnosti. 70% (01.04.2007)

Podmanivé sci-fi, které mě upoutalo ke křeslu a jen sem sledoval tuhle vizuální nádheru v plné své kráse spolu s výborným hudebním doprovodem. Vypráví příběh o smyslu života, který nutí k zamyšlení. Z filmu je patrný Aronofskyho styl a jde o další film po Reqieum pro sen, který se od ostatních nepatrně liší. Někdo může být už znechucen po pěti minutách a jiný o něm dokáže přemýšlet ještě dva týdny po jeho shlédnutí. Ovšem právě vyjimečnost Aronofskyho filmů nepůsobí moc na diváky jako kinové lákadlo, což dokazují dosavadní tržby tohoto filmu, které sotva stačí na to aby pokryli natáčecí náklady. Jeho filmy jsou neuvěřitelně originální a nutí k zamyšlení nicméně z druhé strany jsou i poněkud depresivní, což právě pro většinu diváků, kteří se přišli do kina pobavit a zpříjemnit si den nepůsobí moc dobře. Mě ale film moc bavil. Upoutal mě jeho příběh, celkové zpracování a samozřejmě výborné herecké výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana z kterého se stává stále pomalu ale jistě herec první kategorie. Takže závěrem. Pokud vám už lezou krkem všechny "zábavné" pubertální komedie pro teenagery tak vám Fontánu doporučuju. Věřte mi, že na tenhle film jen tak nezapomente a budete se nad ním ještě dlouho zamýšlet. (05.04.2007)

Scénář: Darren Aronofsky .. Together We Will Live Forever. Nejuváženější hodnocení ze všech dosavadních, neboť jsem nad ním hloubal prakticky několik týdnů. Dnes, když jsem viděl Fontánu podruhé na velkém plátně, jsem konečně dospěl k jasnému verdiktu… Darren Aronofsky se u mě skvěle zapsal hlavně svojí depresivní studii dopadů závislostí Requiem za sen. Jeho nynější dílo slibovalo výpravný audiovizuální zážitek s hlubokým emocionálním dopadem. Ne vše se ale povedlo podle původních plánů a slibů. Původní zamýšlený projekt postupně poškozovalo přeobsazování rolí, přepisování scénáře a krácení rozpočtu. Jediné co vlastně zůstalo je původní myšlenka.. Příběh však nijak dopodrobna rozebírat nebudu ústředním motivem je smrt resp. umírání versus možnost žít věčný život, zasazená do tří časových dekád v rozmezí staletí. Ústřední herecká dvojice je výtečná, Hugh a Rachel nás doprovázejí všemi částmi příběhu a samotné finální vyznění děje působí křehce očistně pro duši i mysl. Formální stránka má spoustu vychytávek, zejména sci-fi sféra je díky makrovizuálním postupům skutečně působivá. Zamrzí ovšem ochuzená výprava, která se nejvíce podepsala právě na historické pasáži, která je mírně řečeno minimalistická. Všechny ty originální vizuální postupy by však nebyli nic bez hudby, ta pro tento film udělala skutečně maximum. Pokud totiž má Fontána něco skutečně dechberoucího, je to hudební doprovod od Clint Mansell. Nelze popsat, nutné slyšet a to rovnou několikrát. Skutečně famózní záležitost a určitě nejlepší hudba roku 2006. ...a proto, než slabých pět hvězdiček, dám přesnější a umělecky velmi silné čtyři hvězdičky. 85%. (22.03.2007)