Monstrum

S naprosto čistým svědomím mohu konstatovat, že toto je možná nejlepší zpracování Dahmerova kompletně celého příběhu. Myslím, že jsem snad v žádném filmu neviděla vše tak podrobně rozebrané do detailů jako v tomto seriálu, a za to jsem neskutečně ráda, jelikož jako čtenář a divák na téma sériové vrahy mě to velice zajímá a silně mě toto zpracování zaujalo. Příběh má neuvěřitelně hutnou, děsivě temnou atmosféru a divák s naježenými chlupy jen s napětím čeká co se bude dít dál. O hereckém výkonu Evana Peterse se ani nezmiňuji, protože opět předvedl proč ho tolik diváků miluje a zbožňuje, zkrátka je to skvělý herec v každé své roli, na svém místě jak se praví. Dokázal již v American Horror Story, že se bez jeho hereckých výkonů prostě a jednoduše neobejdou. Myslím, že to ani lépe nemohlo dopadnout. Bez sebemenšího zaváhání si ode mě zaslouží plný počet 5/5. Nadšenci kriminalistiky a historie sériových vrahů se mnou nebudou nic jiného než souhlasit. Rozhodně bych uvítala víc zfilmovaných seriálů podle skutečných událostí na tuto tématiku. (27.09.2022)

"Dahmer" je prozatím nejodpornější seriál, jaký jsem viděla. Ale ne kvůli hlavám v lednici, popíjení krve, játrům na pánvičce apod., to vem čert. Měla jsem problém sledovat ho z LIDSKÉHO hlediska, protože myšlení a jednání lidí jako Dahmer je něco, co můj mozek prostě nedokáže zpracovat. Pomalé tempo, kterým se seriál ubírá, oceňuji, protože právě díky němu máme možnost poznat vraha ze všech jeho lidských i nelidských stran. Obrovský podíl na celkové atmosféře mají také bravurní kamera a hudba, nemluvě o výkonu Evana Peterse, který se na psychopatech z "AHS" propsychopatoval k absolutní dokonalosti. Jediné, co mi trošku kazí celkový dojem, je finální epizoda. Ta se bohužel nevyhnula nešvaru, kterému se předchozích devět epizod tak zdárně vyhýbalo, tj. vyvolávání pocitů sympatie a lítosti. Celkově si myslím, že ideální délka by byla 6-8 epizod, protože ke konci už bylo patosu a otravné černošky až až. (27.09.2022)

Takéto nechutné pocity a zimomriavky po celom tele som snáď ešte pri seriály v živote nemal. Pomalá a hnusná prehliadka zvrátenej mysle človeka čo spravil veci z ktorých sa vám kľudne môže zdvíhať žalúdok. Na to sa poriadne pripravte. Intenzívny maratón zvrátenosti natočený ale tak geniálne že ajtak neviete odtrhnúť oči od obrazu. Herectvo Petersa a Jenkinsa bolo prvotriedne. Oni sa na svoje postavy premenili a ani na chvíľu som si neuvedomil že sledujem len hercov. Príbeh Jeffreyho Dahmera je jednoznačne najkomplexnejšie spracovanie aké som o reálnych vrahoch kedy videl a s prehľadom sa v mojich očiach zaradilo medzi Seven alebo Mindhunter keď ide o atmosféru. Už len zvolená štruktúra rozprávania dokázala vytvoriť taký obraz o pozadí všetkého čo sa dialo že som miestami fakt nedýchal. Na to sa pri masových vrahoch často zabúda a zameriava sa hlavne na vraždy. Tu nie. Tu sa ide inak. Vo veľkom a do hĺbky. 10/10 (20.10.2022)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)

Zhruba první tři epizody jsou dokonalou esencí precizní dramaturgie a skvělých hereckých výkonů, jež Vás dokonale “připoutají” k televizní obrazovce. Bohužel, poté co Dahmera zavřou do vězení a tvůrci do příběhu přimíchají i soud a rodiny zemřelých, celý ten nadějný koncept se tak nějak zadrhne. Od té doby jsem měl pocit, že seriál tuto lidskou zrůdu vykresluje ve zvláštním, chce se říci, že až ve zvráceně pozitivním světle jakožto zakřiknutého mladíka, jehož kapitalistická společnost přehlížela a zavrhovala. Právě tento “sympatizující” aspekt mi na tomto počinu vadil snad nejvíce. Je to velká škoda, jelikož potenciál na zajímavou a děsivou minisérii zde vážně byl. Tak snad příště! (Netflix) (02.10.2022)