Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenze (225)
Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. ()
Byli špatní komunisti a dobří komunisti. Jsou špatní lidé a dobří lidé. A to se dělo, děje a bude dít. "Já jiné lidi nemám, mohu pracovat jen s těmi, které mám. A nikdo mi jiné lidi nedá!" Komunimus si vzal velké břemeno na svá bedra, a to uspokojit člověka. Člověk je tvor věčně nespokojený a to za každého režimu, takže pokus komunismu selhal. Katolíci byli vychytralejší. Dobře se budete mít až po smrti, tohle je slzavé údolí a tak zde vládli díky Habsburkům od roku 1628 - 1781. A všichni jinověrci měli padáka. Jak krásně je to filmově vyobrazeno třeba v seriálu F.L.Věk. A že Komenský, učitel nejen našeho národa musel prchat kam se dalo, utíkat před katolíky, to asi každý ví. Kdo napsal "Okres na severu" je asi všem jasné a budoucnost tohoto scenáristu stále dostatečně oceňuje. Uměl, věděl o lidech mnohé, dokázal to i sdělit prostřednictvím seriálů či filmů. ()
Třicet případů Majora Zemana se dnes považuje za první českou moderní detektivku. Diváky to ve své době bavilo a ukázalo se, že to baví i diváky současné. Oproti tomu seriál Okres na severu je čistá propaganda o životě tajemníků a kdyby se vysílal dnes, nikoho by to nezajímalo. To potvrzuje i zdejší nízké hodnocení. ()
Pohádka o hodném soudruhu okresním tajemníkovi. Takový název dali diváci seriálu při jeho prvním uvedení a není divu: i Princezna se zlatou hvězdou je míň idealizovaná. I když se mi z té agitační slátaniny zvedá žaludek, jedno se musí nechat: natočit příběh ze života partajního funkcionáře tak, aby si divák pustil i další díl, je už opravdu kumšt. Ovšem v době, kdy mu mohla na 2. televizním programu konkurovat tak maximálně debata o boji o zrno našich zemědělců, byli lidé vděčni prakticky za cokoliv. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 15.5.1981, pôvodný televízny seriál - Čistokrvná propaganda, ktorá mala úlohu "poľudštiť" aparát strany, ako orgán, ktorý tvrdo ale spravodlivo dohliada na všetky zložky života na okrese (od bdelosti nad papalášskou morálkou až po rozkrádanie, úplatky a prospechárstvo v socialistickom vlastníctve). Miestny kmotor ergo okresný tajomník Pláteník funguje lepšie ako mafia, ku ktorej celú KSČ niektoré postavy seriálu často prirovnávajú. Súdruhuje sa tu na každom kroku a Dietl do každej epizódy vložil niekoľko marxisticko-leninských poučiek, ktoré najmä Pláteník a jeho spolustranícki kumpáni často s vážnou tvárou deklamujú. Jednu hviezdičku udeľujem za ikonický hudobný dramaturgický kontrapunkt, ktorý vo mne zakaždým vyvolal spoľahlivý a nefalšovaný záchvat smiechu. (12.11.2016) ()
Uděluji jednu komunistickou hvězdu. ()
Když jsem byl malej, tak jsem si myslel, že pláteník je funkce :-) ()
Naprosto renesancni serial s duvtipnym scenarem vrcholicim fenomenalni zaverecnou scenou, napaditou mizanscenou, dramaticky komponovanou hudbou a existencialnimi hereckymi vykony, od soudruha Platenika pocinaje a posledni uklizeckou nebo vratnou konce. Nemohu jinak:-) ()
Zajímavé, oproti dnešním seriálům dost profesionálně zmáknuté, herci dokonce hrají. Ovšem ten pravý orgasmus může s pláteníkem u této komunistické fantasy prožít jen rudá vydra. ()
Není možné se na tento seriál dívat s odstupem 35 let, kdy byl natočen a vysílán. Berme to tak, že v té době jsme byli podobným typem filmu obklopeni dost často a v té době, kdy seriál běžel, měl určitě velkou sledovanost. Bylo mi v té době 13 let, nevnímal jsem tenkrát filmy, jako je vnímám dnes, snažím se v těch filmech vidět víc, než jen politický podtext. Za každým seriálem stojí poctivá práce našich předních herců. Hráli v něm, hráli tak, jak cítili, poctivě odvedli svou práci a nemají se za co stydět. ()
Pláteník se mi poměrně líbil. Bodrý strejda, kterému není lhostejný osud obce, kde žije a je ochoten i pro druhé leccos obětovat. Vzor pro naše politiky, pro které mají význam pouze jejich konta v cizině a za sebou nechávají jen spálenou zemi. ()
Byl to určitě seriál na objednávku (60 let od založení KSČ v ČSR) no a byl samozřejmě poplatný době. Ti herci, co v něm hráli, určitě dobře věděli, proč v něm hráli. Mnozí už mezi námi nejsou.... ()
Tak tenhle serial bych z dnesniho pohledu hodnotil jako opravdu hodne bizarni zalezitost, nicmene ve sve dobe pomerne vysoce sledovanou..., ale je fakt, ze tenkrat zas takova moznost vyberu nebyla, tak asi hlavne proto..... ()
Politický thriller reálného socialismu aneb Z pohádky do pohádky. 1) Známý pohádkář 52letý Jaroslav Dietl při konstrukci štastné socialistické fantasy tu dosáhl vrcholu svého fabulačního úsilí. Dnes ráno jsem se stavil v zelenině a koukal tam na mě svazeček ředkviček, tak co mi k tomu řekneš? 2) Zvláštní pozornost si zaslouží živý bohatý newspeak, tesilové oblekové kreace a vůbec celá radostná atmosféra, která provází všechny díly. Poslyš, co jsi mi přinesl o mládeži, to není špatný, ale není to taky dobrý. 3) Dílo nemohu než doporučit jako vynikající studijní materiál všem nepamětníkům. 4) V posledním díle přichází Pláteník za mohutného potlesku na okresní konferenci KSČ: To už přijeli z ÚV?, ptá se. Když se dozví, že nikoli, pronese větu, která sama o sobě dokonale charakterizuje celý seriál: Tak proč pořád tak tleskají? ()
I kdyby se Dietl přetrhl, tohle se mi nemůže líbit. ()
Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) ()
I v čase priemiéry to bolo medzi luďmi vnímané skôr ako komédia či fraška a také je to pre mňa i teraz-priemerná komédia. Pláteník je pojem ako múdrý starý kráľ :) ()
Každé slovo pronesené v tomto seriálu by se mělo tesat. Abychom nezapoměli. ()
Kádrově solidní one man show Jaroslava Moučky. Nesnesitelná Jiřina Švorcová v roli matky, co pravidelně vychází zprava z kuchyně. Několik světélek, např. v postavách Petra Svojtky, Jany Paulové či Petra Olivy. Jinak agitace přímo na solar. Na druhou stranu se na to kouká pěkně a já se rozhodně pobavil, člověk si totiž říká, nakolik je to myšleno vážně a nakolik je v té vážnosti obsažena parodie - však jasně říkám, víckrát ne. ()
Související novinky
Jiřina Švorcová: 1928 - 2011
Po dlouhé nemoci zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných česká herečka Jiřina Švorcová. Dcera stavebního dělníka a hostinské vystudovala učitelský ústav a Státní konzervatoř v Praze. Po jedné… (více)
Zemřel herec Jaroslav Moučka
Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)
(2x) Absurdní realita. Dietlova třináctidílná odysea, uvozená monumentálním hudebním vstupem Otmara Máchy, je dílem natolik zvláštním, že se vymyká běžnému hodnocení. Okresní kreml, kde vládne lidský, upřímný, spravedlivý a poctivý tajemník Josef Pláteník (Moučka), symbolizuje cosi jako posvátnou mekku socialismu; tato významná funkce je v seriálu několikrát nepřímo naznačena, když se všechny zásadní okamžiky mají a musí vyřešit na tamní půdě. Veškerá akce je soustředěna na naprosto "neakční" prvky - nekončící série sněmů, porad, aktivů a schůzí, během kterých sledujeme především zajímavou nonverbální komunikaci (Pláteníkovy brýle vedou) i názorový pluralismus (sic!). Ten Pláteník je vůbec divná postava, téměř pohádková, ale s nepohádkovými rysy. Má přirozenou autoritu v rodině i mezi spolupracovníky, je rozhodný, vyrovnaný, zkušený, v podstatě velkej kliďas, pevnej v názorech, sem tam trochu velkorysý... Proto nepřekvapí, že postava Pláteníkovy manželky (Švorcová) hraje v seriálu naprosto zanedbatelnou roli, jakýsi stín svého "panovníka". Překvapila mě ale míra sebekritiky, kterou soudruzi dokázali veřejně přiznat, byť opět v pokřiveném světle; v tomto směru se mi vybavuje rozpuštění předsednictva SSM, které je ve skutečnosti partou povrchních frajírků, dále scéna, v níž je ideologická tajemnice strany (Hubeňáková) nucena opustit funkci kvůli nezdárnému synovi a zhýralý ředitel dolu (skvělý Řanda), vesele si užívající za cizí peníze. Pak je tam ještě kritická postava bývalého šéfredaktora (Růžek), vyhozeného v 68. roce za nekorektní postoje, ale vzaná na milost na základě nevyhnutelné rodinné konstelace. A tak dál a tak dál... Nelze tomu upřít nespornou dramatickou účinnost, díky níž je vlastně možné seriál sledovat ještě dnes, ale žádná další pozitiva bych v tom nehledal. Jistě, herci jsou dobří a někteří z nich navíc i správně politicky orientovaní (Oliva, Vala, Mixa, Haničinec, Švorc, Bek, Prachař, Sklenčka, Svojtka, Doleželová, Švehlová, Paulová, Štěpánek a další), nicméně v tehdejších poměrech jejich výkony nepřevyšují zavedený standard. Paradoxní spíše je, že Dietlův Okres vyvolal nemalé pozdvižení mezi samotnými soudruhy, kteří celý rok a půl nejprve projednávali všechna možná i nemožná rizika, než jej do vysílání prosadil tehdejší tajemník ÚV KSČ Vasil Bil'ak. Představitel titulní role Jaroslav Moučka, za svůj výkon oceněný Státní cenou Klementa Gottwalda, potom na adresu seriálu prohlásil: V Josefu Pláteníkovi jsme chtěli oslavit funkcionáře naší strany, opravdového současného revolucionáře s jeho nenápadným hrdinstvím. Je to vyspělý moudrý komunista, jakého bychom chtěli vidět na mnoha odpovědných místech kolem sebe. Nedělá nic pro sebe, slouží myšlence, o které je přesvědčen, že je správná. Nedeklamuje ji, on v jejím duchu jedná. V tom je obdivuhodný, svou lidskou prostotou přesvědčivý. Fajn, ale bylo by dobré si uvědomit, nakolik je ta "lidská prostota" v případě komunistického tajemníka slušností a nakolik zločinem. Ať už vědomým nebo nevědomým. () (méně) (více)