Okres na severu

Mirka Spáčilová napsala před 30 lety ve Svobodném slově: "Tento seriál připomněl nezastupitelnou úlohu strany v naší společnosti, přiblížil každodenní hrdinství jejích pracovníků na všech úrovních a v neposlední řadě vyvolal rozpravu o problémech, které – mnohdy poprvé – přivedl na obrazovku. A to byl záměr tvůrců, který se stal zároveň jejich odměnou za seriál, jenž důstojně a podle svých nejlepších možností přispěl k oslavám 60. výročí založení strany a XVI. sjezdu." ... Předpokládám, že paní Spáčilová by dala pět hvězdiček, to já bohužel nedám. S odstupem těch 30 let se na tento seriál dá dívat, je to svým způsobem retro, kdy jakýkoli pokus o propagandu dnes vyznívá směšně. Ale musím uznat, že dějově to zas tak ploché není. Původně jsem myslel, že kouknu na jeden, dva díly a víc nevydržím, ale nakonec jsem viděl všech 13 dílů. Okres na severu bych určitě nepočítal mezi ty nejhorší seriály, co u nás vznikly. Ve srovnání s dnešní produkcí je to vlastně nadprůměr. (17.08.2011)

Soudruzy, chemička potřebuje direktora, skutečného fachmana. Ble na entou. Rozhodně jeden z největší škvárů, které se u nás kdy natočili a kdo nevidí jeho politický rozměr, tak by si měl pořídit brýle, případně si je pořádně očistit. (27.07.2012)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Upleť z hovna bič aneb Nejpozoruhodnější využití dramatické hudební složky v dějinách československé seriálografie. Je tu samozřejmě fascinujících faktorů více: soudruh Pláteník tu nahrazuje něco mezi lidovým soudcem a rabínem, zajímavé je též sledovat povolenou hranici soudružské konstruktivní kritiky (řidič v podání Josefa Bláhy)... ale dramatické nájezdy kamery s hudbou ne nepodobnou té z Hvězdných válek v momentech, kdy mladý snoubenec Pláteníkovy dcery prohlásí, že v SSM je jen formálně - to je vrchol! - - Jen na okraj: Dietl do seriálu "propašoval" několik písní Jana Wericha, který po své smrti v říjnu 1980 zase "mohl" na scénu. Těžko říct, jestli by mu existence písní Když padla chladná rosa do jetele a Život je jen náhoda v Okresu na severu udělala radost. (05.08.2016)

“My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit!” Za normalizace muselo mít každé povolání své zastoupení v seriálové tvorbě. A tak například po Ženě za pultem, Muži na recepci či Plechové kavalerii přichází na scénu soudruh tajemník Pláteník, který v podobě Jaroslava Moučky uvádí na scénu nejhorší československý seriál, s jakým jsem měl zatím tu čest. A že tam pověstná čest padne skutečně nesčetněkrát. Banální zápletky, které se opakují díl co díl. V každé epizodě hraje vyhrocená hudba v situaci, kdy se to absolutně nehodí a působí to nechtěně směšně. Soudruh tajemník promlouvá motivačně k hokejovému týmu v kabině a outsider za chvíli senzačně pobije suverénní Spartu... Světlá výjimka je Pláteníkův zeť Svojtka, který jako jediný není zapřisáhlý komunista. A nejhorší poté Švorcová, to byla fakt příšerná herečka. Zkrátka, odvrácená scenáristická tvář Jaroslava Dietla. “Já ti to vysvětluju jako soudruh soudruhovi, soudruhu!” (09.12.2021)

Hodně jsem o tom slyšel, ale když jsem i shlídl první díl (na víc vážně nemám), nevěřil jsem, že tomu scénář napsal Dietl. Taky nechápu všechnu tu zuřivou propagandu KSČ, když v roce 81 už celkem všichni na stranu srali. Moučka lezl do prdele soudruhům tak dlouho, až si vysloužil hlavní roli v bolševickým spektáklu, kterej je ovšem po zásluze jak z prdele. (04.09.2014)

Nebudeme si lhát - je to odpad. Ideologická agitka nejhrubšího zrna. Takže abych si tu obhájil ty svoje dvě hvězdy - ten seriál je zároveň z historickýho hlediska fascinující materiál. A pro mě - vzděláním historika - to při takhle vysokým hodnocení takový slátaniny hrálo roli. (12.05.2019)

Strašný zvratok oslavujúci ťažko pracujúcich súdruhov súcich vo svojom živle ideologicky pôsobiacich na nestále a pochybujúce živly. Paätám si túto hovadinu iba matne, ale i to stačí na total "odpad" (17.10.2008)

Kombinace Dietl a Sokolovský je opravdu vražedná ... teda to zní moc dobře, takže spíš bych použil adjektiva ideologicky vypatlaná a nudná. (18.02.2015)

Jedna hvězda. Rudá. (10.10.2019)

Nebýt těch dvou lovestory (Pláteníkova dcera a Pláteníkova sekretářka), bylo to jak vyučování na VUMLu. (26.03.2022)

Recenzi jsem musel upravit proto, že se mi seriál opravdu začal líbit a na postavě Josefa Pláteníka, kterou ztvárňuje Jaroslav Moučka není naprosto nic špatného. Navíc je to opravdu Moučkova životní role. Josef Pláteník je jakýsi ombudsman tehdejší doby. Je čestný, starostlivý a nic nevzdává. Bojuje za obrovské podniky, ale i za obyčejné jednotlivce. Na každého si najde čas a s každým se snaží nějak domluvit. Seriál má celkově atraktivní obsazení a sice propagační socialistické zápletky, ale v podstatě jde vždy o jedno - aby byli všichni lidi spokojený. Já osobně necítím vůči socialismu žádnou zášť. Ani tento režim nijak neobdivuji, neobhajuji a ani ho nesrovnávám s dnešní dobou. Přiznávám, že jsem ho nezažil a beru to, jako něco co tu bylo a už to tu prostě není. Nicméně i přes to nejsem tak naivní, abych nevěděl, kde začíná propaganda a kde končí realita. Ale hlavně jsem přesvědčený o tom, že v této době má tento seriál již naprosto jiný význam, než kvůli kterému byl natočený. Proto má pro mě tato sága větší přidanou hodnotu, než Vyprávěj a s tímto vědomím si ho dokážu užít. Takže opravdu to nebudu hodnotit z politického hlediska. Jsem prostě jen divák a nějaká politika a soudruhování mi může bejt u ..... P.S. Ta hudba, ta hlavní znělka, vzestupně vrcholící znělka se opravdu povedla! (14.07.2023)

O dve hvezdicky vic nez Muz na radnici, se kterym se srovnani primo nabizi. Nejvyraznejsim rozdilem je hlavni postava: Moucka je jina herecka trida nez Buchvaldek (v civilnim zivote bohuzel k sobe zas tak daleko nemeli - viz 70. a 80 leta), scenar je zivotnejsi, lecktere dialogy jsou sice povrchne,ale prece jen nezvykle kriticke. Samozrejme, vseho s mirou, provincni soudruh-darebak je postaven do late spravnymi soudruhy z Prahy, to by ani jinak neslo. A tak je na konci serialu tajemnik okresniho vyboru vytleskan delegaty jakesi schuze. Dlouhy potlesk ve stoje bez konce potesi kazdeho pametnika podobnych seslosti. Konecne, behem potlesku si divak tehdejsi mohl zapremyslet, jakze se takovy dlouhy potlesk da verejnost naucit. Tak treba takhle: ve 30.letech probihala kdesi na Sibiri schuze, zakoncena zvolanim At zije soudruh generalissimo Stalin! Nacez nasledoval 12 minutovy (!) potlesk ve stoje (mily soudruh batuzka Stalin prirozene pritomen nebyl, o schuzi ani nevedel). Lide umdlevali, ale nikdo se neodvazil prestal, v sale sedela rada zamestnancu NKVD. Az nakonec predsadajici razne potlesk utnul a posadil se. Stejne tak v vterinu po nem i ostatni. Pro mileho soudruha prisla druhy den casno rano Ceka..(zdroj: Solzenicyn, Souostrovi Gulag). Tudiz takove tleskani Platenikovi, v prece jen jine dobe, bez podobnych konsekvenci, to uz byla cira radost.:) (27.11.2006)

Panebože - ty starosti šedivě tesilových soudruhů o "blaho" občanů! Fakt hodně šílené! (14.04.2013)

Staré socialistické seriály mám rád, nevím proč, ale mám. Zvláště u Dietla jsem si byl vždy jistý, že to bude mít nějakou scénáristickou úroveň.... bohužel tohle je kýč nad kýče. Na tohle se fakt nedá dívat. (12.07.2013)

Ne, ne, ne, zatraceně dyť normalizace je teď. A vůdcové? Klaus, Topolánek, Nečas. (29.07.2013)

Tak tohle je na zvracení. (19.04.2017)

Jeden z nejhumornějších seriálů osmdesátych normalizačních let. Pokud však někdo sleduje osudy soudruha Pláteníka s nostalgií, je to na odbornou diagnózu ;-) (14.12.2009)

Podle mě výbornej sitcom!!! (17.01.2011)

10% - Tak jsem si za své hříchy uložil místo odříkávání zdrávasů a otčenášů shlédnout tento seriál. Kupodivu jsem se zase až tak nenudil, jak jsem původně očekával. Myslím si, že je dobře se na tento seriál podívat. Ne proto, že by byl tak dobrý, ale abychom porozuměli době, která tady tenkrát byla. Jinak se jedná o takovou pohádku pro stranické papaláše - buďte jako Pláteník a lidi vás budou mít rádi a půjdou za vámi. Je pravda, že některé scény působí opravdu směšně, a nechce se mi ani věřit, že to Jaroslav Dietl myslel vážně, konkrétně mám na mysli tu paní, která za Pláteníkem pořád běhala, aby nařídil jejímu muži, aby se k ní vrátil, a pak scénu, kdy trenér hokejového mužstva před těžkým zápasem se Spartou poprosí Pláteníka, aby k jeho svěřencům promluvil a nalil jim optimismus do žil, což se nakonec podaří a oni vyhrajou. A zpracování seriálu? Je stejně sterilní, jako bylo prostředí, ve kterém se převážně odehrává. Pobavil mě komentář uživatele Morloth o Jiřině Švorcové, která pravidelně vychází zprava. I mě tenhle moment zaujal a mně zase připadala jako pavouk, který vyběhne ze své skrýše vždy, když se v pavučině něco zatřepe. (09.08.2011)