Vymítač ďábla: Zrození

Tento prequel, režírovaný Renny Harlinem má zásadní dilema. Chce být stejně inteligentní jako původní Vymýtač ďábla, ale současně mnohem brutálnější, poplatnější tomu, na co je dnešní publikum zvyklé. Kněz Merin v podání Stelana Skarsgarda tu tedy řeší otázku své vlastní víry, přemítá, pustoší se alkoholem a bolestnými vzpomínkami. Jenže tu jsou i hromady svíjejících se červu, sem tam vystříkne pár litrů krve a pobíhají digitální hyeny. Ono všechno co je v tomto filmu digitální působí dost trapně – tržiště, písečná bouře, ten pohled na obrácené kříže hned na začátku jestli je totiž na tomto filmu něco dobrého, tak je to nasvícení některých scén, atmosféra opuštěného, bohem zapomenutého místa. V tak strohém, a přitom působivém prostředí je CGI tak nějak navíc – tím spíš že je nezdařené. Asi největším problémem filmu je absence hrůzy. Autoři se sice snaží navodit co nejdusnější atmosféru, jenže když se objeví něco vážného, plíživý děs, je hned anulován nějakým CGI nebo gore efektem – a naopak. Všechno zůstává polovičaté. A přitom tu bylo zaděláno na pěkný klasický horor, jaké už se dnes nenatáčí – bez rychlého střihu, založený na vývoji postav. (11.09.2005)

Film, který je jedním velkým KDYBY. Dalo by se na něm pochválit víc věcí než exotické končiny a Skarsgard by mohl být opravdu dobrý, KDYBY ho scénář nenutil apaticky prokráčet filmem jako nedělním výletem po boku otravné manželky a rozmazlených dětí. Bylo by to strašidelné, KDYBY se pokračovalo v duchu původního snímku a sázelo na tajemno, neznámo a strach prosakující zdánlivě všedními událostmi namísto primitivní bafačky a potoky krve. Postavy by mohly diváka zaujmout, KDYBY se nejednalo o omletou sestavu zapálený mladíček, parta vyděšených domorodců, navenek silná a uvnitř zranitelná žena, ohrožené děti a hrdina prostý iluzí a neprostý povinného traumatu. To trauma by bylo opravdu strašné, KDYBY brutálně nevykrádalo jedno notoricky známé dílo. Člověk by s hrdiny sympatizoval, KDYBY se nechovali podle klasického hororového schématu "blbec tady, blbec tam, všude, kam se podívám" a byli schopní pochopit jednoduchý fakt, že zasypaný kostel uprostřed divočiny není místo, kde by člověk měl bloumat, když nemůže v noci usnout. Z agresivních hyen by šel strach, KDYBY byly strašlivé místo strašlivě digitální, takže se i divák, který má k bezcitnosti daleko, při scénách, kdy rvou lidi zaživa, popadá smíchy za břicho. Oněch kdyby jsem dala dohromady šest a tímto ďábelsky symbolickým číslem by se slušelo skončit, ale přestože tím poruším symboliku i svou zásadu, že jak kdo hodnotí jaký film, je jeho věc, neodpustím si sedmé. KDYBY se mi někdy dostal do rukou autor jisté recenze, která tomuto hrobu filmového hororu přiřkla 90%, podrobila bych ho intenzivnímu exorcismu. (21.12.2007)

Mně to připadalo mnohem povedenější, než všechny předchozí tři díly. Renny Harlin je talentovaný režisér a i tentokrát nezklamal. Dal filmu potřebnou dynamiku a film přiblížil současnému hororovému publiku. Použil všechny nezbytné hororové propriety, dynamické nájezdy kamery a drsné nebo mrazivé scény opravdu nechybí. Ani na chvíli jsem se nenudil a fakt mě to bavilo. Takhle měly vypadat všechny předchozí díly Vymítače, ale u těch jsem se dost nudil a připadaly mně hloupé. (17.01.2009)

Když jsem to viděl poprvé, když to dávali v televizi, tak jsem ještě před půlkou usnul. Ač jsem čekal hodně podprůměrnou slátaninu snažící se vytěžit z jména slavné série, to co jsem stihl vidět, než mě zlomil spánek se mi nezdálo zas tak špatné a tak jsem si to sehnal, abych zjistil, proč, že jsem to usnul. A zjistil jsem, že to bylo zcela jistě únavou a ne snímkem samotným. Ten mě totiž mírně překvapivě docela bavil. Podobné démonické horory mám docela rád a tohle vůbec nezklamalo. Jen dvě nepatrné a s jistým sebezapřením prominutelné výtky - první jsou digitální zvířata a druhou závěrečné vymítání, které mi jakožto radikálnímu ateistovi docela drásalo nervy. Ale suma sumárum, vůbec jsem nebyl zklamaný, naopak, mile překvapený. (04.12.2009)

Mysticko-psychologickou atmosféru originálu Renny Harlin „úspěšně“ pohřbil do krvavě klipového kabátu, který Vymítačovi prostě nesluší. Řada zbytečných dějových kliček (reminiscence z války, potlačování vzpoury) působí plytce a o osobě samotného Merrina se toho stejně moc nedozvíme. Vůbec nejsměšnější je dynamický digitální „look“ (odporně počítačové hyeny, charisma Ďábla je nehorázně odfláklé), jenž spolu s děravým scénářem přímo nemístně degraduje starou klasiku. Stop prequelům! (29.10.2004)