Na lavici obžalovaných justice

Myslím dost spektakulární záležitost. Některým lidem v tak reálném prostředí soudnictví lezl asi sokolník a bubáci z jeskyně dost na nervy, některým to zase dodalo roušku umělečnosti. Jako katalyzátor svědomí prodejných či jinak lstivých soudců a právníků, to však úlohu splnilo.Seriál byl velmi chladný, opravdu se s ničím příliš nemazal. Žádná bodrá kauza králík, ale obžaloba jako prase celého soudnictví, která poměrně na tvrdo poukázala na nejrůznější spektra nezákoných zákonitostí zákonodárství a musím říci, že to bylo mnohem lepší, než kopa amerických soudních seriálů. Odborné konzultace jsou nejsilnější stránkou filmu, který vlastně ani nemá čistě kladnou roli, protože i Jakub Kašpar byl v podstatě velmi příkrý. Chlad čiší i z totálně nelidských vztahů mezi justičními pracovníký. Není to odpočinkový seríál. 60% (07.01.2008)

Tenhle seriál běžel právě v době, kdy jsem dobýval svou alma mater. Tudíž jsme s kolegy velmi živě a v míře neúměrné kvalitě seriálu jako takové rozebírali jeho "odbornou" stránku, jakož i chyby, které se v něm vyskytovaly. Díky tomu k němu mám poněkud shovívavější vztah, než si zaslouží. Výborně to vystihl sportovec, jen bych ho opakoval. (02.01.2017)

Hm, jak to vyhodnotit, když na jedné misce (zde skutečně příznačných) vah máme výborný vhled do myšlenkových pochodů soudců a někdy až přespříliš negativistický náhled do fungování celé justice, a na druhé misce jakýsi podivný pokus oživit celou věc jakousi malou českou variací na Twin Peaks? Podle mě nebylo třeba věc takto ozvláštňovat... Pozitivní dojmy však převažují, jde v naší zemi o ojedinělý počin, a ne špatný. Takže - bratři a sestry studující obor Právo a právní věda, dělejme tak, aby se věci neděly tak jako v tomto seriálu, který si nezasluhuje více než 60%ní hodnocení. (02.08.2006)

Z velmi zajímavého námětu vyrovil režisér vcelku slabý odvar. Nedokázal překročit svůj stín a oprostit se od úlitby bohům. Zcela opominul ty nejzásadnější chyby a nedostatky našeho soudnictví, a nejen našeho, kde forma je povyšována nad obsah a soudci mají pramalou autoritu. Ale nejen soudci, celá související mašinerie, státní zástupci, policie, advokáti. Jediný kdo má autoritu jsou bohužel zločinci. Toto vše se autorovi nepovedlo hodnověrně zobrazit. (24.04.2012)

Nedoceněný příspěvek České televize k temnějším stránkám polistopadové skutečnosti je právě tak rozporuplný jako ona sama. Snaha - místy i velmi úspěšná - postihnout jak odborná, tak zejména mravní dubióza této části našeho veřejného života sice v některých případech jde k podstatě věci, ale právě tak často sklouzává k neorganickým mystickým vsuvkám, agitačním zkratům, černobílému vidění a planému prvoplánovému ideologizování. Poslední sklon jakoby byl přes kopírák opisován z předlistopadových dotazníků. I tak se ovšem jedná o alespoň náznak snahy oprostit se od překvapivě rychle naduřelých nových frází. Asi nejpravdivější je anatomie justičního mládí: poučeno nakaženou předlistopadovou rutinou starších, vyznačuje se i ono mravním a hodnotovým nihilismem cynismem. Druhým projevem agitačního sklonu jsou některé možná dobře míněné, ale v kontextu veřejného povědomí až neskutečně pohádkově působící judikáty. Existence takových soudců (Monika Křikavová) i judikátů je nezpochybnitelná; co však zůstává nejasným, je jejich skutečná váha v mase desítek a stovek tisíců ročně vynášených pravomocných i nepravomocných judikátů. A tak nabídnuté odpovědi na jeden druh dotazů automaticky indikují další, ještě hůře zodpověditelné otázky. (12.09.2007)