Vřískot

Po telefonu můžete objednat stůl v restauraci, nadat tchýni, mít bezpečný sex za dlouhé peníze a nebo taky verbální předehru před vlastním rozkucháním.. První důkaz talentu scénáristy Kevina Williamsona, jenž tuze rád nechává študentíky s cedulkou na palci u nohy vychladnout v márnicích, s láskou opečovala nyní už legenda hororového žánru Wes Craven a pochopitelně si přihřála polívčičku i zábavnými odkazy na své předchozí snímky (zabití televizí ala 'Shocker', či školní uklízeč Fred v červeno-černém pruhovaném svetříku). Vřískotu se musí nechat, že zdařile katapultoval žánr teenage vyvražďovaček do komerčních sfér, několikanásobně navýšil prodeje masky Ghostface, vzbudil zájem o obrazy Edvarda Muncha a v neposlední řadě nachystal živnou půdu pro budoucí tvůrce parodií. Ostatně, ten bubák s nožíkem se občas choval, jako by už byl na place u bratří Wayansů.. (10.08.2010)

"MYSLELA JSEM, ŽE JSI MRTVÝ." - "ASI BYCH UŽ BYL. NIKDY BYCH SI NEPOMYSLEL, ŽE BUDU TAK RÁD, ŽE JSEM PANNA." Telefon, bílá maska a tuny filmových odkazů. Oč potupněji byly v první polovině 90. let teenagerovské vyvražďovačky pohřbeny hlavně zásluhou New Line Cinema (LAST FRIDAY: JASON GOES TO THE HELL, FREDDYHO SMRT: POSLEDNÍ NOČNÍ MůRA), s o to větší parádou se v druhé polovině 90. let zase vrátily zásluhou dvou mužů - filmového maniaka, scenáristy Kevina Williamsona (dále scénáře k TAJEMSTVÍ LOŇSKÉHO LÉTA a VŘÍSKOTU 2) a hororového guru Wese Cravena. Williamson napsal scénář rozverně si pohrávající se subžánrovými klišé, s bezchybnými dialogy a skvělými hláškami, kde postavy nejsou jen maso na rozkrájení, který Craven s jasně patrným nadšením velmi zručně a dynamicky natočil. Následovala nová vlna vyvražďovaček (včetně tří pokračování VŘISKOTU), kterou zastavila až vlna remaků japonských hororů, po kterých přišla vlna remaků hororových klasik a vlna exploitation... Takže abych to shrnul: fanoušci budou nadšeni - a na těch ostatních nezáleží. (03.09.2006)

Jeden z mála výborných devadesátkových hororů, Cravenův návrat a uvedení nového kultovního charakteru, Ghostface. Navíc na slasherové poměry revoluční a ultra chytrá záležitost, kterou po všech těch letech kazí jen jediné - že už mi do toho až moc leze SCARY MOVIE:) ...x (13.04.2011)

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)

Mám s tímhle filmem takový zásadní problém, hmm, jak to jen říct slušně: všechny postavy mě iritovaly k posrání. A to navzdory faktu, že v době prvního (a posledního) sledování "Vřískotu" jsem byla odpovídajícího, tedy postpubertálního věku, tudíž mi kdákající slepičky a namyšlení frajeři měli imponovat. A ono prd... jak se mám bát u horroru, když se není koho ani o koho bát? To už mě snad více pobavila ta krávovina "Scary Movie". Bylo to zklamání, čekala jsem od slavného filmu víc - hlavně víc napětí. 55% (14.10.2010)