Marie Antoinetta

_ Rover _ .. velmi dobře si všiml jistých detailů, které zde mnohým unikly ... já se k tomu musím přiznat, že ze jména Sofia Coppola zůstávám naprosto klidný .. přitom předesílám, nic proti ni nemám (jen, odjakživa jsem proti tlačence, nerovným podmínkám) … Tímto filmem mě v době vzniku dostala .. jednak historické filmy mám opravdu moc rád, k tomu se mi většinou líbí Kirsten a v neposlední řadě, kdysi jsem se zajímal o postavu Marie Antoinetty ..(zde bych rád uvedl na její obhajobu, že ten milenecký poměr se Švédem je historicky ne zcela prokázaný a může být tedy jen lží, pomluvou vzniklou její neoblíbeností ze strany francouzského lidu a části šlechty .. ono totiž udělat z krále paroháče, i kdyby to byl pěkný truhlík, bylo hodně riskantní .. v tom bylo peklo života královen, které na rozdíl od svého chotě možnost zahýbat, až do porození následníka trůnu, většinou neměly .. v sázce bylo totiž příliš, vždyť přiváděly na svět budoucího panovníka a to se muselo prostě hlídat .. v několika dobrých románech je barvitě popsáno několik případů, kdy se žena královské krve ve Francii zapomněla – a jak pak byla ztrestána … ale na druhou stranu, byla to žena - takže kdo ví, jak to tenkrát bylo)… (04.09.2010)

Tenhle příběh se vám na jazyku rozplyne jako růžová, nadýchaná makronka, pod nimiž se tenkrát ve Versailles prohýbaly stoly (nejen pod nimi a desítkami párů nových stejně růžových střevíčků). Krásné kostýmy, skvělá kamera a jako obvykle jedinečný soundtrack. Jen ty dějiny mohly být k Marii Anoinettě vlídnější. (21.01.2012)

Vánoční cukroví na firemním večírku. Sofie Coppola umí vyprávět skrze ženu tak, že je to lákavé i pro chlapáky. Pusťte si soundtrack a podívejte se na filmový plakát, je tam všechno podstatné. Povaha Marie Antoinetty je zároveň povahou filmu, ve vší naivitě, kráse, intimnosti, neštěstí a teenagerovské hravosti. A moc sexy. (07.12.2010)

Opulentní ve všech směrech, zlatá mládež 18. století to rozjíždí na zámku ve Versailles. Coppola na jednu stranu dokázala popsat ducha doby, na druhou se jí podařilo udržet si patřičný odstup a vykreslit hlavní hrdinku jako postavu z masa a kostí. Důležité je, že veškeré ty grandiózní scény, zlatem vykládané interiéry a rozmařilé šaty slouží jedné věci, vykreslit osobnost a dobu co nejprecizněji. Absolutní souhlas s Roverem... (13.04.2011)

Pekný film a také malé hodnotenie - asi je to môj fetiš. (Hodnotenie 4,5) (29.12.2011)

Nudný královský život Marie Antoinetty není nic pro mě. Celkově to dost nudilo a nic velkého se tam nedělo. 2 hvězdičky dávám za Kirsten Dunst, protože tohle se mockrát nevidí. Věřil jsem ji všechno. A třetí hvězdu přidávám za tu atmosféru. Nebyla tam sice pořád, ale v některých scénách úplně sršela. 60% (22.01.2012)

Snad jediné, co na filmu upoutalo, byly nádherné a nákladné kostýmy. Jinak na výsost odpoudivá byla moderní hudba, která nevhodně vložená do pasáží působí jako velmi rušivý element. Celkově je příběh Marie Antoinetty poněkud nepřehledný a především nedokončený. Má očekávání tento film dost zklamal. Spousta okamžiků byla rozvedena do zbytečných detailů a okamžiky důležité byly buď zcela vynechány, nebo byly ukázány jen "heslovitě". I přesto, pokud si odmyslím, že byl film o Marii Antoinettě, se zde dalo najít i pár pěkných záběrů. Avšak celkový dojem dobrý nebyl. Existuje řada lepších filmů o této výjimečné historické postavě. (02.03.2013)

Akosi som sa do tohto filmu nehrnul, keďže filmy Sofie Coppoly nie sú zrovna moja šálka kávy, ale napokon som sa na to predsa len pozrel. A musím povedať, že to je zatiaľ najvydarenejší film, ktorý som od nej videl. Kirsten Dunst v úlohe Marie Antoinette ma celkovo bavila. Za veľmi vydarené považujem aj výpravu, kostýmy, kulisy a celkovú dobovú atmosféru. Bohužiaľ, tá hudba mi sem absolútne nezapasovala a bola najväčším negatívom celého filmu. Odhliadnuc od toho sa mi to celkovo pozdávalo, aj keď je škoda, že príbeh kráľovnej bol zrazu seknutý akurát v čase úteku. Ďalší osud Marie mohli aspoň naznačiť v písanej forme pred titulkami (aj keď, samozrejme, asi každý vieme ako neslávne dopadla). 4* (10.05.2024)

Najdokumentarnejsie ladeny kostymovy film. Najnaglickejsie americky film. Zaujimave pouzitie anglickych post punkovych skupin v historickom filme. Zaujimave pouzitie anglickeho S. Coogana a ang. post punku (vid 24 hour party people) . :) (05.02.2007)

Bohuzel no. Jelikoz nemam Kirsten Dunst moc rad tak jsem si ten film moc neuzil, ale dost dobra byla hudba (08.08.2007)

Velký načančaný NIC, ve kterým se úplný hovno děje a akorát vám zbyde v puse hnusná růžová pachuť. Dcera jednoho z mých oblíbenců neumí psát scénáře a jedinej talent, kterej zatím ukázala je nekonečná schopnost mě nudit k smrti. Třetí film, co jsem od ní viděl, třetí nudná srágora. (17.11.2007)

Nuda. Tak by se dal charakterizovat tento film. Sofie Coppolová chtěla natočit film o nudě na francouzském královském dvoře, která pomine po příjezdu mlaďoučké rakouské princezny, která zvíří život na královském dvoře. A to si ji v jistém smyslu i podařilo, jenže nuda, kterou z plátna vyhnala rakouská princezna, se usídlí mezi diváky a neopustí do konce. (01.11.2008)

Film o dortech? Film o módě za vlády Marie Antoinetty? A to mi má jako vadit? Líbil se mi ten jiný úhel pohledu. Pryč od nudných epických historických podívaných, po hlavě mezi šlehačkové dorty a kyselé gumové žížaly a spoustu šampaňského! (01.05.2010)

Musím upozornit, že jsem tento film shlédla jen krátce poté, co jsem naživo prošla Versailles, takže bylo zatraceně příjemné vidět tenhle načamčaný zámeček v akci se všemi těmi kostými a dobrůtkami (rozhodně po těch chumáčích turistů). Tenhle film, dovolím si tvrdit, je čistě holčičí záležitost. Chlapům to nejspíš bude připadat o ničem...No, ono to vlastně o ničem je, tak jak je to podané (Antoinetta se trápí, Antoinetta si užívá, Antoinetta si užívá, Antoinetta plýtvá, Antoinetta se trápí), ale je to podané..hm, neskutečně chutně. První polovinu filmu jsem si užívala s otevřenou hubou, všechny ty dortíčky, barvičky, šatečky, ples...ale i ty pomluvy, ranní oblékání a frigidní manžel. Francouzi vždycky byli a jsou nafoukaní chlíváci a Kirsten Dunst si to jako cizinka, nucená žít mezi nimi, znuděná intrikami a směšností celého nabubřelého dvora, patřičně užívá, veřím jí, baví mě a miluji ji. Bohužel druhá půle filmu dramatizuje a moc to tomu nesedne. Nakonec to rozbředne do šedé kaše a to je zatracená škoda. (11.07.2010)

Jak zde trefně zmínil jeden z uživatelů, Sofia Coppola nenatočila dobový historický film, nýbrž moderní film odehrávající se v historické době. Pro mě, v tomto smyslu spíše konzervativce, byla především moderní hudba (v čele s údernou peckou od The Strokes) poměrně těžko přijatelná. Okamžitě mě napadlo velmi konzervativní (poslední) zpracování Jane Eyre, které svou uměřeností a střídmostí je mi bližší. Přesto i Marie Antoinette pokládám za vynikající nikoliv historickou exkurzi, ale především portrét mladičké panovnice, jejíž přirozený rozvoj, potřeby a touhy uťala sňatková politika její matky a nové povinnosti vyplynuvší z nové společenské pozice. Její postavu je třeba vnímat jako středobod divákova vnímání. S neobyčejným šarmem a lehkostí ji zahrála Kirsten Dunst. ~ Co se týče kvality, má film stoupající tendenci, graduje. Přišlo mi, jako by s postupem času režisérka malinko ubrala z potřeby předvádění vizuálního a hudebního umění a začala více vyprávět příběh. Závěr, kdy je konfrontován hladovějící lid se zhýralostí královského dvora a následně /spoiler/ královský pár ujíždí z Versailles, je maximálním vyvrcholením zmíněné gradace, stejně jako poslední věta mladé královny, která je předzvěstí jejího smutného konce. ~ Jak jsem již naťukl, vizuál filmu je stejně božský jako soundtrack, v případě obou složek mi však ihned vytane velké ALE: vizuální zpracování mohlo být o něco méně nasládlé, růžové, přeplácané, stejně jako rozličné hudební tracky na sebe mohly navazovat přirozeněji, více bych pracoval s elementem ticha, které je dle mého názoru jedním z nejvýraznějších výrazových prostředků. Nicméně mám rád hledání nových postupů a cest v jakémkoli oboru umění, líbí se mi progresivní tvůrci, kteří si jdou svou cestou a neustupují dobovým konvencím (zde lze vidět paralelu mezi režisérkou a královnou, která se stejně tak snažila bořit dobové konvence a léta zaběhnutá přísná pravidla), proto i tento film mé oblíbené režisérky hodnotím maximálně. (27.12.2011)

Film se snaží být tak moc věrný skutečnosti, až mám chuť mu fandit. Kostýmy, prostředí, přepych, to vše mu hraje do karet. Mé fandění však záhy bere za své, když vidím, jak si to s tou skutečností sám úspěšně hnojí. Ať již maličkostmi typu: moderní hudbou, tu a tam současnými věcmi, až po zásadní záležitosti, jako vynechání podstatných historických faktů nebo jejich fabulací. Herci se snaží, postavy vypadají i se chovají dobově, ovšem jde z toho prostě cítit, že to vše dobové není. Hollywood si sáhl na Francouzskou historii a tu si upravil k obrazu svému. Raději si pustím čtyřdílnou Francouzskou revoluci z roku 1989, než jednu Marii Antoinettu od Sofie Coppolové z roku 2006. 65% (30.11.2014)

To je tak krásná obrazová, hudební a labužnická podívaná! Nemůžete ale čekat biografii, jde o to bavit se, koukat na barvy, vnímat vůni parfému, vidět se v odrazu diamantů a nechat se unášet na vlnách saténu, odpočinout si na louce v kopretinách a nekoukat do budoucna. 90% (18.08.2007)

Marie Antoinetta se mi docela líbila, i když trošku přemýšlím o přínosu tohoto filmu. Za ty dvě hodinky se vlastně nic důležitého nestalo. Přesto ty dvě hodiny ze života Marie Antoinetty nebyly ztraceným časem. Téma samoty a odloučení nepoužívá Coppola poprvé a její řežisérský styl je na filmu na první pohled rozpoznatelný. Některé scény mi strašně připomínaly Smrt panen. Jsem zvědavý, jestli Sofia Coppola dokáže ve svém příštím filmu přijít s něčím novým nebo natočí snímek s podobným tématem a podobným stylem jako její 3 předchozí. (23.05.2008)

Nic pro mě - leda tak pro holky co jsou posedlé módou 18. století. Celkově je to velmi zvolna plynoucí příběh ve kterém se naprosto nic neděje, sem tam se zapaří, ale hlavně se často převléká. No a to že vše končilo východem slunce a ne popravou je opravdu hloupé. (01.02.2012)

Na novy film od pani reziserky som sa tesil a ocakavania boli skutocne vysoke. Je ocividne, ze Sofia Coppola nechcela tocit historicky film, ale skor sondu do zivota superzhyckanej rakuskej teenagerky, ktorej jedinou ulohou je porodit naslednika francuzskeho tronu. Film na mna posobil rozpacitym dojmom. Tak ako Smrt panien a Stratene v preklade su predovsetkym komornymi dramami so silnym pribehom, Marie Antoinette je velkolepou kostymovou orgiou, avsak dejovo prakticky o nicom. Je zrejme, ze SC chcela poukazat na obrovsku nudu, jednotvarnost a strohost palacoveho zivota, avsak mne chybal skutocny pribeh, ktory by spojil ten sled prekrasnych zaberov. Marie Antoinette je skvele natocenym filmom, vyborne odohranym, avsak obsahovo a myslienkovo je uplne prazdny. Co by som mozno odpustil inde, tu neprepacim, lebo SC ma jednoznacne naviac. (07.02.2007)