Noc patří nám

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Heart of Glass ,2. Let's Dance ,3. Rapture ,4. Message to You Rudy ,5. A Little Bit of Soap ,6. Que Pasa/Me No Pop ,7. Should I ,8. Maraca ,9. I Ain't Got Nobody ,10. Mambo Diablo ,11. I'll Be Seeing You ,12. Club Raid ,13. Dad Visits Bobby ,14. Bobby Gets News ,15. Bobby Sees Joe ,16. Bobby Kiss Amada ,17. Bobby Breaks Leg ,18. Vadim Escapes ,19. Burt Dies ,20. Funeral ,21. Bobby and Joe Talk ,22. Planning the Bust ,23. Vadim Dies ,24. End Credits , (16.05.2011)

Velká očekávání vkládaná do novinky Jamese Graye NOC PATŘÍ NÁM se bohužel nenaplnila: film je, zejména co se obsahu týče, starosvětský do té míry, že až hraničí se sebeparodií. Navazuje na „poctivé“ policejní filmy 70. a 80. let, lpící na tradičních hodnotách rodinné sounáležitosti a učebnicových mravních zásadach, jenže tím, že je bere tak nějak automaticky [tj. rozvolnila se vazba mezi těmito hodnotami a jejich potřebou, stal se z nich ve vzduchu plovoucí karatelský imperativ, dobrý filmařský mrav, tradice, která nemusí odolávat zkouškám času] a navíc je koncentruje do mírně absurdních rozměrů, nadsazuje tyto hodnoty do poněkud nadživotního, mírně trapného tvaru. (15.03.2008)

Když jsem se podíval na obal říkal sem si co že to bude za drsňárnu. Joaquin Phoenix sliboval mnohé již svými předchozími rolemi, prakticky herec co v žádné roli nezklamal. Dále vidím na obalu Mark Wahlberg. No to tedy vypadá slibně. Eva Mendes platí za jednu z nejhezčích holek Hollywoodu (holek, protože herečka to opravdu není). Robert Duvall taková ta klasika drsných mužů ze staré školy, co se s ničím nepářou. Film začíná a není to špatné. Role se zdají být rozděleny. Pak ovšem postupem času, když začne váznout akce a prakticky se zde žádné drsňárny nedějí začíná se dostavovat menší zklamání. Největší zklamání nastane v závěru, kde se z oblíbeného tvrďáka Wahlberga vyklube posera. No to už je na mě trošku moc. Názor, že jediná postava je zde Joaquin, je naprosto správná. To co do úst vkládájí scénáristé ostatním herců je prostě prázdnota. Tak film nakonec zdárně doklopýtal do konce. (04.08.2008)

Tahle stará škola se vším všudy mě bavila. Možná to bylo tím, že jsem dodnes neměl čest se Skrytou identitou, s níž Noc patří nám hodně lidí srovnává, ale zkrátka jsem viděl dobrý film s jednoduchým příběhem, který režisér zabalil do přiléhavě drsného a slušivého kabátku. Herci byli jedna báseň, potěšila Kilarova hudba a vkusně vybrané písně. Atmosféra některých scén ("pírko", převoz - ten především - a závěr) byla neskutečně realistická, a na to, že film trvá necelé dvě hodiny, utekl jako voda. Škoda, že to chvílemi nemělo ale vůbec žádnou logiku. (12.03.2011)

„Mám ťa rád.“ – „Ja teba tiež.“ V uliciach zúri vojna. Tí, ktorí sa do nej nechcú miešať, sa do nej nakoniec zamiešajú najviac. Dvaja rozdielni bratia, jeden otec, ktorý ich má rád oboch a ženy, ktorým nikdy nedovolia naplno ich milovať. Robert Duvall a dokonca môj neobľúbený Mark Wahlberg tomu veľa dávajú. Pozitívnym vrcholom však nie sú ani tak oni dvaja, silné scény (kruto zakončená automobilová naháňačka v daždi) či prepracovaná réžia Jamesa Graya (ktorý si zároveň napísal scenár, ktorý mu produkovali Wahlberg a Joaquin Phoenix, tí sa mimochodom pod Grayovou taktovkou prvý krátstretli už v roku 2000 v Temných zákutiach), ale dominantný výkon Phoenixa, ktorý strhne i v menej logických momentoch. (28.05.2011)